Jaké jsou pocity trenéra Vítkovic den po čtvrtfinálovém vyřazení? Bylo to o chlup lepší než před rokem s Kometou?
Stoprocentně to je lepší. Moje vize byla to každý rok posunout o malý stupínek dál. A to se nám povedlo. S tím musí být maximální spokojenost, protože nebylo jednoduché postoupit přes Olomouc. Těch trablů, které jsme měli, bylo strašně moc. Proto i hýbání se sestavou mohlo mít na to vliv, neměl jsem šanci ji postavit na dva zápasy stejnou. Pak nás čekal Třinec, což byl těžký soupeř, ale odvedli jsme maximum a nebyl to žádný propadák. Výsledky byly těsné, fantasticky chytal Stezka, který nám dával naději. Je to porážka 0:4, ale ne ostuda. Navíc v tom složení, kdy nám chyběli tři klíčoví hráči. Roman Polák, což je osobnost kabiny – kapitán, který tvrdí muziku. Nevím, jestli by Třinec nedal jiné góly, ale ty, které jsme inkasovali, bychom nedostali. V klíčových okamžicích je na ledě a předbrankový prostor je jeho office, tam nikdo nevjede. Dalšími jsou pak Bukarts s Maroszem, hráči kteří bodují a jsou užiteční v útoku. Nebyli jsme schopni je nahradit. Vždyť někteří hráči dali v devíti zápasech play off jeden gól.
Vzdor hokejistů Vítkovic skončil. Třinci stačily k postupu čtyři zápasy |
Navíc hráčům, kteří v základní části běžně skórovali, se přestalo dařit...
Dnes to musím říct, z role lídra a střelce nám totálně vypadl Dominik Lakatoš. Nedá se schovávat. Stejně tak propadák Solovjov, i když… Tam bych to tak tvrdě možná neříkal, protože prochází obrovsky těžkou situací v souvislosti s tím, co se děje v Rusku, a co má kvůli tomu v hlavě. Vím, že od začátku války s Pedanem trávili hrozně moc času spolu. Jednak okolo ztráty peněz, navíc tam mají rodiny, přítelkyně nemohly přicestovat. Situací bylo na psychiku strašně moc. Tím se jeho výkon dá omluvit, protože v hlavě měl něco jiného než hokej.
Vraťme se ještě k marodům. Byla šance, že by do play off zasáhli?
Pokud jde o Romana, zlomenou kost v chodidle měl už před play off. Původně to nevěděl, ale pak šel na rentgen a tam mu to zjistili. Tím, jaký on je rafan, málokdo má práh bolesti takto posunutý, navíc mu záleželo na výsledku týmu a možná pomohl i náš osobní vztah, tak do toho šel. Hráč, který přijde na zápas play off o berlích, shodí je a jde hrát, to jsem ještě nezažil. Fantazie! Věřím, že 80 % hráčů by se na to vykašlalo, ale on chtěl jako kapitán Vítkovice posunout dál. I když nemohl nastoupit pokaždé, protože po zápase mu noha okamžitě otekla, dal si den dva pauzu a bez tréninku se do toho opět pustil. Jasně jsme se ale domluvili – a to odpovídalo i jeho zdravotnímu stavu – že maximálně dohraje Olmík a pak už s ním nemáme počítat. Když jsem viděl, jak chodí o berlích a nelepšilo se mu to, ani jsem se ho neodvážil oslovit. Byla to obrovská ztráta.
Drsňák Polák se překonal. Vítkovický kapitán hrál měsíc se zlomenou nohou |
Ohrozit zdraví ale asi za to nestálo, co myslíte?
Ano. Jsem asi jiný trenér, který cítí i lidskou stránku a ne jen vlastní úspěch, svoje ego. Vážil jsem si toho, co dokázal, postup byla i jeho zásluha a dál už to nešlo.
Vítkovický kapitán Roman Polák
Jaký je stav Bukartsovy ruky?
