Tento týden si připomínáme smutné výročí 83 let od obsazení Čech, Moravy a Slezska nacistickým Německem. Co se vám v tyto březnové dny dostává na mysl?
Určitě to, že by toto výročí mělo být rozhodně více připomínáno. Zvláště pak v dnešní době, je to jakési poučení a varování. Jde totiž o jeden nejen z nejsmutnějších, ale i zásadních okamžiků našich novodobých dějin. Už jen proto, že kdyby nebylo německé okupace, pak by nenastalo osvobození Rudou armádou, spojené s růstem vlivu komunistů. Následně by nemohlo dojít k nástupu bolševické totality iniciované SSSR. Prostě, bez Němců by nebyla ona okupace, jež nakonec vlastně vedla k okupaci další. Jsou to časy, které se na naší zemi tak fatálně podepsaly.
Vede si Petr Fiala ve funkci premiéra dobře?Anketa
Vidíme dnes na Ukrajině do jisté míry důkaz toho, že tehdejší politika ustupování agresorovi byla mylná?
Určitě. Protože Hitler chtěl přeci také „jenom“ Sudety, ale západní mocnosti předtím nic neudělaly ani když obsazoval Porýní, ani když proběhl „anschluss“ Rakouska. Hitler dokola říkal, že toto je jeho poslední požadavek, ale nikdy to nebyla pravda. Ústupky nerozhodných a pseudopacifistických západních mocností ho jenom posilovaly k dalším a dalším požadavkům a k růstu nejen jeho vlivu . A také i chuť Hitlera k dalším výbojům.
Obsazení Československa pak také nemálo zvýšilo i reálnou sílu Hitlera k další expanzi. Nechci jen opakovat ono rčení, že „Němci přijeli na kolech a odjeli v tancích“, ale obsazení jedné z tenkrát nejprůmyslovějších zemí světa, kterou jsme bezesporu byli, následně hrálo obrovskou úlohu při vyzbrojování a růstu válečné schopnosti německé armády.
Na 21. březen připadá 80. výročí smrti štábního kapitána Václava Morávka, slavného člena protinacistické odbojové skupiny Tři králové. Společně s Josefem Mašínem a Josefem Balabánem tvořil trojici, která se stala pro gestapo doslova noční můrou. Co se vám u jména Václava Morávka vybaví jako první?
Rozhodně neuvěřitelný vlastenec, hrdina a výborný střelec. Jehož činy překonávají americké akční filmy. Člověk, který skutečně disponoval nejen obrovskou statečností, ale také opravdu neobvyklým smyslem pro humor. Byla to nejen spousta dosti zásadních akcí, kterou Tři Králové a Obrana národa podnikali proti nacistickým okupantům, ale také četné recesistické kousky, které prováděli svým pronásledovatelům. A nebyl to jen ten legendární dopis nadřízenému Oskara Fleischera, Hansi-Ulrichovi Geschkemu, kde Morávek udělal Flesicherovi neuvěřitelnou ostudu u celého pražského gestapa, když mu v řádcích vzkázal, že si od něj o den dříve nechal v restauraci drze zapálit doutník.
„Oskare, ty bídáku! Vsadil jsem se s Mašínem a Balabánem, že si od Tvého doutníku zapálím cigaretu. Vsadil jsem se o tisíc korun a oznamuji Ti, že jsem sázku v úterý vyhrál. Zanech týrání českých lidí, nebo Ti to přijde draho. Víme o Tobě a pomstě neujdeš. Na to nezapomeň.“ (Z dopisu Oskaru Fleischerovi, pozn. red.)
Na tyto husarské kousky jsem právě chtěl navázat. Součástí činnosti Tří králů byla i demoralizace protivníka – gestapo provokovali a zesměšňovali například i tím, že až do jejich kanceláří nechávali doručovat odbojové tiskoviny, konkrétně časopis V boj. Takto se to tedy alespoň povídá. Co je na těchto a podobných příbězích pravdy?
