Preview 18. hracího dne kvalifikace na MS (CONMEBOL)

Den D pro Peru se přiblížil. Dokázat postoupit dvakrát po sobě na MS by byl sen. Trenér Ricardo Gareca by se tím v Peru stal nesmrtelným. Proti však bude Paraguay, ze které spadla deka po sedmizápasové sérii bez vstřeleného gólu. Proti Ekvádoru se totiž dokázala prosadit hned třikrát.

S trochou nadsázky musím začít tím, že psát u Peru v listopadu představení týmu by bylo za trest. Žádného mladíka totiž v základní sestavě opravdu nehledejte. Peru je tým složený výhradně ze zkušených borců, nejmladšímu Sergiu Peñovi z Malmö je 26 let. Zároveň ale na rozdíl od mnoha jiných týmů v sestavě nenajdete jediného veterána, všechno jsou to zkrátka hráči v ideálním fotbalovém věku kolem 30 let. Právě zkušenosti mohou být v tuto chvíli rozhodující.

Paraguaycům už o nic nejde a mohou hrát uvolněně, po zkušenostech ze zápasu s Ekvádorem možná i velmi tvrdě. Zkušení borci z Peru se ale nesmějí nechat vyprovokovat. Velkým problémem může být absence Andrého Carrilla, který si ze zápasu s Uruguayí odnesl zranění, které mu nedovolí nastoupit. Místo něj nastoupí nejspíš Edison Flores. Peru má obecně trochu problém s vytvářením šancí, ne však s jejich proměňováním. Tvůrcem hry bude určitě Christian Cueva, akce bude na hrotu útoku zakončovat Gianluca Lapadula. Nutností pro Peru bude vstřelit postupový gól včas, s narůstajícím časem totiž bude narůstat i nervozita.

Paraguay sice konečně vstřelila gól, o svého střelce ovšem přišla prakticky ještě před ním. Robert Morales si totiž hned ve 3. minutě poranil koleno a gól vstřelil už se zraněním, kdy bylo jasné, že zápas nemůže dohrát. Druhý gól si vstřelili Ekvádorci sami a i při třetím gólu Miguelu Almirónovi notně asistovali. O nějakém výrazném zlepšení paraguayské ofenzivy tedy nemůže být řeč, konečně se ale na Paraguay usmálo ono potřebné štěstí. Sebevědomí tak mohlo hráčům v červenobílých dresech konečně stoupnout. Kromě zraněného Moralese se nechal úplně zbytečně vykartovat také krajní bek Riveros. Sledovat se určitě na straně Paraguaye vyplatí 18letého Julia Encisa, který si proti Ekvádoru připsal asistenci a také krásnou střelu do břevna. V příštím kvalifikačním cyklu by tak konečně k Almirónovi mohl dorůst další rozdílový hráč do ofenzivy.

Po mládežnických šampionátech z let 2017 a 2019 se mohlo zdát, že Venezuelu čekají mnohem lepší časy, nicméně nestalo se. Kvalifikaci už jistě zakončí na posledním místě. Oproti tomu Kolumbie stále bojuje o postup do baráže. Právě to jí ale může svázat nohy.

Nový trenér José Pékerman byl ve složité pozici. Domácí zápas s Bolívií jeho tým s přehledem zvládl, proti silné Uruguayi a Argentině ale vyhořel. Nyní má opět šanci napravit si reputaci proti Kolumbii. Do karet Venezuele hraje fakt, že konečně může nastoupit v nejsilnější možné sestavě. Dlouho v kvalifikaci chyběli Salomón Rondón a Josef Martínez, Yangel Herrera také bývá až příliš často zraněný. Pro neznalého diváka stále může venezuelská soupiska působit jako outsider někde na úrovni Gruzie, většina hráčů ale hraje kvalitní MLS či mexickou ligu, případně v TOP 5 ligách v Evropě. Chybět budou Venezuele zkušení obránci Chancellor a Rosales, naskýtá se tak ale šance pro mladíky z MLS jako jsou Makoun, Hernández nebo Navarro.

Záložní řada s Herrerou, Rincónem, Martínezem, případně Cásseresem také nevypadá vůbec špatně. Základem bude dobře ubránit křídelní prostor, zejména ten nalevo, kde operuje Luis Díaz. Kolumbie totiž spoléhá zejména na akce z křídel. Zároveň by byla škoda nevyužít rychlé křídelníky Savarina se Soteldem, kteří můžou dost nepříjemně otravovat život kolumbijské obraně. Je to totiž právě Kolumbie, kdo bude muset útočit.

