Zkoušky v autoškole jsou moc měkké, systém se musí změnit, říkají experti

Ve výchově nových řidičů panuje v Česku chaos, chybí jasná koncepce, nejsou podchycené moderní trendy, úroveň autoškol je velmi proměnlivá. Sami absolventi autoškol se shodují na tom, že nejsou připraveni pro provoz.

4 fotografie

Hosté diskuzního pořadu hovoří o kvalitě autoškol a změnách, které jsou nutné, aby výuka řidičů byla na potřebné úrovni. Oba experti se shodli, že u mladých lidí dnes už není řidičský průkaz prioritou jako před lety.

Naprosté minimum zkušeností s reálným silničním provozem je u čerstvých absolventů alarmující. Obrovským problémem je podle obou odborníků systém závěrečného testování adeptů o řidičské oprávnění.

Systém výuky v autoškolách se musí změnit, potvrdil test čerstvé řidičky

Úroveň autoškol je proměnlivá

Na ministerstvu dopravy se ve spolupráci s odborníky a asociací autoškol na nové koncepci autoškolství pracuje. „Teď už doopravdy,“ říká Aleš Horčička, předseda Asociace autoškol. Společně s Romanem Budským také vysvětlili, jak má moderní autoškola pracovat a jak má vypadat následná práce s čerstvými řidiči.

„Rádi bychom, aby kvalita výuky šla více a rychleji nahoru, než jsme aktuálně svědky,“ říká Horčička. „Bohužel máme v sektoru subjekty nedosahující úrovně, které by měl každý provozovatel autoškoly dosahovat.“

„Celý systém je velmi zastaralý. Postavili jsme současné autoškolství na základech z 60. let, tehdy bylo československé autoškolství celosvětovým pojmem. Od té doby jsme se nijak zvlášť vpřed nepohnuli. Velkým problémem je způsob provádění závěrečných zkoušek,“ opakuje Roman Budský.

Hosty pořadu Rozstřel jsou Aleš Horčička (Asociace autoškol ČR) a Roman Budský (dopravní expert).

Podle obou expertů je velká potíž v tom, že se s novými řidiči už také následně vůbec nepracuje: „My je pustíme na silnici a je to jako s malými mořskými želvami. Některé se z pláže do vody dostanou a některé to nepřežijí. My si pak stěžujeme, že máme vysokou nehodovost mladých, začínajících řidičů. Ale otázkou je, co jsme udělali my pro to, aby ten člověk odešel do provozu náležitě připraven,“ vysvětluje Budský, podle kterého nejsou závěrečné zkoušky v autoškole dostatečně náročné.

Řidičák na zkoušku a rodič učitelem

Aleš Horčička v Rozstřelu zdůrazňuje, že obdržením oprávnění výuka a školení řidiče nekončí. Musí pokračovat, zdokonalovat se.

„Už tři roky se snažíme s dalšími organizacemi a nově i ministerstvem dopravy zrodit systém s větším zapojením rodičů do přípravy mladých začínajících řidičů,“ dodává Roman Budský.

Zmiňují model „laického učitele“ používaný v zahraničí, kdy autoškola je hlavním cvičitelem žáka a současně je určen někdo, zpravidla rodič, který s žákem pak najíždí další kilometry. „Takže autoškola žáka naučí základy, rozjezdí ho a usoudí, že už je schopen pokračovat pod dohledem laického učitele. Ti spolupracují s autoškolou,“ popisuje Roman Budský. „Žák se pak po několika týdnech či měsících ježdění pod dohledem rodiče vrátí do autoškoly, prověří se, co se všechno naučil, pokročí se dál.“

Podle Budského chybí ´řidičák na zkoušku´, model známý z evropských zemí. „V základním kurzu můžete říci opravdu jen základy, tedy ovládání vozidla, běžná pravidla silničního provozu. Žák už se ale nic nedozví o tom, jaké to je jezdit na náledí, za tmy, za deště, jak řešit křižovatku o sto kilometrů dál, kam se s učitelem nedostanu, když budou dělat v červenci řidičák,“ popisuje. A dodává, že když dnes čerstvý řidič vyrazí do míst, která zpoza volantu nezná, je často bezradný, protože není zvyklý řešit dopravní situace podle pravidel silničního provozu a dopravního značení.

Málo kilometrů

„Průměrně najezdí žák v České republice zhruba pět set kilometrů pod dohledem učitele. Celosvětově se odborníci shodují na tom, že než člověk usedne samostatně za volant, nebo řídítka motorového vozidla, tak by měl mít pod dohledem najezděno asi 3000 km,“ komentuje Budský. Kurz autoškoly s tak vysokým nájezdem by ovšem stál vyšší desetitisíce korun, což by bylo pro většinu adeptů neakceptovatelné. Budský s Horčičkou k tomu dodávají, že právě cena kurzu je dnes hlavním faktorem, podle kterého se zájemci rozhodují.

„V české republice mnoho let zažíváme řidičákovou turistiku, kdy se nehledá kvalitní komisař, který ověří úroveň žadatele, ale místo, kde jde udělat průkaz nejlehčím způsobem,“ otevřel Horčička v Rozstřelu iDNES.cz důležité téma. „Komisařů je obecně málo, není to práce, kterou by mohl dělat každý a kterou se uživí.“ Podle Budského by bylo řešením založit jednotnou zkušební organizaci, která by zajistila adekvátní, profesionální úroveň komisařů. Zároveň by měla být celostátní působnost, což by vyřešilo problém se zastupitelností. „Bylo tu tolik změn na ministerstvu dopravy, že se to nikdy nestihlo realizovat. Každých šest měsíců byl jiný ministr, my to chtěli realizovat mezi lety 2012 – 2014,“ dodal Roman Budský, který dnes s Asociací autoškol pracujeme s ministerstvem dopravy na krocích, které by alespoň dílčím způsobem sjednotily zkoušky a zvýšili úroveň. „Vydali jsme nové otázky, které rezonují nejen autoškolskou společností,“ připomíná Horčička.

A jak vypadá autoškola budoucnosti: „Směřujeme to k tomu, že by jednou žadatel nemusel sedět u počítače a vybírat odpovědi, připravujeme technologii na technologii virtuálních brýlí, kdy bude určitá část zkoušky s jejich pomocí.“ Na menším městě, kde třeba nejezdí tramvaje, ověří připravenost žáka právě virtuální realita. „Projedeme s ním jízdu v horách, když dělal řidičák v červenci, posadíme jej do auta v zimě,“ popisuje Budský.

A uvádí, že nejbezpečnější na světě jsou švédské a britské silnice. „My se začínáme propadat, šlapou nám na paty například Jižní Korea nebo Japonsko, které udělaly obrovský pokrok,“ doplňuje renomovaný odborník a uvádí, že dnes 20 % mladých lidí umírá v Česku následkem dopravní nehody.