,Kde uschne pšenice, neporoste nic.‘ K nedostatku obilovin vede kromě války i změna klimatu

Cena pšenice na globálních trzích se blíží historickým maximům, které před lety přispěly k sérii revolucí a převratů v arabských zemích. Úlevu by nepřinesl ani rychlý konec ruské invaze na Ukrajinu: na světě ubývá úrodné půdy.

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ukrajinští zemědělci varují, že kvůli vpádu ruské armády na jaře nezaseli až na 30 procentech orné půdy. Práci jim kromě samotných bojů komplikuje i nedostatek paliva a hnojiv nebo blokády pozemních tras i přístavů. Pokud v létě pšenici z černozemě vůbec sklidí, meziročně bude úroda o 40 až 45 procent chudší.

V roce 2020 přitom byla Ukrajina pátým největším exportérem pšenice na světě. Společně s vůbec největším exportérem, Ruskem, obstarávají čtvrtinu globálního vývozu. Komoditní trh proto už od podzimních zpráv o hrozící invazi reagoval zvyšováním cen kontraktů na pšenici, které pak v prvních deseti dnech války vyskočily o další polovinu.

Ve druhé polovině března ceny pšenice mírně klesly, stále ale zůstávají blízko svých maxim z velké recese v roce 2008. Geopolitická a ekonomická nestabilita je navíc jenom jedním z článků propojeného řetězce, který ceny ovlivňuje a který může zavinit jejich další růst. Dalšími jsou neúroda i nervózní reakce nákupčích.

Kvůli válce na Ukrajině hrozí globální nedostatek jídla, varuje šéf Světového potravinového programu

Číst článek

„Sucho nebo válka samy o sobě obvykle nezpůsobí tak dramatický propad celosvětové produkce pšenice, aby se to muselo promítnout do zvyšování cen. To způsobuje až následná reakce trhu,“ říká pro server iROZHLAS.cz Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny na Akademii věd České republiky.

Zatímco ve 20. století ceny obilovin včetně pšenice zůstávaly i během rozsáhlých období sucha relativně stabilní, v posledních dvaceti letech je trh podle Trnky citlivější na špatné zprávy a nečekané události.

„Vstupujeme do éry, kdy je sucho významným cenotvorným prvkem. Současně vidíme, že změny klimatu zvyšují riziko vzniku sucha v oblastech, kde se pšenice pěstuje,“ pokračuje Trnka.

Rozšiřování sucha, kterému se Trnka věnuje ve společném projektu Akademie věd, Mendelovy univerzity a Státního pozemkového úřadu Intersucho, je proto významným geopolitickým rizikem.

„Obilovinami si země kupují vliv. Odlišně může obchod vypadat se zeměmi západního typu oproti obchodu například s Čínou,“ vysvětluje. Jinými slovy: diktatury si mohou exportem pšenice vymáhat ústupky podobně, jako si je vymáhají exportem dalších strategických surovin.

Proč právě pšenice?

Lidé pěstují a konzumují desítky druhů obilnin, celosvětovému obchodu ale dominuje pšenice, jejíž export se vyrovná obchodu s kukuřicí a rýží dohromady. Pšenice se snadno převáží i uchovává a využití má v kuchyních na všech kontinentech. Globálně představuje zhruba pětinu všech přijatých kalorií.

Právě díky tomu, jak čile se s pšenicí obchoduje na komoditních trzích, funguje její cena i jako ukazatel nadcházejících krizí.

Podle prognóz změny klimatu se podmínky pro pěstování pšenice nejvýrazněji zhorší právě v zemích, kde se jí dnes sklízí nejvíce. Připomíná to i zmíněný projekt Intersucho. Pokud má být zajištěna potravinová bezpečnost, je podle odborníků nevyhnutelné porozumět a přizpůsobit se teplotním změnám, které nás v následujících letech čekají. A to i s ohledem na narůstající světovou populaci, kterou bude nutné nasytit.

Dopady klimatické změny přímo ohrožují polovinu lidstva. Někde tlačí na peněženky, jinde vyhání z domovů

Číst článek

Agentura OSN Organizace pro výživu a zemědělství předpovídá, že k roku 2050 dojde až k 43procentnímu nárůstu celosvětové poptávky po obilí ve srovnání s rokem 2006. Už teď ale navyšování produktivity zemědělství sotva pokrývá zvyšující se poptávku v regionech Blízkého východu nebo severní Afriky, které jsou na importu z Evropy existenčně závislé.

Mezi největší dovozce pšenice patří Egypt, který zhruba 60 procent veškerých zásob obstarává právě v Rusku a na Ukrajině. Ukrajinská pšenice je klíčová také pro Tunis, který od napadené země nakupuje polovinu veškerých zásob. Nedostatek surovin doprovázený astronomickými cenami může přispět k nepokojům a migraci, jako tomu bylo v případě Arabského jara.