Tam byla jediná možnost, že by šel do posledního čtvrtečního zápasu. Ale co by to pro mě řešilo, že by hrál po dvou měsících bez kontaktu? Vždy jsem byl zastáncem toho mít „slabšího“ hráče, ale zdravého na sto procent, než naopak. V tomto případě jsem nevěřil, že by to mohl být bonus, Bukarts to vezme na sebe a rozhodne celou sérii. I Marosz se nám zranil v posledním zápase základní části, měl otřes mozku. Jeden den to bylo dobré, pak tři dny na houby a točí se mu hlava v zátěži. Zkoušel to v Třinci, po čtyřech střídáních odešel. Možnost, že by nastoupili, tu nebyla.
Celou základní část se na play off chystáte, pak se vám to tak rozsype. Jaké to byly pocity?
Hrozné! Z mužstva jsem cítil, jak se to vše semlelo, že máme na úspěch. Že máme na to jít ještě dál. Nechci si dělat alibi, ale výkony byly opravdu dobré, mužstvo si sedalo. Dvojky, trojky, přesilovky, fungovalo to a šlapalo. Ale hrana úspěchu a neúspěchu je strašně tenká. Co vše se musí sejít, aby se došlo až na vrchol té pyramidy. A to je v první řadě zdravotní stav hráčů, k tomu širší kádr a tak dál. Mrzí mě, že se tohle stalo.
Chtěli jsme urvat nějaké zápasy pro lidi, smutnil vítkovický Krenželok |
Čtvrtfinále bylo tedy maximum?
V tomto složení totální maximum. Budu realista. Není to snižování kvality hráčů, ale takto jsme neměli šanci jít dál. Nebavím se o tom vyhrát jeden zápas. To jsem si strašně přál. Vyhrát jednou doma a před diváky. Byla by fantazie a zázrak porazit Třinec v momentálním složení – tedy s kluky z první ligy a většinou hráčů do 21 let. Měli jsme jen pár zkušenějších. Bojovností a srdcem jsme jeden zápas uhrát mohli. Ale bohužel.
Na víc nebylo. Je Lakatoš hráčem pro play off?
Měla na vás vliv ve čtvrtfinále ještě viróza, kterou jste si prošli v předkole?
Myslím si, že na čtvrtfinále už ne. Ono to skákalo z jednoho na druhého. Jakmile to hráč dostal, za pět dní už to neměl, ale šířilo se to tak, že to měl skoro každý. A ani odpočinek nebyl dostačující. Vždyť jsme dohráli pátý zápas, byl den volna a šli jsme v tom svém pokřápaném stavu do čtvrtfinále. Prostě se to seběhlo špatně.
Vítkovice musí hrát. Extraligové vedení odmítlo žádost o odklad zápasů |
A kdyby vám Olomouc vyšla vstříc s odkladem, šli byste do čtvrtfinále bez dne odpočinku.
Já jsem tomu moc nevěřil, že to vyjde. Vžil jsem se do vlastní situace, jak bychom asi reagovali my. Nemůžeme se na ně zlobit. Navíc ty termíny nebyly. Program je tak nahuštěný, že by to nešlo. Jeden den by mi pomohl, že by byli lepší jeden dva hráči, možná.
Vítkovice otočily čtvrté utkání na ledě Olomouce.
Věřili jste, že máte šanci? Na tréninku byli dva hráči.
Já věřil. Přál jsem si třeba Kometu a věřil jsem, že je porazíme. Přišla Olomouc, top hráč Krejčí, osa tam byla. Ale třeba Konrád se podle mě v předkole nepotkal s top formou. Věřil jsem, že pokud si každý splní to svoje, i s tímto mužstvem to půjde. Třeba Bitten odehrál úlohu strážce Krejčího velice dobře, byť dával góly. Ale i Olomouc měla problém se sestavou, vypadli jim Olesz, Kucsera, Strapáč, ke konci Káňa. Měli by jinou sílu. Ale to je přesně o tom, co říkám. Když člověk chce úspěch, musí se sejít strašně moc věcí až do samotného konce.
