Blýskl se hattrickem a notně přispěl Zlínu k vítězství na Kladně 4:1. A když v prosinci přidal tři trefy také Litvínovu, trenér české reprezentace Alois Hadamczik jej nominoval na Channel One Cup do Moskvy.
Z volejepodcast iDNES.cz |
Pro rodáka z Prostějova vrcholný zážitek. Díky zmíněně výluce v zámoří se dostal do mančaftu s hvězdami Voráčkem, Krejčím, Hemským, Plekancem, Pavelcem nebo Nedvědem. Ve čtvrté lajně s Kovářem a Orsavou dychtivě nabíral zkušenosti. Ostatně i debakl 0:6 od domácích Rusů byl zážitek, vždyť Honejsek nastoupil proti svému dětskému idolu Dacjukovi. Centr Detroitu skóroval třikrát. Ale vidět byli i Ovečkin s Malkinem.
Zdálo se, že českému hokeji roste nový talent. Ostatně Honejsek prošel všemi mládežnickými výběry země. Na nováčkovském kempu Detroitu poznal Dacjuka zase o něco lépe.
V roce 2014 výrazně pomohl Zlínu k extraligovému titulu; jako pobočník legendárního centra Petra Čajánka skóroval v play off sedmkrát. „Nejlepší škola, největší legenda. Strašně mu záleželo na tom, aby nám předával zkušenosti. Hltali jsme ho, respekt byl obrovský. Byla to radost, čest. Možná i Petra Čajánka mrzí to, co nás - že jsme to mohli dotáhnout daleko dál,“ přemítá Honejsek dnes.
S Berany předtím získal i stříbro. A po mistrovské sezoně odešel do finského Espoo Blues, třebaže Čajánek mu otcovsky radil, aby ještě ročník vydržel doma.
Ale nadaný forvard už chtěl zamířit do Evropy.
Co se dělo dál, zůstává i po sedmi letech v mlze. Za Espoo odehrál jen dva zápasy, v jednom skóroval.
A vrátil se do extraligy. Nikoli do Zlína, ale do Brna, kterému sice pomohl k bronzu, čímž završil kompletní medailovou domácí sbírku, ovšem sám cítil, že kariéra se láme špatným směrem. „Od té doby hraju na chvostu.“
Psychické problémy
Poprvé v podcastu iDNES.cz Z voleje připustil, že jej ve Finsku dusily mimohokejové starosti. Nikoli zdravotní, leč spíše psychického rázu. „Byly tam i psychické problémy, co mi nedovolily být na té úrovni. Táhlo se to nějakou dobu. Byl jsem rád, že jsem se vrátil,“ vyprávěl v olomouckém Divadle na cucky.
„Nikdy jsem to nechtěl prezentovat. Nemělo to nic společného s hokejem nebo se zdravím. Přišlo to úplně z jiných věcí. Takový milník v životě. Bohužel se to stalo. Zase mi to otevřelo jiné možnosti. Každý má během života nějaké problémy. Zatím jsem nezvládl mít kariéru takovou, jakou bych chtěl a jakou bych měl mít,“ uvědomuje si, že největší zádrhel v hokejovém rozletu má v hlavě.
Je mu jednatřicet. Před pár týdny se oženil s ukrajinskou přítelkyní Anastasií, se kterou mají dvouletého syna Maxima. Honejsek je citlivá duše, vnímavá povaha. V závěru sezony se nedokázal soustředit na zápasy Zlína, kde znovu působí od roku 2016. Byl zoufalý z Putinova barbarského útoku na krajinu své paní. Vítal ve Zlíně čtrnáct dalších příbuzných z Oděsy a Kyjeva, kteří utekli před bombardováním. Bylo mu až trapno, když zlínský zimák bouřil po gólu a on ho měl slavit. „Nemohl bych se pak doma podívat ženě ani do očí.“
A to už věděl, že se Zlínem extraligu nezachrání. Že sestup po 42 letech je hotovou věcí. Že jako lídr selhal. Že jeho příspěvek týmu měl být větší. Dva poslední roky plné porážek, ztráty radosti ze hry a marných rad mentálního kouče vyvrcholily kruciálně. „Poslední dva roky jsme v kuse prohrávali. Vzaly nám tak pět let kariéry. Tolik stresu... Nebaví mě prohrávat. Čím víc proher, tak si na to hráč zvykne, to je nejhorší.“
Temno zlínského hokeje nenastane
Nehledá alibi v tom, že letos se výjimečně z extraligy sestupovalo přímo bez baráže. „Pravidla se neměnila, bylo to regulérní a my nejslabší.“
Zlínský hokej po sestupu do první ligy změní vedení. Skončí rada jednatelů |
Je smutný, ale výrazy jako tragédie nebo neštěstí nepoužije, neboť válka a malý Maxim mu ukázali nicotnost sportovního dění. Třebaže se styděl, když zlínští fanoušci týmu tleskali a povzbuzovali ho do posledního kola. „Místo toho aby na nás házeli petky plné kofoly,“ ocenil věrné publikum v těžkých časech.
Věří, že nenastane temno zlínského hokeje, který vychoval tolik skvělých hráčů. Žel pro Berany pánové jako Holík, Káňa nebo Rachůnek hrají na jiných extraligových štacích. Také město jako majoritní majitel klubu má svůj velký podíl na historickém pádu. Po předchozí sezoně, kdy byl Zlín předposlední, se vedení jen dívalo, jak konkurence posiluje. Utěšovalo se, že Honejsek, Okál a Fořt mančaft potáhnou.
POHLED: Anatomie sestupu. Proč hokejisté Zlína spadli do první ligy |
Byť by si Honejsek ještě před pár lety nedokázal sám sebe představit ve druhé nejvyšší soutěži - jeho ego by to neuneslo, jak sám říká -, je odhodlaný pomoci Zlínu s rychlým návratem mezi tuzemskou elitu. „Musí se nastavit vítězná mentalita. Když nás to začne hlavně bavit, bude to hlavní atribut postupu.“
Cítí svůj díl viny, ale připravený je na všechny varianty. Teď však pravidelně chodí na led s malými ukrajinskými hokejisty ze Záporoží, kteří našli útočiště ve Zlíně.
A s nabytým nadhledem povídá: „Ty hattricky, turnaj v Moskvě za nároďák, titul... Směr byl dobrý. Ale přišly problémy, které hrubě ovlivnily mojí kariéru. Dnes je můj sen hrát před plným stadionem. A nehrát o poslední místo. Můj sen je vyhrávat, ať už to bude kdekoliv. A mít zase radost z hokeje.“