Jak už bylo zmíněno, Kolumbii nezbývá než se vrhnout do útoku. Proti Bolívii sice Kolumbie třikrát skórovala, popravdě za Bolívii ale nastoupil doslova B-tým mladíků, kteří doplatili na nervozitu, jelikož vůbec nezvládali kombinovat ve středu hřiště. Nyní stojí proti Kolumbii zkušenější soupeř, navíc s vynikajícím útočníkem. Kolumbii navíc hrozí díry v obraně, jelikož Yerry Mina nebyl nominován kvůli zranění a ani Davinson Sánchez nejspíš není úplně v pořádku.

Na stopera se tak postaví Carlos Cuesta a William Tesillo. Obrovskou chybou by pak bylo nenasadit do útoku hned od začátku Miguela Borju. Ač ve stínu Zapaty s Murielem, lepšího útočníka momentálně Kolumbie nemá. Místy poněkud statické kolumbijské hře totiž bojovník Borja dokáže dodat pořádnou jiskru. Nejvíc se ale bude trenér Rueda spoléhat na schopnosti levého křídla Luise Díaze. Byl to opět Díaz, který svůj tým nakopnul proti Bolívii povedeným obstřelem ala Arjen Robben. Ani vítězství však Kolumbii stačit nemusí.

Domácí se pokusí o pořádné překvapení a v nepříjemném vysokohorském prostředí zkusí narušit dominanci Brazílie. Ta si naopak bude chtít zajistit vítězstvím jistotu prvního místa ve skupině. Na dálku také půjde o souboj o krále střelců kvalifikace. Neymar je totiž na 8 zásazích, Marcelo Moreno z Bolívie, který dostal od trenéra volno, dosáhl na skvělých 10 kvalifikačních gólů! Právě z důvodu, že Moreno nenastoupí, budou jeho spoluhráči bojovat alespoň o tento čestný úspěch pro Bolívii.

César Farías v minulém zápase proti Kolumbii vsadil na mnohem defenzivnější systém než bývá běžné, navíc mladičká sestava bez přirozeného lídra nedokázala uklidnit hru ve středu hřiště, tudíž se po většinu zápasu Bolívie jen bránila stažená u vlastního pokutového území. S tím trenér typu Faríase rozhodně nemohl být spokojený. V domácím prostředí lze očekávat od Bolívie mnohem sebevědomější výkon, který ale může skončit stejně dobře zaskočením Brazílie jako debaklem Bolívie. Při absenci Leonela Justiniana si nejspíš mnohem defenzivnější pokyny bude plnit Moisés Villarroel, vedle něj by pak potřebný klid v kombinaci mohl přinést záložník Beerschotu Ramiro Vaca.

Jakožto jeden z nejzkušenějších hráčů současného výběru by na křídle měl nastoupit Vacův jmenovec Henry, na druhém křídle pak velmi nadějný Víctor Ábrego. V minulém zápase sice na hrotu nastoupil drobný rychlík Montenegro, proti Brazílii už ale nejspíe dostane šanci od začátku Bruno Miranda, potenciální nástupce veterána Morena. Obecně se však dá předpokládat, že César Farías sáhne k vícero změnámi v zadních řadách a šanci dostanou i někteří mladíci ročníku 2001 a mladší.

Brazílie v podstatě nemá důvod se někam hnát, ale kdo by chtěl ukončit sérii bez porážky? Pravděpodobně nikdo, o Brazilcích to ale všichni s jistotou vědí. I proto trenér Tite nevzal na poslední zápasy druhořadou nominaci plnou nováčků, kteří by si mohli skvělými výkony říct o místo v příští nominaci. Kdepak, Tite sice vzal do ofenzivy několik mladíků, všichni si však své místo bezpochyby zaslouží. Zdecimování Chile v poměru 4:0 to jen dokazuje. Mám však trochu obavu, jak se Brazilcům bude dařit na MS, kde na ně bude vyvíjen veliký tlak. Už na Copě América ve finálovém zápase Brazílie selhala a odjela pouze se stříbrnými medailemi.

Zápasy play-off zkrátka brazilské mentalitě nesedí. Velkou výhodu by však měla mít letos Brazílie v defenzivě. Koukat na hru Marquinhose je totiž pro pravověrné fotbalové fanoušky stejné potěšení jako třeba na hru Cristiana Ronalda. Z pozice stoper nedělá chyby, plní si skvěle defenzivní úkoly a jako nadstavbu dodává naprosto dokonalou rozehrávku, kdy v podstatě je schopen plnit i roli staženého tvůrce hry. K němu přidejte esenci zkušeností v podání Thiaga Silvy a máte nejspíš v současnosti nejlepší stoperskou dvojici na světě. Dá se ale předpokládat, že proti Bolívii dostanou konečně šanci i jiní hráči. I zlepšená Bolívie by totiž stále pro Brazílii neměla být soupeřem.

