Vězení pro predátora z filmu V síti. Nemá sebereflexi, stojí v rozsudku

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

„Ahoj, sundáš si tričko?“

Tak zněla první věta muže, kterého si z oceňovaného dokumentu o sexuálních predátorech V síti nešlo nezapamatovat. Neměl problém poslat dvanáctileté dívce fotografii svého penisu a při filmové konfrontaci se z toho vyvinit větou: „Jestliže jsou ty děti špatně vychované, není to moje chyba.“

Muž s přezdívkou Ústečan se i díky tomu stal mezi stovkami predátorů odhalených ve filmu nejviditelnějším a také jediným trestně odsouzeným. Pravomocný rozsudek, který ho poslal za věci odhalené ve filmu na dva roky do vězení, se psal čtvrt roku.

Seznam Zprávy nyní podle informačního zákona dokument odvolacího Krajského soudu v Ústí nad Labem získaly.

Shodou okolností to bylo v den, kdy na sebe Ústečan znovu ve zlém upozornil. V úterý se nedostavil k nástupu do výkonu trestu, který mu byl za zneužívání dětí u Krajského soudu v Ústí vyměřen. Že „není ve stavech vězněných osob“, potvrdila nepřímo redakci mluvčí Vězeňské služby Markéta Prunerová.

Písemný rozsudek odvolacího soudu čítající 19 stránek je vzhledem k závažnosti tématu, které otevřel, důležitý.

I proto, že poprvé odpovídá na veřejností debatované otázky. Proč nikdo z dalších predátorů také nedostal nepodmíněný trest? A bylo legální, že dokumentaristé muže a několik žen natáčeli bez jejich vědomí?

Kromě toho odhaluje, že Ústečan rozesílal dětské porno a že za obtěžování mladistvých už byl v minulosti potrestán, ale jeho trest byl zahlazen.

Z rozsudku plyne, že Ústečana přivedlo k nepodmíněnému trestu zejména to, že své činy zlehčuje, i když netrpí na rozdíl od ostatních zdokumentovaných sexuálních predátorů žádným duševním onemocněním.

„Nikdo z ostatních pachatelů takovýto postoj nezaujal,“ píše soudce Josef Havlík. „Pokud by např. ještě ve veřejném zasedání před odvolacím soudem prokázal změnu svého náhledu a určitou sebereflexi, kterou by bylo možno vyložit jako upřímně míněnou, bylo by poněkud reálněji možné uvažovat nad eventualitou podmíněného odkladu uloženého trestu odnětí svobody, nicméně nestalo se tak,“ popisuje soudce.

K jedné z několika věcí, k nimž se Ústečan doznal, byla ta část obžaloby, kde se hovoří o dětské pornografii.

„(…) přechovával v řádu několika stovek elektronické fotografické a video soubory zobrazující obnažené dívky ve zjevně dětském věku, v sexuálně vyzývavých pozicích s exhibicí genitálu či při různých sexuálních praktikách s jiným dítětem či dospělou osobou,“ uvádí se ve druhém bodě obžalovacího dokumentu.

Obžalovaný se hájil, že veškeré soubory z 99 % smazal. A dodal, že podobný materiál stahoval, jelikož nebylo možné ho na internetu přehrát.

Takové vysvětlení ale soud odmítl. Z techniky zajištěné při domovní prohlídce totiž policisté zjistili, že v počítači měl nevymazané soubory „v nemalém množství“.

„Z historie jeho internetového prohlížeče vyplynulo, že prostřednictvím specializované internetové stránky spouštěl audiovizuální soubory s názvy jednoznačně vypovídajícími o tom, že šlo o dětskou pornografii, přičemž jejich aktérkami byly dívky ve věku deseti až čtrnácti let,“ popisuje dosud nezveřejněné detaily soudce Havlík.

A to není vše. Odvolací soud si všiml i dalších souborů, které byly při předchozím jednání opomenuté. Kromě toho, že Martin K. dětskou pornografii schovával v počítači, posílal ji také e-mailem dalším lidem, a to bez jakéhokoli textu.

Soud se tak domnívá, že výměnu Ústečan domluvil na jiné platformě.