Kdybyste měl být lehce kritický? S čím jste nespokojený po čtvrtfinále?
S produktivitou. Neporadili jsme si se šancemi. Ne, že bychom je neměli, my je měli, ale neproměnili jsme. Zvolili jsme špatné řešení, stříleli jsme do prostor, kde jsme měli vyskautované, že Kacetl neinkasuje. Je to i o umění a kvalitě hráčů. Není každý střelec. Ale třeba Laky (Lakatoš) střelec je a nedokázal to. A to už druhým rokem. Je otázka, proč nepokračuje jako v základní části. Z hráčské i trenérské zkušenosti vím, že není každý hráč pro play off. Někdo je borec v základní části, přijde play off, začne se hrát úplně jiný hokej, hráč nemá čas, prostor, jsou tam nepříjemní soupeři a on se neprosadí. Pokud se neprosadí ani v přesilovkách, roli ztrácí.
Dominik Lakatoš slaví gól v derby proti Třinci.
V Liberci to ale Lakatošovi zamlada jednou v play off padalo.
Nevím, já ho tehdy netrénoval. Trénuju ho teď, druhý rok s pauzou, protože odešel do Finska. Nechci ho kritizovat, to ne, protože nám ohromně pomohl, když přišel. Když se vrátil z Finska, byli jsme na tom ohledně produktivity hodně zle, dávali jsme jeden, dva góly. Přišel a neskutečně to zvedl. Byla to i jeho zásluha, plus Solovjov, kdy se nastartovaly přesilovky. Měl bod na zápas, šlo to parádně, ale jak se říká, sezona se hodnotí po play off a tam někteří hráči, nechci říct, že jen on, produktivitu neměli. Hrát s Třincem čtyři zápasy na jeden gól, to je science fiction, abychom vyhráli.
Jak válka na Ukrajině zasáhla tým
Co hráči z Ruska? Můžete říct něco o tom, jak vnímají Solovjov a Pedan současnou situaci?
Bylo by lepší, aby o tom promluvili oni, než abych já tady tahal, co máme mezi sebou v kabině. Ptali se mě, vědí, že jsem trénoval na Ukrajině, mám tam svoje kamarády. Všímali si, že Rusové jsou vnímáni negativně, nebylo to pro ně jednoduché. Ale co prožívali vnitřně, to nevím, tak blízko jsem se k nim nedostal. I když mám výbornou ruštinu, nechtěli se o tom moc bavit, co vyloženě prožívají uvnitř. Ale mrzela je hodně celá situace a pořád se jí zabývali. Byli hodně spolu, dá se říct i trochu oddělení od mužstva, možná by se dalo říct, že nevěděli, co si o tom myslí naši kluci. Nebylo to příjemné a klobouk dolů, že to odehráli celé.
Utkání 16. kola hokejové extraligy: HC Vítkovice Ridera - Rytíři Kladno. Zleva Alexej Solovjov z Vítkovic a Jaromír Jágr z Kladna
A jak bralo mužstvo je?
Oni jsou oba dobří kluci, charakterově výborní, byla s nimi parádní komunikace v mužstvu, oba umí skvěle anglicky, takže se s klukama domluvili a nebyli uzavřená skupinka. Zajímali se o dění v kabině, ale tohle pro ně byla těžká zkouška.
Jak to s nimi bude dál?
Technicky vzato, Solovjov je podepsaný, ale nevíme, jak to bude. Jestli jim na další sezonu prodlouží víza, jestli mu sem pustí přítelkyni, nebo ne, jestli si ho zavolá někdo z KHL. Nevíme, jak to dopadne.
4. zápas čtvrtfinále play off hokejové extraligy, Vítkovice - Třinec. Ruslan Pedan z Vítkovic poslal svůj tým do vedení.
O Ruslana Pedana stojíte?
