Snímky jako Lásky jedné plavovlásky, homolkovská trilogie nebo Troškovy filmy Slunce, seno... by bez neherců ztratily mnohé ze svého kouzla. Připomeňte si aspoň tři z nich. Třeba Josefa Šebánka, od jehož úmrtí 13. března uplynulo už 45 let.
Josef Šebánek aneb „Jestli si ten fotbal neprosadíš, tak seš u mě mrtvej muž“
Jeho příběh je tak trochu hollywoodský sen v kulisách komunistického Československa. Povoláním šofér Josef Šebánek (* 22. července 1915, † 13. března 1977) to dotáhl na jednoho z nejpopulárnějších filmových herců své doby.
Vyučený automechanik se živil i jako vorař, lesní dělník, jeřábník a jako již zmiňovaný řidič. Po umělecké dráze ani stopy. Jak se takový muž, vášnivý milovník fotbalu a piva, dostane k příležitosti natáčet s budoucím oscarovým režisérem Milošem Formanem?
Jinak než osudovou náhodou to nejde. Šebánkova neteř se totiž provdala za jistého Miroslava Ondříčka, budoucího světoznámého kameramana. Živelný a přirozeně vtipný příbuzný jej nadchnul stejně jako posléze Formana, jenž chtěl do svého připravovaného snímku Lásky jedné plavovlásky (1965) neokoukané tváře.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Režisér s nabídkou nejprve opatrně oslovil Šebánkovu manželku Marii. „Na to zapomeňte, on si nepamatuje víc než dvě věty,“ zněla odpověď.
„O to mi ale právě jde. Já potřebuji, aby mluvil svými slovy,“ nenechal se Forman odradit.
„Tak to už vůbec ne! To byste nemohli vůbec vysílat,“ vyděsila se Marie.
Jenže bodrý šofér před kamerou zářil, a když úspěšná spolupráce s Formanem pokračovala o dva roky později snímkem Hoří, má panenko, Šebánek se stal jednou z hlavních hvězd mimořádné filmařské vlny druhé poloviny 60. let.
Helena Růžičková, František Husák a Josef Šebánek na place filmu Hogo fogo Homolka
Nejkrásnější věk (1968), Ecce homo Homolka (1969), Hogo fogo Homolka (1970), Homolka a tobolka (1972). Právě trilogie o rodině Homolkových patří dodnes k nejpopulárnějším komediím, které se do myslí diváků zapsaly mnoha hláškami, v nichž Šebánek působil naprosto přirozeně. Ať už šlo o jím milovaný fotbal („Hele, Ludvo, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak seš u mě mrtvej muž“) nebo o manželskou hádku („Hergot, bábo, otevři, nebo ti z těch peřin udělám Himaláje!“).
Nečekanou kariéru mu ukončily vážné zdravotní problémy spojené se srdcem, ledvinami a s cukrovkou. Odešel do invalidního důchodu, zemřel v pouhých 62 letech.
Milada Ježková aneb „Máte sklep? A mohla bych ho vidět?“
První filmovou partnerkou Josefa Šebánka se stala Milada Ježková. Podle jména si ji možná nevybavíte, zato hlášky, které jí scenáristé napsali, v jejím podání zlidověly. „Nezlobte se, že vás zase obtěžuju, ale já jsem si vzpomněla, že jsem se vás nezeptala, jestli máte sklep. Máte sklep? (…) A mohla bych ho vidět?“ naléhala s bezelstným výrazem na Josefa Abrháma v komedii Kulový blesk (1978). Nebo: „Já jsem to podepsala, ale Máňa říkala, že to není směroplatný!“
Josef Abrhám, Daniela Kolářová a Milada Ježková ve filmu Kulový blesk (1978)
Rodačka z pražského Smíchova Milada Ježková odstartovala (* 27. června 1910, † 4. května 1994) svou hereckou kariéru až v 55 letech. Ženu, která do té doby pracovala především jako dělnice, si v roce 1965 vyhlédl při jízdě tramvají režisér Jaroslav Papoušek spolu se scenáristou Ivanem Passerem.
Šlo o náhodu, ale Papouškovi se tato „žena z davu“ zdála pro oko kamery natolik zajímavá, že se s ní dal do řeči, a když slyšel její „vyřídilku“, nabídl jí, jestli by si někdy nechtěla zahrát ve filmu.
„Vysmála se nám. Myslela si, že si z ní děláme blázny, ale kontakt nám na sebe dala,“ vzpomínal Papoušek s tím, že švitořivou a veselou paní ihned doporučil svému režisérskému kolegovi Miloši Formanovi, který právě hledal oku diváka neznámé obličeje pro svůj film Lásky jedné plavovlásky (1965).
Ježková jeho nabídku nejprve odmítla. Přesvědčil ji, kromě pro dělnici nepochybně zajímavý honorář, hlavně fakt, že si měla zahrát ve dvojici s dalším nehercem, Josefem Šebánkem. Výkon obou herců filmaře a diváky nadchl. Ježková poté natočila téměř čtyři desítky filmů. A i když šlo často o drobné role, pro diváky byla jasně zapamatovatelná. O slávu ovšem nestála, po natáčení se vždy stáhla do soukromí.
Broněk Černý aneb „Václav, pro cizí jenom Václav!“
Svébytnou pozici v historii české kinematografie mají neherci v divácky úspěšných komediích z trilogie Slunce, seno… Zdeňka Trošky. Na rozdíl od Josefa Šebánka a Milady Ježkové se v dílech jiných režisérů takřka neobjevili, přesto zanechali nezapomenutelnou stopu.
Příkladem je jedna z hlavních postav v podání Broňka Černého (* 12. března 1961), který si zahrál Vencu Konopníka. Herectví nikdy nestudoval a k natáčení se dostal vlastně náhodou, když šel doprovodit kamaráda na konkurz. Sám měl zájem tak leda o roli v komparsu.
Veronika Kánská, Broněk Černý, Martin Šotola, Pavel Kikinčuk ve filmu Slunce, seno, jahody (1983)
„To abych měl na pivo. No a nakonec vybrali mě,“ vzpomínal po letech Broněk Černý, který se kromě Slunce, seno, jahody (1983), ... a pár facek (1989) a … erotika (1991) objevil už jen v minimu filmových či televizních snímcích.
Přitom v roli jihočeského „chasníka“ známého i hláškou „Václav, pro cizí jenom Václav!“ zaujal nemálo mladých fanynek. Uvažoval o kariéře profesionálního herce, a dokonce nějakou dobu jezdil se zájezdovým pořadem Heleny Růžičkové a jejího syna Jiřího, nakonec se však živil jako řidič kamionu. Naposledy jej Zdeněk Troška obsadil do menší role ve svém prvním Kameňáku (2003).
Série Slunce, seno… je známá i tím, že si v ní zahrála řada skutečných obyvatel jihočeských Hoštic, kde se snímky natáčely. Práce se svéráznými neherci nebyla pro Trošku zrovna jednoduchá, zvláště babičky totiž nechápaly, že se jednotlivé scény filmu točí na přeskáčku.
„To nemá žádný děj. Ježíš, to bude strašná blbost a ostuda,“ lamentovaly. A aby toho nebylo málo, Troška obsadil do vedlejších rolí i své rodiče. Jeho maminka si zahrála malou roli matky lékaře Káji Kroupy a starého Konopníka ztvárnil jeho tatínek Václav.
21. ledna 2015 |
