Závodníci a stupně vítězů: Co všechno na bedně prožívají?

Hovořili jsme s jediným Čechem ve formuli 1 Tomášem Engem, rallyeovým mistrem světa WRC2 Janem Kopeckým, mistrem Evropy motokár a úspěšným okruhovým jezdcem Erikem Janišem. Naši mozaiku doplnil úspěšný autokrosař Jakub Kubíček, dvojnásobný evropský šampion.

Kdy jste stál na stupních vítězů poprvé?

Erik Janiš: Ty první už nevím, ale pamatuji si na svůj první motokárový titul mistra republiky v kategorii Comer 80 v roce 1994. Od té doby jsem ze stupňů jen tak neslezl.

Jan Kopecký: Poprvé zřejmě ve dvanácti na motokárách ve Vysokém Mýtě, ale nevyhrál jsem. To bych si pamatoval.

Tomáš Enge: Zcela určitě v motokárách, ale pamatuji si ty ve Ford Fiesta Cupu v roce 1993, kdy jsem těsně prohrál v Brně se svým tátou.

Jakub Kubíček: Když se podívám na fotky, mohu říci, že to bylo v Poříčí nad Sázavou 2004. Tehdy mi bylo osm let a jezdil jsem třídu do 125 cm³.

Navigátor na rallye vs. Dakaru: Skutečného navigátora dělá až dálka!

Umíte otevírat šampaňské?

Janiš: Myslím, že ano. Říká se, že trénink dělá mistra, a už jsem měl mnoho příležitostí k jeho otevření. Ovšem i zde platí, že pokaždé je co zlepšovat.

Kopecký: Dědeček i táta byli úspěšní závodníci, takže šampaňské otevírat uměli. Navíc to dělali také na rodinných oslavách, takže jsem to od nich odkoukal.

Enge: Ještě se mi nestalo, abych ho neotevřel. Pokud jsou závodníci úspěšní, mají v tom cvik.

Kubíček: Poprvé ho za mě otevíral táta, bylo to dětské ovocné. Jelikož se mi dařilo jezdit vpředu, rychle jsem se to naučil sám.

Svět motorů 10/2022

Máte rádi rituál se šampaňským?

Janiš: Tak nějak to patří k vyhlášení vítězů, čili ano, mám ho rád. Znamená to, že jsem něco dokázal vyhrát, nebo být alespoň na pódiu.

Kopecký: Líbí se mi to jako oslava úspěchu. Navíc mám pocit, že i fanoušci ho mají rádi a pokaždé čekají, co uděláme.

Enge: Za desítky let závodění jsem se to naučil brát jako součást tohoto světa. Když se závod podaří, jezdec si ho opravdu užije.

Kubíček: Je to přidaná hodnota za práci, kterou jsme spolu s týmem udělali. Dostat jen pohár, to by nebylo celé.

Rozhovor s mladými českými soutěžáky, Erikem Caisem a Dominikem Stříteským: Cesta za sny!

Umíte českou hymnu?

Janiš: Hymnu by měl znát každý občan své země. V opačném případě je to ostuda.

Kopecký: Naučil jsem se ji ve škole a od té doby ji mám samozřejmě v paměti.

Enge: Jako mladý kluk jsem se ji naučil a používám ji od svých prvních mezinárodních úspěchů.

Kubíček: Zpívám si ji pokaždé, když vyhraju závod mistrovství Evropy v Česku nebo zahraničí. Většinou u toho přivírám oči, takže vypadám, jako bych spal.

Le Mans a Rallye: Závodníci-obojživelníci, kteří zvládnou obě disciplíny!

Sbíráte poháry?

Janiš: Většinu mám u mámy v Olomouci. V pozdějším období kariéry jsem už některé přenechal týmům nebo jednotlivým členům, kterým jsem tak chtěl vyjádřit dík za odvedenou práci.

Kopecký: Ve firmě a dílně je jich plno. Doma zatím ne, s rodinou bydlíme v pronájmu. Ovšem jakmile se přestěhujeme do vlastního, získají své místo.

Enge: Mám jich stovky v rodném domě v Liberci i teď doma. Nějaké jsem také věnoval.

Kubíček: Rozdal jsem některé věnce, ale poháry mám zatím všechny. Doma, ale také v dílně se už police plní, místo však ještě je.

Tomáš Enge jezdil v Mostě se svojí formulí 1. Byli jsme u toho!

Kterou svoji trofej považujete za výjimečnou?

Janiš: Krásné a velké mám z mistrovství Evropy motokár 2001 a 2005. Za cennou také považuji například vítěznou ze sezony 2008 v šampionátu F3 EuroSeries, kde jsem vybojoval titul nováčka roku.

Kopecký: K nejcennějším patří putovní pohár z Barum rallye. Jeho majitelem se mohl stát jezdec, který vyhraje třikrát v řadě, nebo pětkrát celkově. V roce 2016 se mi ho podařilo získat natrvalo.

