Kapitán Petr Pála povolal nadějnou tenistku pro kvalifikaci o postup na letošní finálový turnaj Poháru Billie Jean Kingové, v níž Češky v pátek a v sobotu změří síly s Britkami.
Fruhvirtová se k týmu připojila po skvělém vystoupení na turnajích v USA: v Miami postoupila z kvalifikace přes Mertensovou či Azarenkovou až do osmifinále, další výhru přidala v Charlestonu.
Lindo, čemu přičítáte, že se vám teď tak daří?
Určitě to nepřišlo zčistajasna. Hodně jsem na sobě pracovala na kurtu i mimo něj. Makala jsem a výsledky přišly. Jsem za to moc ráda.
Linda Fruhvirtová během tréninku před utkáním BJK Cupu s Velkou Británií
Co jste na svém dosud životním turnaji v Miami o sobě zjistila?
Je pro mě určitě důležité, abych v mém věku odehrála a vyhrála zápasy proti velkým hráčkám na velkých turnajích. Dodá vám to sebevědomí a uvědomíte si, že máte úroveň na to, abyste takové hráčky poráželi. I když vám lidi říkají, že na takové hráčky máte, uvěříte tomu jedině tehdy, když je skutečně porazíte. Je to důležitý krok v mé kariéře.
Co jste si říkala, když jste hrála proti Mertensové nebo Azarenkové?
Byl to splněný sen. Mertensová je výborná hráčka, o Azarenkové ani nemluvím. Jako malá jsem se na ni dívala v televizi, tehdy byla první na světě a vyhrávala grandslamy. Snažila jsem si nepřipouštět, že hraju zrovna proti ní. Soustředila jsem se na sebe a svou hru. Když se zamyslím nad tím, že jsem ji porazila, tak je to neuvěřitelné.
Stihnete se během takového svátečního duelu dojmout?
Možná na chvilku vám něco probleskne hlavou, ale hned se musíte uzemnit a soustředit na sebe. Myslím, že se mi to podařilo. Neradovala jsem se příliš brzy, pořád jsem byla v zápase a nemyslela jsem na nic jiného. Snažila jsem se předvádět co nejlepší tenis.
Jaký zápas ve Spojených státech se vám povedl nejvíce?
Ze všech jsem měla super pocit. Nejhůř postavená z mých soupeřek byla 66. Koviničová, takže bylo neuvěřitelné hrát tolik zápasů za sebou proti tak vysoko postaveným hráčkám. V Charlestonu jsem hrála proti Bencicové, která pak celý turnaj vyhrála. Badosaová je zase šestá na světě. Byla to pro mě obrovská zkušenost a budu se snažit si z toho vzít co nejvíc a pokračovat v tom.
Kdy tedy pokračování na dospělém okruhu plánujete?
Plán nemám úplně jasný, protože jestli dostanete divokou kartu většinou nevíte moc dopředu, takže program se hodně mění. Čekám, kam se dostanu.
A kde byste chtěla hrát?
Určitě na grandslamech. Snad vyjde už kvalifikace Roland Garros. A dál uvidíme.
Co by pro vás znamenalo zahrát si nyní kvalifikaci BJK Cupu s Britkami?
Myslím, že by mě to nahecovalo. V týmových soutěžích už jsem hrála strašně moc zápasů v mládežnických kategoriích. Teď by to bylo poprvé mezi dospělými a určitě by to byla super zkušenost. Myslím, že to přijde, ať už tento týden nebo v příštích letech.
Do týmu k Markétě Vondroušové, Tereze Martincové, Karolíně Muchové a Marii Bouzkové jste zapadla?
S holkama se znám. Když se v roce 2020 po covidu hrály exhibice týmů, byly tam všechny holky kromě Marušky. Ale s ní se taky znám, hrály jsme proti sobě. Není to tak, že bychom se poznávaly. Je to v pohodě.
Jaký máte vztah k antuce, na které se bude hrát?
U mě se to tak střídá. Některý rok mám raději beton, jiný zase antuku. Ale nemám to tak, že by mi antuka vadila nebo že bych se neuměla klouzat. Celé dětství jsem v létě hrála na antuce, takže to pro mě není nezvyk.
Po turnajích v Americe už na Štvanici naplno trénujete. Máte hodně sil?
Jo, baví mě to, ráda trénuju a pracuju na sobě. Vím, že bez toho to nejde. A musím zaklepat, že tělo mi zatím drží. Dbám hodně na regeneraci, abych byla připravená další den jít znovu na kurt a makat.
A jak vnímáte, že se tolik mladých českých holek, jako vaše sestra Brenda, Linda Nosková či Tereza Bartůňková, dere nahoru?
Určitě je super, že máme budoucnost a že i takhle mladé holky můžou šplhat dospělým žebříčkem. Že tam nejsem osamocená. Řekla bych, že na ženských turnajích je to teď hodně pestré, ať stylem hry, tak věkem.
