Jeho metody jsou skutečně unikátní. Nikdo ale nemůže popřít fakt, že fungují. Před třiceti lety posadil své svěřence před plátno, na kterém rozebíral velké vítězství nad Clemsonem. Jenže ze samotné hry neukázal nic, vybrané záběry ukazovaly pouze obličeje hráčů po vstřelených koších.
Chtěl zdůraznit radost, odhodlání, důvěru.
Když se blížil veledůležitý zápas proti North Carolině, navštívil studenty, kteří spali ve stanech před halou a čekali na zahájení prodeje lístků, aby získali co nejlepší místa. Ale nebylo to setkání z kategorie nejpříjemnějších...
„Jestli nebudete pořádně hlasití, tak se ksakru ani neukazujte!“ varoval je.
Před olympijskými hrami v Pekingu 2008, na kterých vedl reprezentaci Spojených států poprvé jako hlavní trenér, si s řádem hlavu příliš nelámal. Aspoň na první pohled.
Zatímco na univerzitě měl pocit, že musí hráče navigovat každým krokem basketbalového života, tady měl k dispozici největší hvězdy.
„Nejste malí, žádná pravidla vám určovat nebudu. Určíte si je sami,“ pronesl na úvodním mítinku v kabině.
Jako první vstal Jason Kidd, současný kouč Dallasu v NBA. „Myslím, že bychom se měli primárně soustředit na defenzivu,“ řekl. Coach K přikývl, nechal si od zbytku týmu návrh odsouhlasit a napsal jeho slova fixou na tabuli.
Po pár minutách už téměř nebylo kam psát, většina basketbalistů přispěla aspoň něčím. Jen LeBron James zatím stále mlčel. „Ty nemáš nic?“ tázal se Krzyzewski.
James chvilku váhal, pak vstal a zakřičel: „Hlavně žádné podělané výmluvy!“ Tento návrh napsal trenér na tabuli velkými písmeny. Bylo rozhodnuto.
V základní skupině vítězili Američané průměrně o více než třicet bodů, pohodlně pak dokráčeli až ke zlatým medailím. Olympijských triumfů má Krzyzewski na kontě pět: v letech 1984 a 1992 jako asistent, v letech 2008, 2012 a 2016 zase jako hlavní kouč. Dvakrát ovládl se svým výběrem i mistrovství světa.
Videorozbory místo spánku
Ačkoliv ve zmíněné historce v úvodu textu neřešil Krzyzewski na videu hru, obvykle vydržel rozebírat výkon svého mužstva dlouhé hodiny. Možná až zbytečně, zdálo by se.
Vrásky tím přidělával zejména svým asistentům, kteří už by byli raději dávno doma u svých rodin. Coach K však pořád doufal, že najde nějaký prvek soupeřovy hry, jehož bude možné využít. A to i v případech, že se chystal na duely s naprostými outsidery.
„Vždycky si otevřel pytlík oříšků, plechovku dietní koly a překlikával jednotlivé záběry. Začali jsme večer po zápase. Rázem už vycházelo slunce, od dvanácti jsme měli mít další trénink. Když jsem se na chvilku stavil doma, žena mě podezřívala, že jsme byli někde na tahu,“ líčí Nate McMillan, Krzyzewského někdejší asistent u národního týmu a aktuální trenér basketbalistů Atlanty.
Když mužstvo prohrálo, nechodil Coach K ani spát. Prostě zůstal vzhůru a přemítal, co je třeba udělat, aby na podobnou situaci už znova nikdy nedošlo.
Poslední jízda Coache K. Legendární americký trenér za rok skončí |
„Připravenějšího trenéra nenajdete, nejde to. Je úplně jedno, proti komu hrajete. Museli jsme být vzhůru do čtyř do rána a studovat hru Nigérie! Porazili jsme ji o osmdesát bodů,“ vypráví Jim Boeheim, další z Krzyzewského parťáků u reprezentace, který je momentálně ve svém angažmá dokonce ještě déle než Coach K. Syracuse už totiž vede od roku 1976.
Mnozí muže s polskými kořeny považují za šílence, basketbalu obětoval celý svůj život. Ráno před zápasem vstane a pustí si pomalou hudbu. Dostává se do nálady. Postupně přitvrzuje a přitvrzuje. A když už se na cestě blíží ke stadionu, rámusí mu do sluchátek proslulý soundtrack z Rockyho.
Tvrďáci z univerzity Duke
Duke patří v univerzitní NCAA tradičně mezi nejsilnější celky, zároveň ovšem také mezi ty vůbec nejnenáviděnější. Modrý dres obléklo v průběhu let pod Krzyzewského vedením hned několik borců, kteří si zrovna hodně přátel nenadělali.
