U kempu v Brozanech nad Ohří na Litoměřicku jsou dva rybníčky, právě je obchází devadesátiletá Irina z Charkova. Do kempu přijela s dalšími 89 Ukrajinci. Žijí v chatkách, sami se starají o úklid a zázemí velkého domu, kde jsou sprchy, společenská místnost, děti tu našly hernu s televizí.
 |
„Musím chodit. Je tady dobré jídlo a tak čistý vzduch,“ směje se paní Irina. „Zažívám už druhou válku. Doma stále zněly sirény a Rusáci nás bombardovali. Časem už nikdo ani do krytů nechodil. Rozhodla jsem se k odjezdu, když byl dům zničený, když už neměl žádná okna. Ale chci se vrátit domů. Tedy pokud bude kam. Nevím, ale co bude, až zemi ovládne Putin... To se asi nevrátím,“ přemýšlí čiperná paní.
V kempu pod stromy děti jezdí na kolech a koloběžkách, maminky uklízejí nebo věší prádlo. Do kapacity ještě asi dvacet lidí chybí. Mohou sem být dovezeni z kontaktního centra, které běžence do obcí a měst v kraji rozděluje.
„Každé ráno máme brífinky s koordinátorkou Romanou, která mluví ukrajinsky, abychom zjistili, co je potřeba zařídit. Díky koordinátorce se podařilo například zjistit že je zde mladá paní, která je asi tři měsíce těhotná. Bála se to říct. Myslela si, že všechnu lékařskou péči bude muset platit a ona přitom nemá peníze,“ líčí Jan Santo, provozovatel kempu.
„Už jsme se domluvili s paní doktorkou, už je u ní v evidenci. Ale museli jsme všem říci, aby neměli obavy, že lékařská péče je zajištěna a je pro ně zdarma,“ dodává.
Brozany nad Ohří jsou městys se zhruba 1 400 obyvateli. Uprchlíci musí vše vyřizovat v nedalekých Litoměřicích. „Na úřadu práce jsem domluvil, že ve středu přijede první skupina a ve čtvrtek druhá. Současně si uprchlíci zařídí i účet v bance. A děti zůstanou zde a vzájemně si je maminky pohlídají,“ poznamenává Santo.
Je pondělí odpoledne, spousta maminek právě sedí venku na sluníčku, pozorují děti a povídají si. Zapomenout na válku je pro ně ale těžké. Často pláčou. „U nás v Žytomyru stále Rusáci bombardují. Nevím, proč stále nejde zavřít Rusákům nebe nad Ukrajinou. Vždyť Mariupol bombardují už tak dlouho... Děti nemají co jíst, humanitární pomoc se tam nedostane,“ říká plačící Ludmila. Do toho jen stále děkuje Česku, že ji přijalo.
Spolu s kamarádkou Oljou nemůže přijít na to, jak mohlo ke konfliktu dojít. „Ukrajina se vzdala jaderných zbraní a zato nám bylo garantováno bezpečí. Kde to je?! Nikdo u nás Putina nemá rád, způsobil tak ohromné potíže nám i všem lidem na světě. Jeho armáda kontroluje všechny naše jaderné elektrárny, v jejich okolí položili Rusáci spousty min. To je strašně nebezpečné nejen pro nás, ale pro celou Evropu,“ líčí Olja.
K oběma ženám přiběhli jejich synové, Voloďa a Serjoža. Chtějí jim ukázat, co už umí na kole i koloběžce. A potřebují se ujistit, že ženy nejsou daleko.
Dvě rodiny byly nespokojené
Do kempu přijíždějí z Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině další uprchlíci. Dvě rodiny dojely v terénních autech. Ubytování ale – na rozdíl od 90 už ubytovaných – odmítají. Nelíbí se jim, že v chatkách nejsou televize a koupelny. Ihned jsou vyškrtnuty z evidence běženců a ubytování si už musí najít samy.
Život v kempu běží dál. Dokonce se zdá, že ubytovaní nebudou mít nouzi o práci. Pokud lidé budou chtít, mohou pomáhat například při drátkování chmele nebo v okolních zemědělských firmách.
I pro děti už se v Brozanech připravují místa ve škole i ve školce. „Máme zázemí pro dětskou skupinu. A protože v kempu je několik učitelek, mohly by se starat i o výuku. Radnice nám hodně pomáhá,“ popisuje provozovatel kempu, kde si i díky potravinové bance místní třikrát denně vaří.
Posle starosty Václava Bešty obec situace zvládá dobře. „Budeme pro to dělat všechno, abychom to zvládli a budeme kempu vycházet co nejvíce vstříc,“ ujišťuje starosta.
