Soukromé základní školy by měly být podle svých ředitelů úzce zaměřené. Navštěvovat by je podle nich měli například jen matematicky zdatní žáci. Aby se tak nestávalo třeba to, že celá třída postupuje pomaleji. V praxi ale nyní nemají způsoby, jak toho dosáhnout.
„Poslední dva roky Česká školní inspekce (ČŠI) obvolává ředitele a kontroluje také webové stránky, jak se v soukromých školách konají zápisy do první třídy. Dle platných výkladů zákona prakticky soukromé školy nesmí uplatňovat žádná z kritérií, která by odpovídala ideálu, kvůli kterému velká část zřizovatelů tyto školy založila,“ vadí ředitelce pražské Základní školy Parente Veronice Rybníčkové.
„Například čistě teoreticky školy založené pro nadané žáky v matematických schopnostech by nemohly pořádat zápisy a bodovat výkony dětí dle toho, co při zápisu prokáží,“ uvedla příklad Rybníčková.
Pokud by tak škola činila, šlo by o diskriminaci. Školní inspekce tak navrhuje třeba možnost výběru žáků za pomoci losu.
To by se nyní mělo změnit. Podle vyhlášky, kterou navrhuje ministerstvo školství, by si mohly soukromé a církevní základní školy začít své žáky v budoucnu vybírat. Konkrétně je v ní uvedeno, že školy si mohou pro „orientační posouzení připravenosti dítěte“ vymezit 20 minut na rozhovor a také hodinu na posuzující hry nebo jiné aktivity.
Více nerovností ve vzdělávání
Návrh ale již nyní vzbuzuje kontroverze. Existují obavy, že vlastní přijímací procedury by mohly vést ke stanovení diskriminačních kritérií a jít proti rovnému přístupu k základnímu vzdělání. Novelu vyhlášky kritizoval například veřejný ochránce práv Stanislav Křeček. „Navrhovaná právní úprava může vést ke zvyšování selektivity v soukromých a církevních školách,“ uvádí v připomínce adresované ministerstvu.
„Vyhláška posílí výběrovost nejlépe připravených dětí, což pak může být v některých případech na úkor například dětí ze socioekonomicky znevýhodněného prostředí nebo dětí s různými speciálními vzdělávacími potřebami, a ve svém důsledku může přispívat ke zvyšování nerovností v českém vzdělávacím systému,“ doplňuje Křeček.
První úroveň vzdělání má totiž podle školského zákona zajišťovat rovné příležitosti pro všechny. „Základní škola má děti v jazycích, sportech či umění hlavně zlepšovat, ne v nich hledat nejlepší z nejlepších a slabší žáky odmítat,“ vysvětluje analytik centra EDUin Jan Zeman.
Mají mít soukromé a církevní základní školy možnost si vybrat své žáky na základě vlastních kritérií?
„Představme si, že uvědomělá rodina z chudého sídliště chce pro své dítě lepší budoucnost a zastaví ji test u zápisu. Děti v šesti letech věku se nevyplatí rozdělovat. Těm, kterým bude omezen nebo znesnadněn přístup k základnímu vzdělání, hrozí zaostávání v nejdůležitějším období života,“ říká Zeman.
Nejen píle, ale i to, kde se narodím. Na úspěch ve vzdělávání má vliv bydliště |
Podle ministerstva školství je účelem novely sjednocení praxe škol. „Navrhovaná novelizace má za cíl zejména vyjasnit praxi soukromých a církevních škol a jejich zřizovatelů. Cílem úprav je zajištění předvídatelnosti rozhodnutí o přijetí a sjednocení praxe škol, kontrolních orgánů a nadřízených správních orgánů,“ vysvětlila mluvčí resortu Aneta Lednová.
Sjednocení pravidel v případě vyhlášky znamená, že si všechny školy budou moci zvolit podobu přijímacích pohovorů, jak chtějí. Kritéria přijetí jsou ale dle vyhlášky plně v rukou škol.
Dětský psycholog a odborník na školství Václav Mertin poukazuje, že výběr na základě školou stanovených předpokladů do základního vzdělávání nepatří. K němu by měly mít všechny děti rovný přístup.
„Touto úpravou se otevírá prostor pro to, aby si školy dělaly, co chtějí. Podmínky by měly být stejné jako pro státní školy. Jsem přesvědčen, že tato vyhláška povede k psychologickým a dovednostním testům. Taková kritéria ale nemají co dělat u základního vzdělání. Tímto krokem směřujeme k segregaci,“ komentuje Mertin.
Novela vyhlášky je v tuto chvíli ve fázi vypořádávání připomínek z mezirezortního řízení. Je možné, že se její obsah bude ještě v důsledku kritiky měnit.
Z projektu pro nadané zvláštní škola
Pozice soukromých základních škol je složitá. Na rozdíl od těch, které zřizuje stát, kraj nebo obec, pro ně neplatí, že mají přijímat děti pouze podle spádových oblastí. Jediný povinný ukazatel je věk. Často se však stává, že mají větší počet zájemců, než jim dovolují kapacity a musí mezi dětmi nějakým způsobem vybírat.
