„Je jím dřevěná truhla, kterou měl Gustav Ginzel připravenou pro poválečný odsun, ke kterému nakonec nedošlo díky odbornosti jeho otce v textilním průmyslu,“ uvedla kurátorka podsbírky Etnografie Jana Stěhulková.
Doposud se mělo za to, že s Hnojovým domem shořely i všechny předměty spojené s Ginzelem a jeho cestami. Rodina Ginzelova ale vlastnila také dům v libereckých Kateřinkách, kam si Gustav ukládal část svých věcí. A část z nich se přesunula právě do muzea.
Hnojový dům neboli Misthaus byl Ginzelovým domovem v osadě Jizerka. Zaplnil ho kuriozitami a předměty ze svých cest po světě. V srpnu roku 1995, když byl v Austrálii, ale lehl popelem. Ginzel však vybudoval stavení nové.
Pábitel Gustav Ginzel, český Němec, cestovatel, horolezec a dobrodruh, by se býval mohl letos 28. února dožít devadesáti let. Byl například jedním ze zakladatelů lyžařského „maratonu“ Jizerská padesátka nebo držitelem řady horolezeckých prvovýstupů na hory a skály nejen v tuzemsku.
Neutuchající pramen historek
Čím se vlastně tento muž živil, ale přesně nevěděli ani jeho přátelé. I tak dokázal procestovat téměř celý svět od Kavkazu po Andy. V knize Podivín, který okrášlil svět od Jana Šebelky najdeme třeba takřka neuvěřitelné cestovatelské dobrodružství Ginzela z počátku 60. let minulého století.
Tehdy procestoval takřka celé Rusko na jakýsi pas z Hnojového domu, jenž měl na obalu rudou hvězdu. „Celníci vůbec nevěděli, co s tím mají dělat. Mysleli si, že jde o nějakého pověřence Moskvy, a tak ho pustili,“ sdělil před lety Šebelka.
„Díky svému zájmu o přírodu, horolezectví a geologii mimo jiné Ginzel sepsal brožuru Topografie skal Jizerských hor vydanou v roce 1962 Severočeským muzeem, která se stala základem pro horolezecké průvodce po Jizerských horách,“ připomněl Jan Mikulička z tiskového odboru kraje.