Právě oni tenkrát napsali vedení pražského gestapa, že vědí, že gestapáci se snaží najít výtisky, které se neúspěšně snažili pochytat, a proto jim prý ušetří práci a budou jim každé nové číslo doručovat přímo na jejich adresu. A tak i konali.
Nebylo to ale jen o těchto legráckách. Poměrně málo se například ví, že Tři králové zosnovali i útok na tehdy nejvyššího velitele SS Heinricha Himmlera, který vyvázl jen díky tomu, že jeho vlak nepřijel do stanice na čas. Takový útok je ještě spolu s atentátem na Reinharda Heydricha za války absolutním unikátem. Šlo totiž o zacílené údery na vysloveně nejvyšší vedení Třetí říše. Tři králové toho dělali opravdu mnoho, třeba také vůči železniční síti tím, že zorganizovali roznášení výbušnin maskovaných za brikety, které se tehdy dávaly do uhláků lokomotiv. Ty přitom byly tehdy v rámci válečného úsilí a zásobování německé armády zcela klíčovou záležitostí.
Navíc, těsně před příchodem německých okupačních sil Mašín s Morávkem odvezli kvanta zbraní a munice, která pak byla asi vůbec největší zásobou prostředků českých odbojářů k ozbrojenému odporu. Prostě, byli to frajeři...
A co agent A-54?
Přesně tak. Mimo toho, že právě Tři králové obstarávali potřebné spojení odboje s Londýnem, Václav Morávek též zprostředkovával kontakt s tímto veledůležitým agentem A-54, příslušníkem německého Abwehru Paulem Thümmelem, klíčovým agentem své doby. Rozsah činnosti Tří králů je tak obrovský a zásadní, že považuji za velké nedocenění skutečnost, že spousta lidí o nich třeba nikdy ani neslyšela, nebo se o nich doslýchá jen minimálně. Velká škoda, dluh a příležitost uvědomit si, jak statečné lidi jsme tu měli...
Popravdě, toto by měli být ti skuteční čítankoví hrdinové, míněno vzory pro mládež. Nechci to nyní říct nijak špatně, protože jsem sám absolventem FTVS Univerzity Karlovy, ale považoval bych si, aby mládež měla spíše takovéto vzory než někoho, kdo kope dobře do meruny nebo leští led bruslemi, nebo dokonce nějakou, pardon, přiblblou popovou hvězdu. Zvláště v časech, které se zjevně blíží a nemusí být nijak příznivé...
Prožije Evropa letní prázdniny už v míru?Anketa
Morávkovým heslem bylo: „Věřím v boha a ve své pistole.“ Je to věta relevantní i pro tuto dobu?
Pro určitou část obyvatel by měla být. Možná by to šlo mírně doplnit americkým heslem: „Miluj své nepřátele, ale udržuj svou zbraň naolejovanou.“ Míněno, chovej se k lidem dobře, nebuď určitě agresorem, ale buď vždy připraven k obraně a měj k ní především nachystány potřebné prostředky.
Koneckonců my se v současné době právě proto projekty nejen kolem Anthropoidu, ale i zmíněného Václava Morávka, intenzivně zabýváme. Například jsme právě dodělali půlhodinový film, který má neotřelým a trochu i akčním způsobem připomínat tuto osobu a naši historii. Jde tu nejen o shrnutí základních poznatků, ale i o konfrontaci těchto faktů a zjištění badatelů s našimi praktickými testy na střelnici.
Zabýváme se například Morávkovou výzbrojí, zda skutečně – a jak! – střílel ze dvou pistolí najednou, jak své zbraně najednou přebíjel. A kolik nábojů vlastně v jednotlivých přestřelkách vystřílel, protože zprávy gestapa ohledně střelecké konfrontace s Morávkem v Karlově ulici dne 20. 12. 1941 hovoří z jeho strany až o neuvěřitelných dvou stech ran… Zkoušíme prakticky zjišťovat, jak ony přestřelky probíhaly, i jak velkým handicapem mohl být pro Morávka chybějící prst, který si předtím uřízl o lanko vysílačky při svém útěku v ulici Pod Terebkou, dnes Čiklovou, a další a další věci.