Enge: Upoutají mě zvláštní, které jsou utvořeny například z dílů auta nebo součástí závodů.

Kubíček: Mám rád speciální věci jako reliéf okruhu nebo volant. Naopak vzpomínám, jak jsme jednou dostali za titul mistra republiky černé vázy, připomínající urny.

Podvody ve formulích: Když na sedačku v F1 talent nestačí

Máte ze stupňů nějaký zvláštní zážitek?

Janiš: Sám ne. Starší bratr Jarek jednou v motokárách vyhrál živé sele nebo vavřínový věnec plný čabajek a párků. To bylo na první pohled zvláštní. Klobásy chutnaly skvěle.

Kopecký: V paměti mám jeden z mistrovství Evropy v Turecku. Tehdy byl přítomen i tamní prezident Erdogan, kolem létaly helikoptéry, všude jeho ochranka. Člověk se bál udělat gesto, aby si to náhodou ostrostřelci špatně nevyložili.

Enge: Nezapomenu na vítězství v seriálu formule 3000 na německém Hockenheimu 2000. Stejně jako na vyhrané kvalifikace v Le Mans a prvenství v roce 2003 ve třídě GTS.

Kubíček: Výjimečná je každá výhra v podniku mistrovství Evropy. Zvláště v Přerově nebo Nové Pace, kde se mi to podařilo již třikrát. Když fanoušci při vyhlášení vítězů bouří, i ve vedru člověku běhá příjemný mráz po zádech.

Švédská rallye v cíli: Rovanperä vyhrál a připomněl Ukrajinu

Upadli jste někdy na stupních?

Janiš: To se mi naštěstí nestalo, jelikož na to myslím právě z důvodu, abych tomu předešel.

Kopecký: Přímo tam ne, ale při vyhlášení na zlínské Barum rallye jsem šlápl mimo rampu, na níž stálo auto. Naštěstí to bylo jen pár desítek centimetrů.

Enge: Zatím nikdy. Pořadatelé nás po vyhlášení často upozorňují na to, že jsou po šampusu kluzké.

Kubíček: Děkuji za optání, dávám si pozor. Když jsem v euforii po závodě, vyskočím si rovnou na první stupínek.

Portrét Sébastiena Loeba: Je to prostě génius!

Souhlasíte s názorem, že nic nepáchne více než propocená kombinéza nasáklá šampaňským?

Janiš: Tomu lze dát za pravdu, i když je to poslední věc, co by mě v tu danou dobu nějak zajímala. Horší je, kdyby zůstala suchá bez stupňů, a tedy bez šampaňského.

Kopecký: Dříve ano, teď už ne. Materiály na vybavení jezdců se vyvíjejí. Teď je horší, když sundáte po závodě propocené boty z klokaní kůže.

Enge: Rozhodně. Stávalo se, že pokud měl člověk jednu kombinézu na víkend a jel více závodů, na stupních se vítězové domluvili a šampaňské stříkali až po poslední jízdě.

Kubíček: Tohle tedy rozhodně podepisuju. Když se závodník po vítězném závodě ve velkém vedru převléká, není to příjemný odér.

Walter Röhrl slaví! Německé soutěžácké legendě je 75 let!

Zajímavosti ze stupňů

Vynálezce Gurney: V roce 1967 vyhrál Američan Dan Gurney s krajanem A. J. Foytem ve Fordu GT 40 závod 24 hodin Le Mans. Na stupních vítězů explodovala jedna z láhví šampaňského v Danově ruce. Místo aby se napil, začal rozpustile stříkat na okolní dav. Bylo to poprvé, co se odehrál dodnes známý rituál.

Peškova výhra: Při mistrovství světa silničních motocyklů v čínské Šanghaji 2007 dokázal Lukáš Pešek vyhrát svůj první závod ve třídě 125. Český mechanik Dan Peták doběhl do boxů pro vlajku a pak ji na stupních vítězů uvázal Peškovi kolem krku. Splnil tak slib, který jezdci dal před začátkem mistrovství.

Indianapolis 500: Vyhlašován je pouze vítěz, který nestříká šampaňské. Přípitek sklenicí mléka je tradicí od roku 1933, kdy si dopřál vítězný Louis Meyer podmáslí. Po třetí výhře roku 1936 pil mléko a od té doby funguje tento zvyk dodnes.

Loebovo salto: Devítinásobný mistr světa v rallye a nejvšestrannější závodník současnosti Sébastien Loeb předvádí po každém vítězství při vyhlášení nejlepších salto vzad. Francouz je bývalým gymnastou. Naposledy tenhle originální kousek zvládl letos koncem ledna na Rallye Monte Carlo, kde vyhrál svůj osmdesátý podnik v MS.