GLOSA: Show vs. sportovní spravedlnost? Nemusí být v rozporu

Výtky směřují ke sportovní stránce. Místo čtyř až sedmi střetů dvou nejlepších týmů sezony jen jeden. Navíc nezřídka svázaný taktikou více než u série, čerstvé mužské superfinále mezi Mladou Boleslaví a Střešovicemi toho bylo jasným důkazem. Bezesporu validní připomínka.

Další kritika směřuje k tomu, že po čtvrtfinálové i semifinálové sérii na čtyři vítězné zápasy není úplně spravedlivé, když nejdůležitější střet rozsoudí jediný zápas.

Na druhou stranu pak by bylo nejspravedlivější vyhlašovat vítěze už po základní části. Však i na mezinárodních vrcholných akcích, ať už klubový Pohár mistrů či reprezentační světový šampionát rozhoduje jediné utkání a schopnost načasovat formu na klíčový zápas tvoří šampiony.

Proti těmto výtkám stojí benefity v podobě diváckého zájmu. Pro porovnání, rozhodující zápasy semifinále mužské Superligy sledovalo 523 a 1017 diváků, sobotní superfinále 10 068. To je samozřejmě i zdatný marketingový argument unie pro jednání se sponzory a zdroj příjmu.

Před deseti lety to byl od florbalu průkopnický krok, který v českém prostředí žádný z větších halových kolektivních sportů nenásledoval. Po dvou „covidových“ sezonách ale návštěva v O2 areně ukázala, že projekt superfinále ještě není z diváckého pohledu přežitý.

Byť si florbaloví fajnšmekři na své nepřišli a kritika projektu z části florbalového prostředí neustává, děti vracející se z O2 areny nadšené z atmosféry i doprovodné show dávají naději, že úbytku potěru se tento sport ani v dalších letech obávat nemusí.