Brechtovy inscenace pro mne byly vždy nějakým způsobem vzrušující. Od jejich odmítání až po údiv, co to se mnou udělalo. Upřednostňování politiky v umění, až na výjimky, je mi proti srsti. A dílo Bertolda Brechta, to je proklamační politika pořád a stále v popředí. Mistrovsky vystavěná dramatická díla a zároveň to nepříjemné deklamování politických názorů, které jsou plné nejenom sociálních, ale také socialistických postulátů. Brrr.
Zažil jsem jich dost v půlstoletí budování „krásných zítřků“. Znám Brechtovo dílo a vlastně jej nechci. Možná až na rané drama Baal, o neposlušném básníkovi, bouřlivákovi. Ale Kavkazský křídový kruh, který měl premiéru v Mahenově divadle minulý týden mne zase přesvědčil o jakémsi vnitřním odmítání Brechtovy poetiky politického divadla. Nevím však, čím to je, že inscenace v dramaturgii Jaroslava Jurečky, v režii Animati Keity ve mně nevyvolala takové to zásadní odmítnutí Brechtových postulátů.
Asi byla výstavba mizanscény jakási nebrechtovská, tedy v intencích běžného současného divadla s aristotelskou výstavbou, tedy s expozicí, kolizí, krizí a katastrofou, dokonce - a to je vlastně pro Brechta typické, s jistou anagnorisis, jakési otevření očí pro diváka, poznání, které má diváka vychovávat. Byl jsem už vychováván v životě dost (a doufám, že to na mne nezanechalo nějaké negativní stopy) a tak beru Brechta s nadhledem a více si všímám jak, než abych se věnoval otázce „co“.
Epické divadlo po vzoru Erwina Piscatora mne zajímá jenom do té míry, pokud bude tomu Brechtu ehm… nevěrné a navrátí nás do klasické dramatické struktury. Po zhlédnutí Kavkazského křídového kruhu rád konstatuji, že se vlk nažral a koza zůstala celá. V Mahenově divadle inscenátoři vytvořili z onoho „epického“ příběhu, jenom drobnými zásahy čistě dramatickou inscenaci, která nepoučovala (jak by se asi Brechtovi líbilo) ale kladla důraz na dramatičnost a na čistou aristotelovskou výstavbu děje. To se to pak hercům hrálo.
Hlavní roli – dá li se to tak říct, v tomto „epickém“ eposu, mněla Petra Lorencová a její Gruša. Krásně vypracovaná postava s úspornými gesty a bohatým vnitřním životem, kterému divák rád věřil. Pak Ivan Dejmal v roli zpěváka a také Azdaka, a jeho impulzivní herectví – to jsem si uvědomil, že hraje postavu dynamicky, s plným nasazením – co by na to asi řekl Brecht..? Je tady ještě guvernérová (také Anika, Selka, Ludovika) kterou rozmařile zahrála Eliška Zbranková. Několik hezkých rolí, od Guvernéra po Kulhavce si věrohodně zahrál Martin Siničák, ale tak bychom mohli chválit i ostatní často protichůdné role, v obsazení inscenace.
Na hudbě většiny Brechtových her se podílel Paul Dessau a taky zde v instrumentaci Iva Sedláčka zněly tóny Brechtovy inscenace tak, jak si to asi sám autor u svých vlastních režií představoval. (Dalším, významným skladatelem Brechtova soboru byl Kurt Weill) V divadle ve východním Berlíne (Theatr am Schiffbauerdamm) které po válce sám Brecht se svou manželkou vedl, se hrály všechny jeho do té doby napsané hry. Kuriozitou však bylo, že autorské zastoupení jeho děl bylo v Západním Berlíně a tak nestačilo platit Brachovi východoněmeckou markou. Agentura požadovala marky západoněmecké. To soudruzi v NDR Brechtovi vyčítali, ale on trval na svém.
V tom východoberlínském divadle jsem viděl Kavkazský křídový kruh i Matku Kuráž a byla to stejná poetika, s jakou jsme se v současnosti setkali v Mahenově divadle. Vrátím se však ke Kavkazskému křídovému kruhu: Scéna Michala Sprateka byla neutrální, vlastně univerzální, bez inscenačních náznaků a vůbec to nepřekáželo. Prostor však měly kostýmy, pestré a nápadité, od Simony Rybákové. Chyběla jim sice jakási slohová jednota, ale to nepřekáželo. Vypovídaly o postavě, která kostým nosí. Účel světil prostředky.
Přicházel jsem na premiéru s jistými obavami. Opuštění Brechtovy poetiky by mi hodně překáželo a hrát Brechta dnes tak, jak se v době jeho režií hrával, to jsem si moc neuměl představit. Ale odcházel jsem z premiéry spokojen. Inscenace ctila Brechta a při tom byla hrána moderními, současnými prostředky.
Není jednoduché dnes hrát Bertolda Brechta. V Mahenově činohře se to naštěstí povedlo.
Související
RECENZE: Lhář. Nová inscenace v Národním divadle v Brně odhaluje naši nepoučitelnost
RECENZE: Salome je bezchybně realizovaná opera Národního divadla v Brně
Národní divadlo Brno , recenze
Aktuálně se děje
před 3 hodinami
Ukrajina dostane od Španělska rakety Patriot
včera
Počasí: Česko čeká poslední mrazivá noc. Pod nulou bude jen na západě
včera
Vinaři vyúčtovali ztráty. Mráz způsobil škody za více než dvě miliardy
včera
Policie večer evakuovala nádraží v Plzni. Někdo vyhrožoval bombou
Aktualizováno včera
Lipavský: Ruský imperialismus je největší hrozbou. Je v zájmu Evropy, aby se Ukrajina ubránila Rusku
včera
Biden poprvé prohlásil, že bude debatovat s Trumpem. Termíny už jsou známé
včera
Válek zmínil, jak české zdravotnictví těží z členství v EU
včera
Erdogan v květnu do Bílého domu nedorazí, potvrdili Turci
včera
Voráček pomalu zavírá dveře za svou hráčskou kariérou. Na 99 procent se na led nevrátí
včera
Rusové cílí na ukrajinskou železnici. Útoky si vyžádaly mrtvé i zraněné
včera
Na Mělnicku leželo bezvládné tělo u havarovaného auta. Případ řeší policie
včera
Kreml: Přístup Ukrajiny k raketám ATACMS válku nezmění
včera
Extrémní počasí spaluje Asii. Kvůli vedrům umírají desítky lidí
včera
Maďarsko převezme otěže EU. Szijjártó řekl, na co se během předsednictví zaměří
včera
Karel III. vzdoruje rakovině a nezapomíná na svou matku. Připomněl si ji v kostele
včera
Gazprom zažaloval v Rusku ČEZ, OMV a slovenský ZSE
včera
"Smrt režimu." Ruská žačka 10. třídy si má odpykat 3,5 roku vazby. Prokurátor požadoval pět let v trestanecké kolonii
včera
Černobyl po 38 letech od výbuchu není mrtvou zónou. Životu se v okolí daří
včera
Korupce na Ukrajině: Soud poslal do vazby jednoho z členů vlády
včera
Na Ještěd se vrátí lanovka. Město schválilo její novou podobu, bude delší
Na Ještěd bude v budoucnu opět jezdit lanovka. Liberecké zastupitelstvo ve čtvrtek schválilo záměr znovuobnovení lanové dráhy, která se před necelými třemi lety zřítila. Nová lanovka bude mít jednu kabinu na dvou lanech a prodlouženou trasu.
Zdroj: Jan Hrabě