Byl jste byl v roce 1992 u otevření první pobočky McDonald’s v tehdejším Československu. Vybavíte si ten den?
Ano, pracoval jsem zrovna v kuchyni. Venku to vypadalo, jako by se tam pořádal rockový koncert a lidé čekali na podpis hlavní hvězdy. Venku stála policie, zákazníky dovnitř pouštěla postupně. Před samotným otevřením nás zaučovali kolegové ze Srbska. Vše jsme se učili nanečisto, konkrétně na plastových víčkách.
Co to znamená?
Namísto masa a housek jsme používali plastová víčka od nápojů, aby se nám vše zažilo a zvykli jsme si na přesně dané pohyby. Místo masa jsme si rozložili dvě víčka a dělali jsme, jako bychom je dávali na gril, po 35 sekundách gril jako zapípal a my jsme mohli víčka vyndat. Učili jsme se, jak se obkládá houska. Z prázdných dávkovačů jsme přidávali kečup a hořčici, v uvozovkách přidali i cibuli. Byl to takový pantomimický McDonald’s. Podobně to fungovalo i na servise. Holky i kluci se třeba učili prázdný obal od hranolek položit správně na tácek.
Až skutečně na čisto jsme si vše vyzkoušeli asi dva dny před slavnostním otevřením, kdy byla VIP párty pro zaměstnance a jejich rodiny. A pak až při samotném otevření. Pamatuji si, že první den vběhl do kuchyně vedoucí, který tehdy řídil směnu, a dal nám všem za odměnu snickersku. Ani nevím, kde ji tenkrát sehnal.
Proč vás tehdy učili zrovna Srbové?
Dneska nám přijde samozřejmé, že všichni hovoří anglicky, ale v té době nikdo cizími jazyky nebo angličtinou příliš nevládl. Hledal se někdo, kdo nám bude jazykem blízko a komu budeme rozumět. Spousta výrazů se zažila a používá se dodnes, například hužva znamená nával zákazníků.
Jak jste vůbec na práci narazil?
Pracoval jsem tehdy ve velkoskladu zeleniny, nebavilo mě to a bratrancova žena přišla s tím, že McDonald’s otevírá v Praze pobočku. Tak jsem se přihlásil. V tu dobu jsem se setkal s McDonald’s dvakrát. Jednou jsem o něm četl v časopise 100+1 a v létě 1990 jsem ho navštívil na Champs-Élysées ve Francii.
Dostal jsem vyhubováno, že na noční jsem obsadil jen 22 lidí.
Jaké byly na pozici požadavky? O takovou práci musel být přece velký zájem...
Nepamatuji si, že by tam tehdy byly nějaké speciální požadavky. Na pohovoru si ověřovali, jestli člověk není zakřiknutý, umí komunikovat s lidmi a je pracovitý. Bylo nás tam strašně moc a nabírali opravdu hodně lidí. Když se otevírala druhá pobočka na Václavském náměstí, pracoval jsem už jako vedoucí směny. Plánoval jsem služby a dostal jsem tehdy vyhubováno, že na noční jsem obsadil jen 22 lidí. Dneska přitom na té stejné pobočce v noci pracují odhadem tři nebo čtyři zaměstnanci.
To chodívalo tolik zákazníků?
Ano. Druhá věc ale je, že jsme byli nezkušení. Neuměli jsme vše dokonale, neměli jsme praxi. Je ale pravda, že v prvních dvou letech byl v McDonald’s ohromný nápor, denně bylo úplně narváno.
Jak byla práce zaplacená?
Pracoval jsem na klasický úvazek a dostával jsem asi 20 korun na hodinu. Přiznám se, že nevím, jaké byly tehdy mzdy. Řekl bych, že 20 korun za hodinu nebylo nijak výrazně moc, ale ani zase málo.
Rusové budou mít nový fastfood, logo Strýčka Váni připomíná McDonald’s |
Co si lidé v roce 1992 objednávali nejvíc?
Určitou ikonou byl Big Mac. Všichni taky chválili hranolky, předtím hranolky znali maximálně z Arbatu.
Vzpomenete si na nějakou vtipnou příhodu?
Když jsem byl u zavádění prvního McCafé v Čechách, spousta lidí si chtěla domů odnést i porcelánový šálek od kávy, který v té době stál asi trojnásobek ceny kávy. Museli jsme je upozorňovat, že šálky musí vrátit. Zřejmě je nechtěli ukrást, ale byli zvyklí, že si mohou z McDonald’s všechno odnést domů.
Další věcí je, že v úplných prvopočátcích lidé nevěděli, jak se jednotlivé názvy jídel vyslovují. Přicházeli s různými variantami. Někteří se jednotlivým názvům snažili dodat anglický přízvuk a vyslovovali například shake třeba jako „shakééé.“
Zavádění snídaní v roce 2007 určitě také stojí za zmínku. Jakmile se řeklo McDonald’s, všichni si vybavili Big Mac a cheeseburger. A najednou se dopoledne v restauracích objevila vajíčka a snídaňová menu. Zákazníci se dožadovali toho, co znají. Dneska to je zase naopak, zákazníci přijdou později a obsluha málem dostane vyhubováno za to, že už vajíčka nejsou.
Jak se od roku 1992 McDonald´s změnil?
Jsme mnohem modernější. Pokud dneska člověk přijde do Mekáče, přijde mu úplně normální si objednat na dotykové obrazovce. Všechny technologie jdou hodně dopředu. I když je pravda, že některé věci zůstávají stále stejné, například stroj na výrobu zmrzliny. V poslední době je velké téma ekologie, velká část peněz také mířila na věci související s IT.
Změnili se nějak zákazníci?
Z mého pohledu se stal host výrazně náročnější, nastavili jsme určitý standard. Kdysi měl člověk v restauraci nebo v samoobsluze pocit, že obsluhu otravuje. A pak najednou přišli k nám a byli překvapeni z toho, jak se obsluha chová mile. Troufám si tvrdit, že jsme hosty určitým způsobem vychovali a obecně začalo platit staré prvorepublikové pravidlo „Náš host, náš pán.“