Při řízení se všemi predátory zachycenými ve filmu V síti byly klíčové záznamy, které policii poskytl tým režiséra dokumentu Víta Klusáka.

Právě Martin K. se „poměrně emotivně ohrazoval“ proti tomu, že filmaři narušili jeho soukromí a že by neměly být použité jako důkazy.

Soudce Josef Havlík v písemném rozsudku připustil, že natáčet někoho bez jeho vědomí je problematické, ale vždy je podle něj nutné hodnotit, proč se to stalo. Opírá se přitom třeba o jedno z rozhodnutí Nejvyššího soudu, ve kterém se uvádí, že pokud důkaz pomůže k objasnění problému, není namístě ho odmítnout.

„Srovná-li se závažnost jednání obžalovaného, které bylo filmovým štábem v podstatě on-line pozorováno a vykazovalo známky trestné činnosti, s mírou zásahu do jeho soukromí (…), je i podle odvolacího soudu nutno na úkor soukromí pachatele trestného činu upřednostnit potřebu odhalování trestné činnosti a jejího potírání,“ uvádí soudce.

Zároveň dodává, že štáb Ústečana neprovokoval a že veškerá aktivita vyšla z jeho strany.

Důležitou otázkou procesu s Ústečanem bylo i to, jestli ho soud má brát jako recidivistu, nebo ne.

Martin K. totiž v roce 2001, kdy působil jako učitel na gymnáziu, v kabinetě osahával nezletilou studentku a podle verdiktu ji „nutil, aby mu sahala na pohlavní úd“.

To podle rozsudku potvrdila i studentka, sám odsouzený o tomto skutku při prvním líčení v únoru loňského roku mluvil jako o „polibku čtrnáctileté dívce“.

Ústečanův sexuální útok z kabinetu však „zahladila“ amnestie prezidenta republiky, skutek tak přestal právně existovat a soud ho nemohl v případě deliktů odhalených filmaři zohlednit.

„Konstatovat na základě konkrétních zjištění (odlišných od samotného odsuzujícího rozsudku, k němuž skutečně nyní přihlížet nelze), že obžalovaný v minulosti zcela řádným způsobem života nežil, lze obecně i tehdy, pokud vůbec nebyl postaven před soud,“ píše se v rozsudku odvolací instance.

Vyplývá z něho zároveň, že v tomto bodě udělal prvoinstanční Okresní soud v Ústí nad Labem chybu. Na Martina K. totiž pohlížel jako na recidivistu, i když objektivně neměl.

Pravomocně odsouzený predátor se nicméně obhajoval i dalšími tvrzeními, které soudce Havlík nakonec vyvrátil.

Martin K. například tvrdil, že se ho jedna z hereček (v dokumentu vystupovaly jako dívky dospělé ženy) po ukončení komunikace snažila přemluvit, aby se s ní i nadále bavil. Poslala mu podle něj pět až šest e-mailů. Sám je ale nedoložil, jen se domáhal toho, aby kriminalisté prohledali i e-mailovou schránku protagonistky.

„Měla-li by tvrzení obžalovaného reálný základ, nepochybně by si takové obdržené e-maily ponechal ve schránce, externě je archivoval, vyfotografoval, vytiskl apod. a příslušné důkazy by předložil,“ píše se v rozsudku.

Ústečan také při každém jednání připomínal, že po celou dobu věděl, že třem dívkám, které kontaktoval, je víc než šestnáct let. Mezi mladšími fotografiemi nad profilem totiž měly herečky vložené i snímky, kde vypadaly jako dospělé, a všechny navíc podle něj nahrály v jeden den. Bylo tak podle něj jasné, že jde o falešné profily.

Soudce Havlík nicméně upozornil, že s podobným vysvětlením přišel až během trestního stíhání, a jde tak „o zpětně vymyšlený způsob obhajoby“.

Zároveň Ústečan tvrdil, že na seznamkách nelze založit účet, pokud je člověku méně než šestnáct let. I to ale soud vyvrátil, nelze totiž podle něj vyloučit, že uživatelé při zadávání věku cíleně lžou.

„Odvolatel se svými námitkami v podstatě pouze znovu snaží předložit a prosadit svou vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje a jeho zhodnocení,“ shrnul soudce Havlík.