V souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu se řada obyvatel hlavního města začala zajímat o protiatomové kryty civilní ochrany. V Praze jich jsou stovky, od těch menších, kam se vejdou jednotky až desítky lidí, po ty veliké, které jich jsou schopné pojmout tisíce. Mezi nejznámější a největší, nepočítáme-li systém pražského metra, se řadí také dva kryty na Žižkově a jeden v Nuslích. Čím se od sebe liší a jaká specifika se s nimi pojí?
Protiatomový kryt Folimanka je v Praze snad nejznámější. Dáno je to i díky tomu, že bývá otevírán veřejnosti k exkurzím. „Přestože by se dalo očekávat, že by kryt mohl lákat jen čtenáře postapokalyptické literatury, chodí sem nadšenci do techniky, vojáci, rodiny s dětmi, mladší generace, ale také ta starší, která má šanci zavzpomínat na strach svých rodičů po druhé světové válce,” popsal dříve pro Blesk průvodce krytem Antonín Novák. Z toho důvodu je kryt konstantně udržován a připraven pro případy příslovečného „co kdyby“?
Tím se od ostatních neliší. Pražská Správa služeb ve stejném módu spravuje stovky krytů. Ty vznikaly především jako reakce na druhou světovou válku, při níž Američané poprvé sáhli k použití atomové bomby. „Po druhé světové válce panovala velká obava z příchodu dalšího ohrožení. V 50. a 60. letech vznikaly po celé metropoli protiatomové kryty,“ uvedl Novák. Do Folimanky by se v případě ohrožení mělo vejít až 1300 lidí, avšak na nikterak dlouhou dobu.
Obecně se uvádí, že pobyt v protiatomových krytech by pro obyvatele byl únosný v délce tří dnů. Ani ne tak z důvodu toho, že by krytu došlo zásobování elektřinou, vodou, nebo že by došly potraviny. „Lidé by měli problém vydržet to především z hlediska psychiky,“ přibližuje Antonín Koníček, který je vedoucím Odboru protipovodňové ochrany a úkrytu civilní ochrany. Výstavba Folimanky započala v roce 1952 a trvala 10 let, přičemž k jeho stavbě byla zužitkovaná štola z 2. světové války. Hloubka krytu se pohybuje okolo 20 metrů.
Vrch Vítkov se už na pohled může zdát tajemný. Zničehonic vyrůstá uprostřed roviny. V jeho podzemí to „žije“ od nepaměti, jelikož zejména karlínští obyvatelé svahy využívali jako vinné sklepy. V 19. století pak masu hlíny a kamení „provrtal“ první železniční tunel a v roce 1951 také tunel pro pěší, jenž spojuje Karlín se Žižkovem. Právě jím se lze dostat do protiatomového krytu, který se zde nachází od roku 1953.
„Kryt vznikal důlní technikou, přičemž tloušťka železobetonových zdí se pohybuje okolo tří metrů,“ vysvětlil Koníček. Ty, spolu s tunami zeminy, kamenů a skály, které vyplňují prostory až 53 metrů v hloubce, by měly být schopné čelit nejen několikadennímu bombardování, ale i pádu atomové bomby, potažmo odolat jejímu záření. Vejít by se sem mělo až 1200 obyvatel, což není ani desetina obyvatel Karlína či Žižkova, jimž byl primárně určen.
Také ale měl být původně dvakrát takový. Protiatomový kryt se svými chodbami rozprostírá po západní části vítkovského podzemí. Komunisté měli v plánu zužitkovat i východní část, ale vyražena byla pouze část. Dnes v prostorách, které byly původně určené pro účely márnice, funguje od 70. let 20. století laboratoř Ústavu jaderné fyziky Akademie věd s urychlovačem částic. „Pomocí záření urychlovače jsme už například zjišťovali původ pravěkého náramku, kolik dusíku je obsaženo v houbách, nebo důvod praskavosti střívek u jitrnic,“ uvedl dříve pro Blesk vedoucí tzv. mikrotronové laboratoře David Chvátil.