Budeme teď jednat. Ve čtvrtek to skončilo, do pondělí máme klid, v pondělí se sejdeme se Šimonem (asistent a sportovní ředitel Roman Šimíček), projdeme jednoho hráče po druhém a budeme se snažit.
Šichta s kontrakty a neuvěřitelný Stezka
Kolik práce vás čeká?
Otevřeně řeknu, že dost. Proto jsem na hale už teď, od rána v posilovně, abych se vyřádil a spolknul to. Bude to šichta.
Vítkovické hokejisty vedou (zleva) asistent Radek Philipp, manažer Roman Šimíček a trenér Miloš Holaň.
Kolik hráčů máte podepsaných?
Je to půl na půl.
Co gólmani, jak to vypadá s nimi?
Dobře. Stezka zůstává.
Nikdo vám ho neodlákal?
My ho podepsali, naštěstí. Je to pěkná story. Kluk, který neměl zkušenost s play off nikde a je to jeho obrovská zásluha, kam jsme se dostali. To si nebudeme nalhávat. Takových 25 zápasů čistě on. I když je k tomu potřeba obrana a tak - ale ne. Čistě on těch pětadvacet zápasů uhrál. To si troufám říct. Pak měl období, kdy šel trochu dolů, měl to v hlavě, ale Puťa (Martin Prusek) s ním pracoval, já jsem s ním mluvil. Dostali jsme ho zpátky na vlnu s tím, že to tak prostě funguje. A v play off byl konec, když zahlásil, že má teploty. Byl na tom nejhůře z těch kluků. A když vypadne jednička gólman, je to pro trenéra infarkt. Řekli jsme si, že to zkusí Ďolík a uvidíme. A on chtěl, hrozně moc chtěl. Byl na kapačkách, navíc průšvih, že to chytila celá jeho rodina, takže se to tam motalo doma, ale nakonec to odchytal výborně. Je podepsaný na další rok, ale musí potvrdit. Protože druhý rok je vždycky nejtěžší. Máme tu hráče, kteří to měli letos jako druhou sezonu a nepotvrdili to, co se od nich čekalo.
Vítkovický brankář Aleš Stezka likviduje šanci třineckého Miloše Romana.
Jaká byla role u Dolejše? Těšil se na sezonu, kdy bude chytat. Jak to zvládal?
Já jsem se taky těšil. Znal jsem ho z Poruby, loni v předkole nám zachytal dobře s Kometou. Měli nastavenou startovní čáru nastejno, i když v hlavě jsem měl, že bude chytat Ďolík. Ale v přípravě nás Stezka příjemně překvapil a přechytal ho. A Ďolík se s tím podle mě neporval dobře. Čekal jsem, že víc zarve, ale přišlo mi, že uviděl, že Aleš je někde nad ním, a jako by to v uvozovkách vzdal. Už potom nerval a Aleš to nepustil. Nebyl prostor na to, aby něco dokazoval. A když nastoupil, tak to bylo jeden, dva zápasy a nic. tak to v životě chodí, v hokeji taky. Chytat může jenom jeden. A Aleš si o místo řekl.
Krenželok? Jede na smažený květák s tatarkou
Jak je to se zkušenými hráči Polákem a Krenželokem. Budou si sami rozhodovat, zda budou pokračovat? Chtěl byste je udržet?
Chtěl bych je stoprocentně udržet, protože Poly je prostě kapitán. I když to nikdy nedělal, má kolem sebe auru zkušeností. S ním není problém v tréninku ani v zápase. On, když vleze na led, jsou to bomby. Nikdo si nedovolí nic flákat, když on jede bomby a lehne do rány i v tréninku. Nemůžu říct, že je to Vítkovičák, protože jím nebyl, ale je to Ostravák a my musíme mít v tom mužstvu ty Ostraváky. Kdo jiný bude tvrdit muziku v kabině, kdo to bude tmelit. Kdo má to jméno a zkušenosti? Poly a Kržel. I když Kržel má věk, vnitřně si myslím, že sezonu ještě může dát.
V sezoně také nasázel nejvíc branek v kariéře...
Vyletěl, dal šestnáct gólů, kdo to z hráčů má? To nikdo nečekal. Jestli jsme se před sezonou bavili, jak jsem si to tak skládal, že jestli dá deset gólů, tak super. A on jich dá šestnáct, byl platný v přesilovkách i v oslabení. Já si myslím že by měl třeba shodit... a přizpůsobit se novému hokeji. Jenže on má rád ten smažený květák, tatarku, brambor. Bohužel tak to je. Ale před bránou ho zase nikdo neodtlačí (smích). Jakmile jsou tři zápasy v řadě, tak ten třetí už není. Ale díky zkušenostem a tím, že něco dokázal v hokeji a navíc je to Ostravák...
Vítkovická radost, zleva Petr Chlán, autor gólu Lukáš Krenželok, Patrik Koch a Rostislav Marosz.
Byl by s Polákem dobrým mentorem...
Oba jsou hráči, kteří by tady měli zůstat a zaučovat někoho jiného. Kržel ještě udělá sezonu, nechci mu křivdit, možná jich udělá víc. Já jsem ho už loni viděl končit, že mi bude dělat asistenta. Udělal moc dobře, ale kabina bude do budoucna potřebovat nového lídra. Ti kluci jednou skončí. I Poly se třeba bude rozhodovat, taky už může říct: Končím! Čekají nás dlouhá jednání, přesvědčování. I ty role, Polyho až tak ne, ta je jasná. Ale u Kržela už icetime půjde trošku dolů, aby měl energii na střídání, která má. Je dobrý do oslabení. V příští sezoně by oba měli místo opodstatněné.
Očekávání od mladíků, Fridrich v reprezentaci
Aniž byste chtěl někoho přechválit, vidíte mezi mladými, kdo by si o pozici lídra mohl do budoucna říct? Jak jste s nimi spokojený krátce po konci sezony?
Pořád se tu vyzdvihovala Plzeň a tak dál. My však také dali mladé do hry. Mi bylo řečeno, že s Bernovským nemám počítat, že bude od začátku sezony v Šumperku. Já jsem toho kluka vůbec neznal. Netrénoval jsem ho, nebyl jsem s ním v kontaktu, takže ty informace do mě jdou, ale čekám až se kluci převedou. Třeba on je jeden z těch, kdo mě strašně překvapil. I Peťa Fridrich, i když jsem od něj čekal více co se týká produktivity. Třeba on může být tím, koho si budeme do budoucna pěstovat jako Vítkovičáka, pokud nám neuteče. Ale to už je práce nás a managementu, aby tady kluka nechali. Ledňa (Lednický), pokud mu vydrží zdraví, což je jeho největší problém už od mládeže, že sezonu nikdy nedohrál, je to taky kluk, který dostal šanci a přesvědčil mě, že může hrát. A dostane znovu prostor, ale už by měl být o stupínek výše, stejně jako Frigo (Fridrich). Počítali jsme, že letos bude ve druhé pětce, ale nešlo to. Nedařilo se mu, uklidnil se ve čtvrté a zase poskočil nahoru.
Nominace hokejistů před MS: chybí Krejčí, na turnaj by však jet měl |
Příští sezonu s ním tedy počítáte výše?
Příští sezonu už by to tu měl v uvozovkách šéfovat. Bude to jeho třetí sezona v extralize, možná dostane pozvánku do širšího nároďáku, protože trenér se na něj ptal. Jsem rád, že dostali kluci šanci, protože to není jen o starých zkušených. I ve čtvrtek jsem to viděl, risknul jsem to a dal jsem všechny na power play. A zkazili něco? Nezkazili. Ba naopak, vytvořili si šance dravostí, drzostí. Oni o hokeji ještě nepřemýšlí tak jako starší hráči. Je fajn, že je tu máme. Chci, aby hráli i v příští sezoně, ale musí se o to zasloužit a rvát. Potenciál mají, pracuje se mi s nimi velice dobře. Jsou poctiví, potřebují zesílit, třeba Berny i Ledňa. Frigo už je hotový hráč s tendencí se zlepšovat. Nepamatuju sezony předtím, protože se k tomu až tak neupínám, ale za poslední dobu je to velký úspěch, že se tolik mladých zapojilo.
Vítkovický Petr Fridrich (vpravo) se snaží uniknout Michalu Kuncovi z Olomouce.
A beci?
Zklamal mě Tomáš Machů, kterému jsem hodně věřil, že se dostane do základu. Ale asi to hodně limitovalo bruslení. Pak se rozhodl s agentem, aniž by se o to porval, že odejde pryč. To mě trošku zklamalo, protože jsem v něj věřil. Teď je tu Matěj Prčík, který je svým způsobem zvláštní... A má v sobě potenciál. Je takový flegmatik, moc toho nenamluví, ale má v sobě velice dobré věci. Není náhoda, že je v osmnáctce a mluví se o něm jak o talentu. Skauti se kolem něj točí a mám strach, že nám uteče. To říkám na rovinu. Jde teď na mistrovství světa osmnáctek a obávám se, že v létě dostane laso. Má šanci dostat se na draft a když ne, tak bude chtít zkusit juniorku v zámoří, což je škoda, protože věřím, že příští rok by s námi hrál. Ukázal, že hrát může.
Nejtrestanější tým: Ach ty fauly, stačí škrtnout
A co ostatní obránci?
Líbil se mi Kovy (Lukáš Kovář) v play off, hrál výborně. Velká spokojenost. Kocháček (Patrik Koch)... Fauly, no. Co budu říkat. Stokrát se mi omluví, poděkuje, že jsem mu to řekl, a výsledek je pořád stejný. Díváme se, kolik zápasů chyběl, ale tam není napsané zranění. To je borec, který se zdravím vydrží celou sezonu a nevypne. On dostane 3 zápasy stop, 2 zápasy stop, 1 zápas stop. Ale výkony má standardní. Jsem rád, že tu je.
Vítkovický obránce Koch dostal třízápasový trest za faul na Kuska |
Patřili jste k nejtrestanějším týmům v základní části. Co s tím?
Ono ty hráče někdy nejde zastavit. Když jsou v zápalu a někdo jim škrtne sirkou, tak jdou. Jako Kalousek (Marek Kalus) třeba. Je to stejný typ jako Kochino. Pak toho litujou, ale oni jsou takoví blázni na ledě, že si to neuvědomují. Chtějí udělat úplně všechno, ale není to ku prospěchu věci. V play off se kluci celkem drželi, za což jsem rád. Omílali jsme to na každé poradě, že to může zlikvidovat mužstvo, že to není o osobním egu, že se musí podřídit úspěchu mužstva. Možná to zabralo, ale ti kluci to v sobě mají stejně jako lidé, kteří hokej nehrají. Stačí někde píchnout nebo škrtnout a už jedou.
Trestná lavice Vítkovic těsně před koncem utkání. Zleva Samuel Bitten, Petr Gewiese, Marek Kalus a Karel Plášil
Takže parta samorostů?
A ukočíruj je. (směje se) Já chodím k psychologovi, ne oni. Není to jednoduché. Věřím, že se mužstvo dá nějakým stylem do kupy. Hrozně bych si přál, ale to neovlivním, kdy jsem chtěl už loni udržet víc hráčů. Někteří podepsali ještě předtím, než sezona skončila. Dobře fungovala lajna Kalus, Flick, Mallet, hráli výborně. A Mallet už měl podepsáno jinde. Je škoda, že se to nedá udržet a jen doplňovat, stavět pyramidu a do tří roků říct – máme na to, abychom tady udělali úspěch.
Rapl Bitten: „Can I fight?“
Co tomu chybí? Peníze, abyste hráče udrželi?