Máte dojem, že česká kinematografie má vůči této důležité kapitole českých dějin jakýsi dluh?
Myslím si, že v tomto máme dluh všichni. Jediné, co o nich bylo natočeno, je sedmidílný seriál Tři králové, který byl spíše takovou fikcí a musím říci, že místy ne zcela úplně důstojným uctěním. Chvilkami to připomínalo spíše komediální žánr, a ačkoli Mašín, Balabán a Morávek byli docela žertéři, ona to až zas taková sranda nebyla.
Hodnocení seriálu diváky naleznete zde
Mašín s Balabánem si po svém dopadení gestapem před svou popravou vytrpěli nepředstavitelná muka. Prostě, byli to skutečně vzory, které jsou především v dnešní době zapotřebí. Ty dva režimy, nacistická okupace a komunistická totalita, se totiž snažily českého člověka ubezpečit, že Češi jsou banda zbabělých bytostí, či dokonce zrádců a kolaborantů. Nejméně jakýchsi Švejků; ono to ale bylo naopak. Proč nám to ale účelově tvrdili?
Národ, kterému vnutíte dojem, že má žít v nějakém sebemrskačském mindráku a neměl by nacházet odvahu mít vzory, které ho případně vedou k odporu, je totiž pohodlně ovladatelný. Takovým lidem je pak lehčí vládnout a kontrolovat je. Češi ale většinově takoví nebyli. Jen mimo genocidy židovského obyvatelstva bylo Čechů, kteří zahynuli v koncentračních táborech nebo byli přímo popraveni zhruba 10.000. Je to ohledně ztrát více, než měly v průběhu druhé světové války naše zahraniční armády jak na západě, tak na východě. A kupříkladu během květnového povstání roku 1945 padlo více českých obránců barikád než vojáků při krvavých bojích o Dukelský průsmyk. Už jen to svědčí o tom, jak silný odpor českého obyvatelstva zde byl.
Nebylo to totiž zdaleka jen o Třech králích a o parašutistech, vysazovaných tehdy do Protektorátu. Lidé znají příběh Kubiše a Gabčíka a po likvidaci Heydricha statečný boj jich a dalších čtyř kolegů v Resslově ulici. Méně lidí vede ale v patrnosti onu oběť obrovského počtu dalších obyčejných lidí, kteří jsou dnes zapomenutí, avšak kteří se na odporu vůči nacistům přímo podíleli a bez jejichž pomoci by nejen Tři králové, ale ani zmínění parašutisté nemohli uspět. Tito lidé tenkrát dobře věděli, do čeho jdou a věděli, že svoji pomoc odboji zaplatí životem nejenom svým, ale i svých rodin.
Zajímavé k tomuto například je, že během heydrichiády, kdy byli zatýkáni a vyslýcháni pomocníci parašutistů, například především příslušníci Sokola, dle těch gestapáků, kteří po válce vypovídali do spojeneckých protokolů, deprimovali své mučitele tím, že jim během svého mučení do očí říkali, že rádi zaplatí svým životem a životy svých rodin to, že byl Heydrich zlikvidován. Že jim to prostě za to stálo. A nejzajímavější na tom je, že to byly zejména ženy, kdo takto mluvil. V dnešní době si podobnou věc nedokáže nikdo ani představit.
Zasloužili by si větší zájem společnosti a například i filmových tvůrců?
U těch druhých nejen to. Po tom všem jsou totiž často v dnešní době vyráběny filmy, kde jsou právě Němci uměle z toho všeho zpětně paradoxně vyvinováni. No, koneckonců jsou to dnes naši partneři a v nemalé míře i zaměstnavatelé českého obyvatelstva. Člověk pak s nelibostí zírá na to, že v těch filmech jsou nejčastěji jiná, „módní“ témata.