„Většina zemí, které dnes pšenici dovážejí, by ji rády pěstovaly. Jejich podnebí a množství orné půdy ale nestačí na to, aby si pšenici obstaraly samy, a proto ji nakupují na světových trzích,“ vysvětluje Trnka.

Ačkoliv pšenice patří k relativně nenáročným plodinám, na 15 procentech území, kde se dnes pěstuje, snižuje výnosy dlouhodobé i sezonní sucho. Pokud se lidstvu nepodaří zmírnit dopady klimatické změny, která zvyšuje teploty a počet suchých dní v roce, může se tato plocha ke konci století až zečtyřnásobit. Vyplývá to z výpočtů Trnky a jeho kolegů publikovaných ve studii v odborném časopise Science Advances.

I v optimistických výhledech uvažujících s oteplením pouze o jeden stupeň Celsia ve srovnání s předindustriální érou přijde lidstvo o čtyři až šest procent plochy, na které lze pšenici pěstovat. Reálné dopady ale mohou být mnohem rozsáhlejší.

„Podle klimatického scénáře, který počítá se zastavením oteplení pod hranicí dva stupně Celsia, tedy s dodržením závazků Pařížské dohody, se plocha zasažená suchem v porovnání s hodnotami posledních dvaceti let zdvojnásobí,“ popisuje Trnka.

Udržet oteplení pod dvěma stupni Celsia přitom podle Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu vyžaduje, aby emise skleníkových plynů dosáhly svého vrcholu před rokem 2025. U oteplení o 1,5 stupně by lidstvo mělo snížit vypouštění emisí o 43 procent již do roku 2030.

Podle projekcí bude už v polovině tohoto století suchem silně zasažen pás od Pyrenejského poloostrova až po jihoasijský Pákistán. Významné zhoršení podmínek očekávají také největší globální exportéři: Ukrajina, jižní oblasti Ruska, západ Spojených států a části Mexika.

„Můžeme si říct: dobře, nebudeme schopni pěstovat pšenici třeba ani v Česku. Pšenice je ale jednou z nejodolnějších plodin a kde se ji nedaří udržet, tam už nic jiného neporoste,“ varuje Trnka.

Intenzita sucha v Evropě navíc podle vědců reaguje na rozdílné klimatické scénáře silněji než intenzita sucha na dalších kontinentech. Jednoduše: extrémní oteplení postihne nejhůř právě evropskou půdu. Snižování emisí skleníkových plynů by proto Evropě pomohlo více než kterémukoliv jinému regionu.

A to nejen k uchování zemědělské krajiny. „Je evidentní, že Evropa je obklopena místy, které mají z pohledu změn klimatu potenciál vyvolat vlny migrace směrem do Evropy. Snižovat emise ale není strategické rozhodnutí jen proto, abychom předešli vyšší frekvenci extrémních jevů, a tedy potenciálním nepokojům v okolních zemích. Je podstatné především pro udržení interní produkce a potravinové bezpečnosti. Motivací není snižovat emise kvůli druhým, ale kvůli sobě,“ říká Trnka.

Adaptace: jak se připravit?

Naopak v částech Jižní Ameriky a Indie by podle současných modelů klimatická změna v budoucnu znamenala spíše zlepšení některých parametrů pro pěstování pšenice. Spoléhat se na přesun produkce do těchto zemí ovšem podle Trnky není rozumné. „Indie nebo Čína by mohly mít výhledově lepší podmínky z pohledu sucha, ale narůstají u nich jiné extrémy, například vysoké teploty a extrémní srážky,“ připomíná.

Státy neplní závazky pařížské dohody, skleníkové plyny dále rostou. Země se může stát i neobyvatelnou

Číst článek

V zemích, kde se podmínky zlepší, navíc už zemědělci na orné půdě pěstují jiné plodiny. „Pokud bychom na ni chtěli přesunout pšenici, znamenalo by to, že něco jiného se pěstovat přestane a v potravinovém řetězci to bude opět chybět,“ vysvětluje Trnka.

Způsobů, jak v tradičních oblastech pšenici navzdory suchu udržet, není mnoho. Jednou z možných adaptací je posun setí a sklizně, to je ale možné jen v subtropech. Druhou je cílené šlechtění odolnějších druhů plodin, kterým bude budoucí klima vyhovovat více než současné.

„Tyto odrůdy by mohly mít schopnost uniknout letnímu suchu. Experimentuje se také s odrůdami, které jsou vytrvalé,“ dodává Trnka. Zmiňuje také genové inženýrství, specificky podporu genů pomáhajících rostlinám zůstat déle zelené. Takové úpravy budou ale vždy podléhat konkrétnímu typu sucha v konkrétním regionu.

Reakce globálního trhu v posledních měsících napovídají, že bychom už jen v důsledku narůstající světové populace měli zvyšovat produkci pšenice i snižovat její ztráty. „Kdyby existovaly snadno aplikovatelné recepty, jak toho dosáhnout, už se aplikují,“ uzavírá Trnka.

Nela Krawiecová, Kristína Zákopčanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme