Kdysi to zkoušel s fotbalem a dostal se i na testy do Zbrojovky Brno. Pak ale začal novou kariéru na prkně. A ve snowboardcrossu se Radek Houser (25) během několika let dostal z nuly téměř na sto. Odletěl na olympiádu do Pekingu a sezonu Světového poháru zakončil působivými výkony, poprvé se dostal do top ten a byl vyhlášen druhým nejlepším nováčkem sezony. „Do příštího roku vlétne jako raketa. Věřím, že i kluci budou bojovat o medaili,“ předpovídá reprezentační trenér Marek Jelínek.
Když se Radek Houser poprvé potkal s Evou Samkovou, byla už hvězda, olympijská vítězka ze Soči a národní hrdinka. On byl jeden z mnoha učedníků, kteří podlehli lákadlu adrenalinové disciplíny. Šel to zkusit.
„Na prvním soustředění v zimě jsem se jí šel představit. Jak Evka potkává spoustu lidí, myslím, že při prvním seznámení si mě ani nezapamatovala,“ usmívá se Houser při vzpomínce. „Ale postupně jsem se jí dostal pod kůži. Furt dělám blbosti, hlouposti, snažím se udržet úroveň srandy. Teď spolu vycházíme dobře, i když občas říká, že jí lezu na nervy. Myslím, že to myslí ze srandy.“
Samková pak ještě chvilku měla ve jménu nového kolegy zmatek, z čehož pochází jeho týmová přezdívka Hauzr. Po necelých šesti letech od prvního setkání s šampionkou už ovšem Radek Houser není bezejmenný. Odjel dokonce na olympiádu do Pekingu, ačkoli tam o závody přišel kvůli pozitivnímu testu na covid. A koncem zimy už dělal pořádnou paseku v závodech Světového poháru.
V rakouském Reiteralmu ve vítězné osmifinálové rozjížďce porazil čerstvého olympijského šampiona Alessandra Hämmerleho a skončil jedenáctý. Ve finálovém závodě Světového poháru ve Veysonnaz opět vyhrál svou osmifinálovou jízdu a ve čtvrtfinále neprošel dál o titěrný rozdíl na snímku cílové kamery.
„Nebojoval o medaili kvůli jedné tisícině sekundy. Rozhodčí to rozhodl podle citu. Ten druhý kluk tam dal ruku a měl tlustší rukavice, než měl Radek prkno,“ říká Jelínek. „Tohle vnímají i ostatní trenéři. Byl mezi třemi nejlepšími nováčky Světového poháru. Při hlasování skončil druhý. Ale volba proběhla před závodem ve Veysonnaz. Věřím, že kdyby se hlasovalo po něm, tak by vyhrál.“
Spolu s vítězem ankety, Španělem Alvaro Romerem, je Houser na startu nového olympijského cyklu možnou novou mladou hvězdou disciplíny.
Je to jeden z nepříliš pravděpodobných příběhů, které sport přináší. „Je velký sportovec, hrál fotbal, jezdil na lyžích, dělal inline brusle, na snowboardu jezdil pro radost. Před pěti roky viděl závody ve snowboardcrossu, a říkal si, že je to disciplína, kterou by rád dělal. Přišel za námi, jestli by mohl potrénovat,“ říká Jelínek. „Šel z úplného nic. Ale protože byl fajn do party, byl fyzicky dobře připravený a šikovný, v reprezentaci nám, v uvozovkách, nepřekážel. Měl vlohy a talent, byl všestranný. A protože je extrémně pilný a pracovitý, každý rok se výrazně zlepšil.“
Houser do svých dvaceti let zkoušel fotbalovou kariéru. Byl dokonce na zkoušce v brněnské Zbrojovce, nejdál to ale dotáhl k pár zápasům v MSFL za Třebíč.
„Ve Zbrojovce jsem klukům nestačil, bylo to na mě moc a ještě jsem se zranil,“ vzpomíná Houser. „Měl jsem štěstí, že se můj taťka pohybuje v zimních sportech. Domluvil mi, že bych se mohl podívat do oblasti snowboardcrossu, abych ho mohl rozvíjet v jesenickém klubu Praděd.“
Před pěti lety v lednu si na Dolní Moravě poprvé zkusil snowboardkrosový závod. O dva roky později už zažil premiéru v Evropském poháru. V minulé sezoně se poprvé dostal do závodů Světového poháru a startoval i na mistrovství světa v Idre Fjäll. Přitom do každé sezony musel dávat i vlastní či rodinné prostředky, v průměru 150 tisíc korun za zimu…
„Před třemi roky jsme si nedovedli představit, že by se mohl dostat do světové špičky. Jeho výkonnostní růst je ale tak velký a konzistentní, že se tam úplně zaslouženě dostal. V posledních závodech předjížděl ty nejlepší na světě. A bude se zlepšovat dál,“ předvídá Jelínek.