Než utrpení českých občanů, vražděných po tisících Němci, je, zdá se, nepoměrně „zajímavějším“ tématem příkoří způsobované ze strany Čechů následně po válce odsunovaným Němcům. Tito, kteří nejen roku 1938 napadali se zbraní československé četníky a celníky, následně vítali nadšeně Hitlera a podíleli se pak aktivně na vyhnání Čechů ze Sudet, jsou dosti tendenčně v české současné kinematografii líčeni jako zpravidla velmi sympatičtí a neprávem týraní hrdinové. Zatímco Češi jsou tu ukazováni coby odporné a násilné kreatury, práskači a individua, ve kterých se kupí jen ty nejhorší lidské vlastnosti. Vzpomeňme jen na Habermannův mlýn apod.
Jeden z posledních filmů, Krajina ve stínu, byl dokonce o tom, že tam byli jako ne zcela negativní hrdinové líčeni dokonce i příslušníci gestapa, protože co přeci měli dělat, když ti Češi se tolik udávali. Museli konat, takže za všechno to utrpení si vlastně český národ mohl sám. A hotovo. Je to prostě umělé a dosti účelové přeorávání naší historie. A především, zaměňování příčiny a důsledku, což je fakt sprosté. Prostě, nezapomínejme, jak to vlastně bylo, i když by se to spoustě lidí dnes hodilo... Tedy, kdo byl okupant, a kdo posílal kvanta našich lidí s celými rodinami na popraviště a do koncentráků. Třeba jen proto, že se někde zmínili kladně o zabití zastupujícího říšského protektora...
Když právě toho zmiňujete, další slavnou odbojovou akcí je samozřejmě operace Anthropoid, akce proti Reinhardu Heydrichovi. Věnujete se při natáčení i této slavné skupině parašutistů?
Samozřejmě. První film totiž patří Morávkovi, ale ještě pak budou následovat dva. Jeden z nich je cílen právě na Anthropoid a na jejich klíčovou proti Heydrichovi v kobyliské zatáčce. Podobně jako v onom morávkovském filmu zde chceme přímo na střelnici prověřit, jak k věcem asi došlo, tedy nejen proč asi v klíčovou chvíli nevystřelil Gabčíkův Sten gun, ale například, proč svou zbraň nemohl zprovoznit a střílet Heydrichův řidič a bodyguard Klein, atd.
Třetí díl by pak měl být zaměřen na boj československých parašutistů v pražském Chrámu sv. Cyrila a Metoděje proti té více než stonásobné německé přesile. A opět bychom tu chtěli pomocí praktických testů vyvracet některé zažité mýty, například i o tom, čím byli tehdy naši parašutisté vlastně vyzbrojeni. Filmy, zejména pak americké provenience, totiž dávají lidem o tomto prazvláštní představy. Skutečná výzbroj, se kterou se v kryptě bránili německé přesile, byla bohužel mnohem tristnější.
Což ovšem znamená, že ten jejich boj byl ještě o to statečnější…
… o to statečnější a o to zoufalejší. A to si právě připomínejme. Třeba i našimi zmíněnými filmy... Ty by měly být k vidění na facebooku i YouTube kanálu SWTT. Ten první, ohledně Václava Morávka, už nyní v pondělí, 21. 3., tedy první jarní den, jak zpívá v té své známé písni o Morávkovi Honza Vyčítal, přesně 80 let poté, kdy na Prašném mostě dobojoval svůj poslední velký boj.
Trailer k chystanému filmu ZDE:
Doufáme, že tyhle naše vzpomínkové filmy zaujmou a přitáhnou pozornost k těm, kterým jsme hodně dlužni. Zaslouží si to... Ne?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Marek Korejs