Domácí mají poslední šanci postoupit na MS do Kataru, musejí však spoléhat na pomoc Paraguaye a Venezuely. Uruguay už si naopak postup zajistila v minulém zápase a proti Chile tak může hrát uvolněně.

Zápas proti Brazílii se Chile moc nepovedl. Začátek byl sice slibný a Brazílii Chilané nepouštěli do velkého počtu šancí, po špatně načasovaném skluzu Isly ale Neymar proměnil penaltu a dal tak základ pro debakl 0:4. Pokud Chilané nepostoupí, což je přece jen pravděpodobné, příčiny vypadnutí ale musí hledat v jiných zápasech. Mrzet je musí zejména dvě ztráty, a to domácí porážka s Ekvádorem a remíza s Bolívií. Nicméně ve fotbale se nehraje na žádná kdyby, a Chilanům tak nezbývá nic jiného než zkusit ještě zabojovat. Chile zažilo svůj vrchol v letech 2015 a 2016, kdy vyhrálo dvakrát Copu América. Od té doby však tamní fotbal spíš stagnuje. Silná střední generace té doby okolo Brava, Medela, Isly, Meny, Beausejoura, Vidala, Aránguize a dalších částečně zapříčinila malé mezinárodní zkušenosti pro jejich nástupce, s čímž se Chile potýká nyní.

"Zlatá" generace už má nejlepší léta za sebou a po této kvalifikaci určitě někteří, ne-li většina hráčů, své reprezentační působení ukončí. Kde ale najednou brát? V obranné řadě ještě budiž, Medela a Islu nahradit lze. Problém nastane zejména v záložní řadě, kde bude třeba zacelit díru po výborném dispečerovi Aránguizovi a buldokovi se skvělou technikou Vidalovi. Ani poslední dobou věčně zraněný Alexis Sánchez v útoku už dlouho hrát nebude, alespoň částečnou náhradu se však podařilo získat v Benu Breretonovi (pro změnu je ale nyní právě on dlouhodobě zraněný). V příštích pár letech ale od Chile očekávejme spíš buldočí fotbal bez větší technické kvality, než doroste nová generace talentů.

Chybělo málo a u Uruguaye bychom také museli řešit především negativa. Nakonec ale legendární Óscar Tabárez poznal, že jeho čas už skončil, a přenechal své místo mladšímu nástupci. Uruguay pod Diegem Alonsem zatím také nevypadá úplně jako potenciální černý kůň mistrovství světa, přesto zaznamenala solidní šňůru tří výher v řadě, která vedla k postupu. Sám Alonso určitě ale ví, že s týmem takového kalibru se dá hrát mnohem lepší fotbal. Pravda, ty největší hvězdy jako Godín, Suárez a Cavani už jsou lehce za zenitem (hlavně Godín a Cavani), Uruguay ale každým rokem díky Tabárezově "Procesu" produkuje nezanedbatelný počet talentů, které stárnoucí hráče nahrazují. Zatímco Tabárez si tak musel před 12 a 8 lety vystačit se zálohou tvořenou vyloženě z "bořičů", Alonso má nyní k dispozici špičkové střední záložníky.

Proti Chile je třeba pořádně vypilovat mechanismy v ofenzivě. Například Facundo Pellistri má sice pověst velkého talentu, v žádném zápase ho ale zatím neukázal. Na druhou stranu si ale poměrně slušně hledí defenzivy a Uruguay s ním všechny zápasy v sestavě vyhrála. Od talentovaného křídla ale Uruguay potřebuje mnohem víc. Šanci v základu by si tak konečně zasloužil opomíjený Diego Rossi. Na místo defenzivního záložníka by mohl také Alonso zkusit poslat nesmírně talentovaného Fabricia Díaze, od kterého si Uruguay slibuje velké věci. Stejně jako Chile ale bude muset v blízké době řešit Alonso reprezentační konec některých veteránů. I proto je také možná novou jedničkou mezi třemi tyčemi Sergio Rochet z domácí ligy.

