Kdo by neznal Repinův obraz Záporožští kozáci píší dopis tureckému sultánovi! Za normalizace byl v každé čítance, neboť Repin byl Rus a jeho vypjatý realismus byl komunisty vydáván za vzor pro všechny tvůrce správného umění. Nic to ovšem nemění na tom, že ten obraz má v sobě nádherné gusto a strhující rozmáchlost – zachycuje historický okamžik z konce osmnáctého století, v němž nezkrotní záporožští (a tedy ukrajinští) kozáci diktují písaři odpověď tureckému sultánovi, který jim písemně přikázal, aby složili zbraně a konečně přestali rušit klid Jeho Výsosti, „bratra Slunce a Měsíce“, svými divokými výpady. Hleděl jsem na ten obraz celé dětství, nechal se unášet tou změtí a vášní, s níž tady někdo něco psal, a říkal jsem si – co to asi musí být za slova, za věty, když dokážou lidi tak strhnout a učinit z psaní takový požitek! Ano, tady poprvé mi vlastně docházelo, jakým úchvatem psaní může být… Dal bych tehdy nevím co za to, kdybych mohl znát text toho magického dopisu, ale v žádné normalizační čítance nebyl k mání, přestože Repin byl Rus a realista a vzor všech tvůrců a kozáci stáli na ruské straně.
Dnes stojí záporožští proti Jeho Výsosti, ruskému „sultánovi“. Tenhle krutý paradox ponoukl ukrajinské vojáky (neboť smysl pro humor neztrácejí!) k sestavení živého obrazu podle slavné Repinovy předlohy. Na sociálních sítích už koluje. A léta již je možné dostat se také ke znění onoho dopisu, neboť text se zachoval a byl několikrát převeden také do češtiny, i když autoři překladů neuvádějí své jméno. Ve chvílích bezmoci, které dnes zakouší asi leckdo, se k tomuto dopisu občas uchyluji a čtu si ho – nahlas. Ne, nikomu neradím, ale kdyby to přece jen chtěl někdo zkusit, tady ten dopis záporožských (a tedy ukrajinských) kozáků je:
Ó sultáne,
čerte turecký, příteli a potomku ďábla, tajemníku samotného Lucifera. Co jsi ty k čertu za rytíře, když holou prdelí ani ježka nezabiješ? Ďábel ať tvoje vojsko sežere. Nebudeš, ty zkurvysynu, nad námi vládnout; nebojíme se tvojí armády a budeme proti ní bojovat na zemi i na moři, matkomrde.
Ty babylonský kuchařský pacholku, makedonský zloduchu, sládku z Jeruzaléma, ovcomrde z Alexandrie, pasáku prasat z Horního a Dolního Egypta, arménské prase, podolský zloději, tatarský pohádkáři, popravčí z Kamence a hlupáku celého světa a podsvětí, ty kašpare před Bohem, vnuku hada, vřede na svém ptákovi. Prasečí rypáku, kobylí prdeli, jateční pse, nepokřtěná hlavo, přeřízni vlastní matku!
Tak prohlašujeme my, záporožští, ty ubožáku. Nebudeš pást ani křesťanská prasata. Tím končíme. Datum neznáme, nemáme kalendář; měsíc je na nebi, rok ve hvězdách, ten samý den jako každý jiný, takže si polib prdel!
Ataman Ivan Sirko s celým záporožským vojskem