Kryt Bezovka se bezesporu řadí mezi ty nejznámější v Praze. Nachází se v útrobách jednoho z nejznámějších žižkovských vrchů, který se sice jmenuje sv. Kříže, ale nikdo mu neřekne jinak než Parukářka. Chodby a místnosti protiatomového krytu zabírají prakticky rozlohu celého jeho podzemí. Podobně jako předešlé kryty i tento vznikal v 50. a 60. letech – kolaudován byl roku 1967 a útočiště by měl být schopen nabídnout 2500 osobám. Původně byl stavěn jako kryt především pro žáky z okolních škol.
Stejně jako Vítkov a Folimanka, i zde je k nalezení kompletní sociální zařízení včetně sprch a toalet, které by měly být schopné fungovat i za předpokladu bombardování. „Kanalizace krytu se hermeticky uzavře, aby do ní nezatékaly nečistoty zvenku v případě narušení kanalizační sítě. Když je potrubí přeplněno, pod tlakem se vypouští,“ prozradil Antonín Koníček. Zrovna tak je kryt, stejně jako předešlé, napojen na elektrickou síť. V případě přerušení toku elektřiny disponuje dieselovými agregáty, které nejen že umí produkovat elektřinu, ale také zvládnou obsluhovat nezbytnou cirkulaci čerstvého vzduchu.
Ač by se to na první pohled nemuselo zdát, Bezovka má stálé obyvatele, i když zrovna není vyhlášená pohotovost. Uprostřed podzemního komplexu, jenž má několik přístupových cest, se nachází pomyslná centrální místnost, která funguje jako zázemí pro správce krytů. Zde také žijí jejich domácí mazlíčci – papoušci a rybičky, potažmo další. „Většinou se jedná o zvířata, která někdo dostal, ale nevěděl co s nimi, tak je odložil,“ vysvětlil Koníček. Pracovníci se jich ujali a s veškerou péčí se o ně láskyplně starají v prostorách, o jakých se jiným jen může zdát. A že by jim snad prostředí, kam slunko nesvítí, nesvědčilo, vyvrací fakt, že se ve zdraví dožívají takové délky života, jaká je u jejich zvířecích kamarádů normální.
Ruské rakety v přístavu Pivdennyj v Oděse zasáhly dva terminály specializované na zemědělskou produkci, z nichž jeden patří známé singapurské firmě Delta Wilmar. Ta na Ukrajině podniká od roku 2004, od té doby zde investovala více než 300 milionů dolarů a vytvořila okolo tisícovky pracovních míst.
Česko vydá na Ukrajinu Timura Treťjakova odsouzeného na 22 let vězení za nájemnou vraždu řidiče Sazky a za pokus o vraždu arménského podnikatele. Televizi Nova to potvrdil mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka. Nova uvedla, že Treťjakov by se mohl na Ukrajině zapojit do bojů při obraně proti ruské agresi. Kdy muž z Česka odjede, záleží podle televize na tom, kdy pro něj Ukrajina pošle eskortu.
Treťjakov se podle pravomocného rozsudku vydal v listopadu 2007 vraždit na pražské Vinohrady. Dostal zakázku, aby tam zlikvidoval podnikatele, který jezdil v luxusním voze bentley. Shodou okolností tehdy na daném místě zastavil s jiným autem téže značky řidič ředitele společnosti Sazka. Treťjakov šoféra zastřelil. O dva týdny dříve navíc Treťjakov napadl na Václavském náměstí arménského podnikatele, kterého devětkrát bodl nožem. Napadenému cizinci zachránila život včasná operace.
Američan Russell Bentley, který bojoval na ruské straně proti Ukrajině, zahynul v Doněcku, oznámila šéfredaktorka ruské prokremelské televize RT Margarita Simonjanová na sociální síti. Neupřesnila, jak Američan zahynul. Doněck ovládají Rusové již deset let. O Američanově smrti informovali podle ruských médií také jeho někdejší spolubojovníci z Donbasu na východě Ukrajiny, podle kterých byl Američan zabit. Média se zmiňují i o verzi Američanovy manželky, podle které si neznámí ozbrojenci v uniformách jejího muže spletli se špionem.
„Russell Bentley, zvaný Texas, skutečný Američan, skutečně z Texasu, zahynul v Doněcku. Bojoval tam za naše,“ napsala Simonjanová na telegramu a připomněla, že Bentley spolupracoval také s ruským propagandistickým portálem Sputnik.
8°C
