Loni si v zřejmě nejznámějším českém souboji prózy, poezie anebo publicistiky Magnesia Litera odnesli trofej Liberečané Pavel Novotný a Václav Dvořák. Prvně jmenovaný za sbírku básní Zápisky z garsonky, druhý uvedený bodoval v kategorii Kosmas cena čtenářů s dílem Já, Finis.
Aktuálně ve stejném klání soutěží v sekci Litera za překladovou knihu do češtiny převedený román původem Lomničana Jaroslava Rudiše Winterbergova poslední cesta. A šanci má i dílo Jablonečana Štěpána Kučery Největší lekce dona Quijota, jež porota navrhla na ocenění za nejlepší prózu. Navíc tohoto autora kritici nominovali na stejný „turnaj“ i v roce 2020, a to za román Projekt Gilgameš.
Štěpán Kučera má z již druhé nominace na Magnesii Literu radost a myslí si, že ta může pomoci dostat Největší lekci dona Quijota mezi více čtenářů.
„Co je dobrá literatura, co přežije v kolektivní paměti lidí, prověří až čas. Ale ocenění nebo nominace jsou pro knížku užitečné v tom, že získá nové čtenáře a může pak začít žít vlastním životem. A koneckonců i autorův nakladatel potom bývá spokojenější,“ říká spisovatel, jenž svůj nominovaný román vydal v brněnském nakladatelství Druhé město.
Civilizace provádí sebedestrukci
A věří si letos, že v soutěži uspěje? „Při minulé nominaci za román Projekt Gilgameš jsem si myslel, že Literu nezískám. A protože se můj odhad tenkrát ukázal jako správný, zůstávám mu věrný i letos,“ dodává Kučera.
Podle nominační anotace autor ve své knize „propojil příběh o zajetí spisovatele Miguela de Cervantes v Alžíru (...) s tématy, která dnes rezonují čím dál silněji: ať už jde o sebedestrukci civilizací, jejich panovačný vztah k vlastnímu životnímu prostředí či o hranici mezi člověkem a zvířetem, jejíž rozostřenost my lidé odmítáme uznat.“
Vyvstává proto otázka, zda bude na světě líp? „Určitě jsme svoje šance nepromarnili. Věřím v dobrotu člověka, i když to tak z mých knížek možná někdy nevypadá. Válka na Ukrajině je strašlivá a dotýká se do značné míry nás všech – ale jakkoli se to při sledování zpravodajství nezdá, zhruba od dob osvícenství celkově ubývá válek a obecně mezilidského násilí. Nicméně uklidňovat se statistikou v tuto chvíli samozřejmě nestačí,“ myslí si Kučera.
„Budu konkrétní: Bezprostředním úkolem nás, obyvatel Česka, je teď integrovat přicházející ukrajinské uprchlíky, zajistit jim bydlení, dětem vzdělání, dospělým práci, tak aby se u nás cítili v rámci možností dobře – a pomohli nám zvládnout výzvy budoucnosti. A samozřejmě nezapomínat ani na naše občany v nouzi, aktuálně třeba na ty zasažené energetickou chudobou. Když to společně dokážeme, tak nám myslím všem bude líp.“
Knihy s nadregionálním významem
Jaroslav Rudiš, jehož původně německy napsaný román Winterbergova poslední cesta je nominován na Magnesii Literu za překlad, vyzdvihuje práci překladatelky Michaely Škultéty.
„Mám k ní velký respekt. Rozhodně to pro ni nebyl lehký úkol. Není jednoduché překládat žijícího autora, jehož kniha v jednom jazyce vzbudila určité ohlasy. V tom druhém jazyce, češtině, teď bude čtená o to přísněji, s větším očekáváním,“ sdělil Rudiš v rozhovoru pro MF DNES loni v listopadu.
Josef Straka, básník, prozaik, organizátor nejrůznějších nejen literárních akcí po celé republice a jablonecký rodák je přesvědčen, že zejména v regionu Liberecka a Jablonecka vyrostla silná generace literátů, která vydává podstatné knihy s nadregionálním významem.
„Poslední dobou jsou opravdu autoři z Libereckého kraje velice vidět. Vždy když se zdá, že nějaký region je literárně ‚neživý‘, tak jak se to zdálo v případě Liberecka a Jablonecka, tak se mnohdy něco stane. Ale zase na druhé straně už nejméně deset let bylo cítit, že je zde silná generace autorů která publikuje dobré knihy, organizuje čtení a literární festivaly, pravidelně se schází při různých příležitostech. A pak najednou jsou zde i zasloužené ceny pro některé autory z této oblasti. Najednou se obrátil zájem, a jeví se to jako přirozené, ale dlouho bylo v myslích lidí, že se zde na rozdíl od Děčínska, Ústecka nebo Teplicka nic neděje,“ zamýšlí se Straka.
„A ještě je zde jeden důležitý moment: mnoho těch autorů se navzájem velmi dobře zná, navzájem se podporují a pomáhají a často společně organizují akce, které představují literaturu, ale nejen ji, z této oblasti.“