Už už to vypadalo, že si Ekvádor bude muset zajistit postup až v úplně posledním zápase kvalifikace, v posledních minutách zápasu ale Uruguay ustála infarktový moment proti Peru a Ekvádor tak mohl Alonsovu týmu pořádně poděkovat. Argentina si totiž momentálně hraje tak trochu jinou ligu a pomalu atakuje rekord Itálie v počtu 37 neprohraných zápasů v řadě.

Družina Gustava Alfara si tak může dovolit luxus ve formě zkoušení různých taktických prvků a nasazení nových jmen v soutěžním zápase proti excelentnímu soupeři, který nebude chtít prohrát. Nicméně je třeba se popasovat s faktem, že zápas proti Paraguayi byl nejspíš nejhorším zápasem Ekvádoru pod koučem Alfarem. Střed hřiště Gruezo, Méndez zejména kvůli taktické nevyspělosti druhého jmenovaného vůbec nefungoval a stoperská dvojice Torres, Hincapié předvedla naprosto příšerný výkon. Nicméně stoperskou dvojici nejspíš zkušený kouč podrží.

V Pieru Hincapiém má Ekvádor opravdu budoucí poklad, Félix Torres zase spíš doplatil na špatné řešení situací svého mladšího kolegy. Ze zápasu s Paraguayí si lze vzít alespoň pozitivum v tom, že dva čistě defenzivní záložníci Méndez a Gruezo vedle sebe hrát nemohou. Místo Méndeze se přímo nabízí vyzkoušet jednu z hvězd zlatého mládežnického výběru z roku 2019 Josého Cifuentese, který v Los Angeles FC předvádí stabilně dobré výkony a nejspíš se brzy podívá na evropské angažmá. V úvahu ovšem připadá také nasazení stálice záložní řady Moisés Caicedo nebo Alan Franco. Gustavo Alfaro navíc není mužem, který by měl problém posadit i jednoho ze zkušenějších hráčů kvůli špatným výkonům a Ángelu Menovi by možná pauza i prospěla. Pryč je totiž jeho forma ze začátku kvalifikace a na jeho místě by mohl zaskočit úžasný driblér Gonzalo Plata.

V MLS také nově zažívá restart kariéry Michael Estrada, který by se mohl znovu objevit vedle Ennera Valencii. Pro ty, kteří se přece jen rozhodnou noční zápas sledovat, doporučuju zaměřit se na pravého beka či křídelníka Byrona Castilla. Mladík z Barcelony SC Guayaquil totiž rychlostně značně převyšuje všechny spoluhráče i soupeře, k tomu navíc přidává také velmi dobrý driblink a kopací techniku. V posledních zápasech nevýrazný Preciado tak možná začne tentokrát jen na lavičce, v jeho prospěch mluví snad pouze o něco poctivější defenzivní činnost.

K Argentině už bylo napsáno mnohé. Tým trenéra Lionela Scaloniho zažívá úžasné období. Nedávno se v tisku objevila zpráva, že Lionel Messi po MS zváží ukončení reprezentační kariéry. Pokud se mu má ještě někdy povést vyhrát mistrovství světa, tak letos v Kataru. Mnozí fanoušci diskutují, zda má v kádru Argentina lepší jména než před čtyřmi, respektive 8 lety, ale hlavním faktorem Scaloniho úspěchu je především týmová práce. Brazílie sice hraje nádherný fotbal, u Argentiny si ale zase můžete být jistí, že se nesesype při prvním neúspěchu. Hráči Scalonimu zkrátka věří a věří v systém, který nastavil.

Paradoxně ranou do vazu by byla nikoliv případná absence Messiho, nýbrž Rodriga De Paula. Ten totiž zajišťuje přechod z obrany do útoku a sám také góly připravuje. Nyní přejděme ale k argentinské sérii bez porážky. Ta je totiž proti Ekvádoru poměrně vážně ohrožena. Argentině chybí několik opor základní sestavy jako Emiliano Martínez, Cristian Romero, Giovani Lo Celso nebo Lautaro Martínez. Zároveň chybí také potenciální náhrada za Romera Lisandro Martínez, a to není vše. Výčet absencí byl vypsán už v minulé předzápasové analýze.

Kromě argentinských absencí musíme připočíst také nestandardní podmínky v Quitu, na které neměli Argentinci čas se pořádně adaptovat. Ekvádoru navíc zápasy proti favoritům v domácím prostředí sedí, i Brazílie měla s Ekvádorci obrovské problémy, Kolumbie s Uruguayí si z Ekvádoru odvezly pořádný výprask. Sestava se očekává velmi podobná jako proti Venezuele.