Přezdívka Hauzr? Tak mě nahlásila Evka
Tomuhle se říká životní sezona. U snowboardkrosaře Radka Housera to platí přesto, že se mu z vysněné cesty na olympiádu v Pekingu stala noční můra. Do Číny nejdřív letěl jako náhradník za zraněného Jana Kubičíka, aby kvůli pozitivnímu testu na covid strávil celý pobyt v izolaci.
Jak na tu situaci vzpomínáte?
„Byl jsem hrozně překvapený, když mi trenér Marek Jelínek volal, že se mám sbalit a nejspíš pojedu na olympiádu. Johny si zlomil kotník, vůbec jsem nechápal, jak se taková smůla mohla stát. Prošel jsem pěti testy za pět dní, mohl jsem nasednout do letadla. Ale po příletu u mě bohužel našli hranici, která spadá do pozitivního kritéria. Jediné štěstí v neštěstí bylo, že druhý den jsem začal vycházet negativní. Prošvihl jsem start svého závodu, ale po třech dnech jsem se dostal z izolace a s týmem mohl nasednout do zpátečního letadla…“
Sezonu jste pak zakončil parádními výsledky v Reiteralmu a Veysonnaz. Jak si je ceníte?
„Jsem spokojený, že jsem si konečně dokázal, že těm klukům stačím. Popravdě jsem byl sám překvapený, že to takhle šlo. Zlomové pro mě bylo prodělání covidu. Od té doby jsem začal zapisovat úspěchy v kvalifikaci, posléze i v rozjížďkách. Vidím, že ostatním začínám stačit. Chtěl bych být lepší a lepší, abych byl do budoucna ještě víc konkurenceschopný. Dostávat se dál a dál, nejlíp do finálové jízdy.“
Co vás během několika let od startu snowboardové kariéry posunulo do špičky?
„Považuju se za kluka, který dokáže i jenom pozorováním vysledovat, co má dělat. Specifická přípravu na snowboardu mi šla rychleji, než všichni očekávali. Díky práci trenérů jsem se dostal, kde jsem teď. Za to jim moc děkuju. Doufám, že se to bude rozvíjet dál.“
Hvězdou reprezentace je olympijská šampionka Eva Samková. Jak jste si sedli, když jste přibyl do týmu?
(usmívá se) „Myslím, že dva, tři roky pořádně nevěděla, jak zní moje příjmení. Jak jezdíme na závodech v Rakousku a Německu, čtou mě tam Hauzr. Evka mě jednou přihlašovala na závody, a taky nahlásila Hauzr. Začali to používat i trenéři a teď je to moje přezdívka.“
V čem vidíte vaše silné stránky a slabiny?
„Oproti ostatním klukům mám pořád strašně málo rozjížděk. Začal jsem později, ale pomáhají mi zkušenosti z jiných sportů. Jezdil jsem na lyžích, hrál fotbal, vím, jaké to je, když se kolem vás pohybuje víc lidí. Problémy mi dělá odhad. Na snowboardu dochází k různému křižování a často se mi stávalo, že jsem blbě odhadl vzdálenost a zavadil o soupeře. Musím na tom zapracovat a líp odhadnout, co se závodník přede mnou chystá udělat.“
Předjíždíte už i elitní závodníky, chce to i trochu sebevědomí?
„Ze začátku jsem se bál. Když jsem lyžoval, měl jsem hroznou trému. Ve snowboardingu mě překvapilo, že atmosféra je uvolněná, nikdo si z toho nic nedělá, všichni si to chtějí užít. V tomhle mi to pomohlo, předstartovní stavy nebyly tak vyhrocené. Od doby, co mě poprvé nominovali na mistrovství světa, se snažím překvapit ostatní. Říkám si: Buď to vyjde, nebo ne. Už jsem se naučil i prohrávat, což je taky důležitá složka. Člověk nesmí po prvním zaváhání hodit flintu do žita. Spíš se od toho odpíchnout do dalších závodů a věřit, že to půjde.“
Závěr sezony Radka Housera
místo | kvalifikace | závod |
SP Veysonnaz | - | 9. |
SP Reiteralm | 12. | 11. |
SP Cortina d´Ampezzo | 10. | 26. |