Určitě rozpočet. Podívejte na Pardubice. Přijde nový majitel, vytasí balík a ukážou si na jakéhokoliv hráče. Není to jen o tom, že si vyberu nejlepší z každého mužstva, aby to bylo nafouknuté jen penězi. Musí tam být i dělníci, nejen hvězdy. Spíš je třeba mít dobrý mix. Ať je tam střelec, kluk, který to bude bourat. Třeba bych chtěl, aby Bitten zůstal. Splní, co mu řeknu na ledě, i když je trochu rapl. Řekl mi: „Trenére, co budete chtít, to udělám.“ A co třetí střídání se mě ptá: „Can I fight? Can I fight?“ Ne, teď ne, počkej, počkej. V dobrém blázen, který chce splnit roli, jakou mu trenér řekne.
Utkání 39. kola hokejové extraligy: HC Vítkovice Ridera - HC Sparta Praha. Zleva Ondřej Mikliš ze Sparty a Samuel Bitten z Vítkovic
Jak během play off vypadala práce s ním?
Ve čtvrtém zápase měl historku s Kundrátkem. Měli trošku strkanice, čárový ho držel, byla komerčka, rozhodčí s ním přijel až na střídačku. A Sam mi říká, že rozhodčí neumí anglicky – řekni mu, proč za mnou furt jezdí. Tak se ptám... A rozhodčí říká, že se chce furt rvát. Říkám Bittenovi, že se chce rvát. A on: „Ale já se nervu, když mi neřekneš...“ On je takový fajne jednoduchý, ale má to své opodstatnění. V Porubě od něj čekali góly, já to v něm neviděl. Časem třeba může, ale když jsem hodně přemýšlel, kdo by mohl hrát na Krejču, jiného hráče jsem nenašel. Taky to potřebujete, může se to hodit i v sezoně. Potřebujete pohlídat hvězdu a máte na to borce. Jen to nesmí dělat, jak mi to dělal borec ve Zvolenu na Pálffyho. Že si i s ním stoupne do ofsajdu. Pálffy se chlámal, Dubec furt s ním. Vyjeď vyjeď, volám na něho... Proč? Je tu Pálffy.
Tajemná budoucnost. Co zkusit Eurojackpot?
A co vy? Pokračujete?
Pokračuju dál. Nevím, jestli k tomu budou možnosti, ale zase bych to chtěl posunout o krok výš.
 |
Vítkovicím chybí už dlouho úspěch, to vás táhne?
Je to můj sen, který mě táhne. My už si v trenérské kabině sázíme Eurojackpot, že kdyby to byly ty dvě miliardy, že bychom to do kádru dali. A vyhrajeme titul. Není to v dnešní době jednoduché shánět peníze, jsme šťastní za sponzory, které máme. Realita taková je. Máš peníze, můžeš si dovolit hráče, a většinou máš úspěch. Tak to funguje, no. Ale co. Nebudu říkat, že jsme klubíček. (usměje se) Prostě jsme klub. Sezona byla klidná, byli jsme i pátí, nespadli pod osmé místo. Začátek šílený, z deseti zápasů jsme devět hráli venku, neměli dohrané zápasy, což na psychiku mužstva nebylo jednoduché. Byli jsme třináctí, protože jsme neměli dohrané zápasy, ale kdo ti zaručí, že je vyhraješ? Nebylo to vůbec jednoduché. Nakonec pomohly tři změny – přišli Laky, Solo, Lindberg, a najednou mužstvo získalo úplně jinou tvář a šlo to. Škoda Bukartse, že se před olympiádou zranil, ale to se motáme furt dokola. A vezměte si zrovna Třinec – dívali jsme se na jejich soupisku, a každý v mužstvu něco vyhrál. I když to bylo třeba „jenom“ v zámořské juniorce. To jsou ty zkušenosti. Pak se to tak krásně složí, že zkušenosti se překlopí na tvoji stranu. Nepanikaří, ví jak zápas otočit.