Potom hrají roli aspekty jako přítomnosti sourozence v dané škole, docházka do mateřské školy při té dané základní škole nebo třeba sdílení alternativního pedagogického přístupu. Když ale tyto aspekty nerozhodnou, musí školy dle současného zákona zvolit taková kritéria, která nikoho nezvýhodňují. A právě tehdy dochází na zmíněnou metodu losu.
„Losování je bohužel institut velmi obtížně srozumitelný nebo pochopitelný, zejména ze strany rodičů a veřejnosti. Tedy je určitě lepší hledat cesty, jak žáky vybrat jiným způsobem,“ konstatuje náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.
Los podle něj nicméně nikoho nediskriminuje. „Pokud škola nenajde lepší či jinou vhodnou možnost, je institut losování metodou, která nemůže být označena za diskriminační, a tedy ji lze v případech, kdy není možné uplatnit jiná kritéria, využít jako spravedlivou z pohledu rovného přístupu ke vzdělávání,“ doplňuje.
Druhý jazyk jen pro nadané žáky. Základní školství čekají změny i úlevy |
Samotné školy uvádějí, že novela je správným krokem. „Kdyby byla možnost, přijímací zkoušky do první třídy by naše škola využila. Jsme atypickou školou, která není vhodná pro všechny typy žáků,“ popsal třeba Jakub Pour, ředitel soukromé školy EDUCAnet.
„Určitě chceme, abychom si opět mohli vybírat žáky. Byli jsme iniciátory toho, aby soukromé školy nebyly zařazeny mezi spádové. Existuje mnoho důvodů, proč to vůbec nedává smysl,“ míní zase ředitelka PORG Dagmar Dluhošová.
Rybníčková ze ZŠ Parentes upozorňuje, že fakt, že soukromé školy mívají menší množství žáků ve třídě, přitahuje rodiče dětí se specifickými studijními potřebami. „Nicméně tyto školy nejsou specializované na velké procento integrovaných žáků. Pokud se pouze losuje, hrozí riziko, že se z úžasného projektu školy založené na podporu matematických schopností dětí stane škola, která by v dřívějších dobách měla nálepku ‚zvláštní škola‘,“ uvedla.
To potvrzuje i Daniela Špinková, ředitelka Církevní základní školy logopedické Don Bosco. „Vlastní kritéria by byla přínosem, vyhnuli bychom se špatnému vřazení dětí s mentálním postižením, poruchami autistického spektra, ADHD, která bývají v doporučeních umně schována pod hlavičkou řečové poruchy. Dále by bylo možno zvýhodnit děti z věřících rodin,“ popsala.
Také podle Jindřicha Kitzbergera ze Základní školy Duhovka jde o pozitivní krok, kterého jeho škola využije. Současně však upozorňuje, že školy musí stále respektovat fakt, že jde o malé děti.
„Jediné negativum bych viděl v možných excesech typu skutečná přijímací zkouška v pravém slova smyslu, respektive nevhodné nastavení toho procesu tak, že by neodpovídal psychologii dětí předškolního věku a mohl způsobovat dětem nějaké nepříjemné až traumatizující zážitky. Ale věřím, že k tomu docházet nebude,“ míní.
Segregace už od mala
Podle ombudsmana Křečka se řada soukromých škol profiluje jako výběrová a specializovaná již nyní. „Volí si mezi uchazeči ty, kteří nejlépe splňují nastavené požadavky a podmínky, například studijní nebo sportovní předpoklady,“ říká.
Praxi rozdělování žáků na základní úrovni vzdělání pojmenovává analytik Zeman jako „zápisovou turistiku“. „Segregace je červenou vlajkou naznačující ošklivé praktiky, kdy panuje vzájemná dohoda, že v mnoha městech je jedna škola pro slabší a nechtěné žáky.“ Děti pak podle něj nemají stejnou příležitost se rozvíjet a končí automaticky v horších poměrech.
„Úroveň výuky se nezvyšuje tím, že máme ve třídě pouze nejlepší děti. Naopak, nejlepší školy jsou ty, které dokážou vytvořit co největší vzdělávací posun,“ dodává analytik.
S tím však zástupci škol nesouhlasí. „Rovný přístup ke vzdělávání není v žádném případě popřen. Podle mého názoru je to stejné jako s uměleckou či sportovní školou. Když není žák přijat z důvodu nízkého talentu, tak je popřen rovný přístup ke vzdělávání?“ ptá se Pour.
„Rovný přístup ke vzdělávání má přece zajistit stát – státní školy. Nevidím nic špatného, když vedle těchto škol stojí školy soukromé, kde si rodiče připlácejí právě za tu výběrovost,“ souhlasí Dluhošová.
Objevují se také hlasy, že soukromé základní školy jsou diskriminační už jen v tom ohledu, že si mohou samy nastavovat výši školného. Děti z chudších poměrů tak do nich nemají přístup. Kromě toho soukromé školy nejsou vyňaty z veřejného financování. Částečně se na jejich chod přispívá ze státního rozpočtu.
„Elitářské školy s podporou státu by neměly existovat. Pokud mají soukromé školy vše dělat podle sebe, měly by přijít o státní dotace,“ uzavírá psycholog Mertin.