Například Grayson Allen, kterého v NBA před nedávnem poslal k zemi Tomáš Satoranský, se nechvalně proslavil podrážením protihráčů během utkání. Zařadil se do společnosti někdejších basketbalistů Dukeu jako Christian Laettner, Chris Collins nebo J. J. Redick.
Coach K už v jednu chvíli ztratil s Allenem trpělivost, po dalším incidentu jej vyřadil na týden z týmu a sebral mu pozici kapitána.
Příjemnější starosti měl s tím, jak rozvinout hráče s potenciálem stát se superhvězdou. Dá se říct, že v případě bostonského tahouna Jaysona Tatuma se úkol podařil. U monstrózního Ziona Williamsona už je to spornější, přestože současný hráč New Orleans patřil během působení v Dukeu mezi vůbec nejdominantnější basketbalisty, kteří kdy univerzitní soutěží prošli.
Ohromný potenciál dřímal i v Jabarim Parkerovi, jenž se v posledních letech v NBA trápí. Z Dukeu přicházel do nejslavnější ligy jako velká naděje, přesto moc nechybělo, aby za Blue Devils nikdy nenastoupil.
Parker už byl totiž téměř rozhodnutý, že zamíří na univerzitu Michigan State. Krátce před finálním verdiktem k němu dorazil Krzyzewski na osobní návštěvu. Už předtím mu poslal šest ručně psaných dopisů, prostřednictvím kterých se jej snažil přesvědčit, aby si zvolil právě Duke.
„Jabari potřebuje vědět, jakým způsobem ho hodláte využít,“ radila zkušenému kouči Lola Parkerová, maminka nadějného basketbalisty.
Coach K měl ovšem plán, jak Jabariho zlákat. „Poslouchej, ti nejlepší hráči žádnou pozici nemají. A nebudeš ji mít ani ty,“ spustil na nerozhodného mladíka. „Nemá ji Durant, LeBron, Kobe ani Carmelo. Když zasadíš květinu do květináče, postupně se přizpůsobí jeho tvaru. Na tom není nic špatného. Ale když dáš nějakou skutečně pěknou do skvělé zeminy, dáš jí prostor a necháš ji být, může se stát něco opravdu skvělého.“
O dvě hodiny později Parker kývl na nabídku Dukeu. O rok později už pózoval s dresem Milwaukee, které si jej v rámci draftu nováčků vybralo jako druhého v celkovém pořadí.
Poslední úkol: národní šampionát
I kdyby nezvládl poslední krok, odejde jako hrdina. Velikán svého řemesla. Do semifinále play off NCAA povede Krzyzewski basketbalisty Blue Devils jako favority. V noci na neděli narazí na největšího rivala z North Caroliny.
Pokud uspějí, bude Coach K jediný triumf od toho, aby se loučil jako šampion. Už teď překonal svou třináctou účastí ve Final Four rekord Johna Woodena.
Tomu v roce 2010 rozlučka vyšla, odcházel po zisku svého desátého celkového prvenství. Krzyzewski už na takovou metu nedosáhne, nicméně s trofejí v ruce by se mu rozhodně odcházelo příjemně. „Je to čest. Kdyby Wooden trénoval dál, měl by těch titulů nejspíš čtyřiadvacet,“ prohlásil.
Saturday will be the 100th Duke-UNC meeting in the Coach K era. Things have been CLOSE
Wins- Duke: 50 | UNC: 49
Points- Duke: 7,784 | UNC: 7,763
Don't miss it Saturday at 8:49pm ET on TBS https://t.co/IRPkCypbHM
Kdyby chtěl, mohl strávit spoustu sezon i na scéně nejsledovanější. Do NBA se ale žádnému manažerovi Krzyzewského zlákat nepodařilo. Nabídka mu postupně přišla z Bostonu, z Portlandu, z Los Angeles Lakers, z New Jersey i z Minnesoty. Odpověď ovšem byla vždycky stejná.
„Díky, zůstanu raději v Dukeu.“
Možná ale ani nadcházejícím vyvrcholením play off neřekne Coach K poslední slovo. Netají se tím, že poměry v univerzitní soutěži se mu nelíbí. Patří mezi nejhlasitější kritiky šéfů ligy. A o tom, že sám má velké slovo, není pochyb.
Momentálně se v zámoří spekuluje, že by se mohl Krzyzewski na vedení NCAA podílet. Napřed ale potřebuje porazit North Carolinu. Pak se uvidí.
