Úvod  > 

Na energetické téma: Almužny a paraziti

Co způsobil brutální růst cen

Absurdní růst cen zmíněných komodit je jednou z hlavních příčin růstu cen veškerého spotřebního zboží, neboť ceny energií tvoří vedle mezd jednu z hlavních nákladových položek všech produktů včetně mnoha služeb. Dochází tak k jevu, který ekonomové nazývají inflace. Jejím důsledkem je snižování kupní síly měny, její faktická devalvace neboli znehodnocování. Prakticky se to projevuje tak, že si za své peníze pořídíte menší množství zboží a v případě, že vám byla mzda či důchod zvýšeny, zjistíte, že si nakoupíte stejné nebo dokonce menší množství zboží. Inflace postupuje za situace, kdy se tak rozjela, rychleji nežli růst příjmů. Pokud vlastníte úspory, zjistíte totéž. Inflační růst cen vám je požírá. Za situace, kdy se již otevřeně hovoří o desetiprocentní inflaci, to dělá dost. Ze stokoruny vám v peněžence i na účtu úspor zbude devadesát korun.

Kdo tuto katastrofu způsobil a co je příčinou?

Kde se tato katastrofa vzala, kdo ji způsobil a vydělává na ní? Evropská unie (EU) již po léta prosazuje politiku omezení či přímo likvidace výroby elektrické energie spalováním, tzv.fosilních paliv, tedy uhlí, plynu, ropy, ale i jaderného paliva v atomových elektrárnách. Snaží se tyto zdroje elektrické energie nahradit tzv. obnovitelnými zdroji - větrem, slunečním zářením a vodou. Cíl této akce je jistě bohulibý, zlepšit životní prostředí. Vypracovala si na to plán, který nazvala Green Deal, zelený úděl. Již slovo úděl naznačuje, že jde o cosi nevyhnutelného. Potíž je v tom, že uzavírání elektráren, fungujících na fosilní a jaderné palivo, probíhá v průmyslových zemích EU rychleji, nežli náhrada výroby elektřiny prostřednictvím využití obnovitelných zdrojů, navíc závislých na momentálních přírodních poměrech. Uměle tak vzniká relativní nedostatek elektrické energie a čeho je na trhu málo, toho cena roste a s ní samozřejmě dividendy, podíly na zisku, vlastníků akcií energetických firem z nichž mnozí jsou cizinci. Je tak zásadním způsobem a ku prospěchu malé, téměř monopolní skupiny vlastníků, porušen jeden z hlavních ekonomických zákonů zdravé kapitalistické ekonomiky - zákon průměrné míry zisku, jehož podstatou je, že by všechny podnikatelské subjekty měly dosahovat přibližně stejné procentní míry zisku.
Na příkladu současného vývoje cen energetických produktů a vývoje inflace vidíme, jaké důsledky porušení zákona průměrné míry zisku přináší. Absurdně vysoká cena elektřiny vyvolává zákonitě růst cen všeho zboží - inflaci, neboť ostatní podnikatelé se snaží udržet si svou míru zisku, a proto zvyšují ceny svých produktů.

Kdo stanovuje brutální ceny energií?

Cena elektřiny vyrobené v Česku, v nezanedbatelné míře v jaderných elektrárnách, se pro Česko stanovuje na burze v Německu, v Lipsku. Vzniká tak zcela absurdní situace - obyvatelé Česka, fyzické osoby (lidé) i právnické osoby (podniky) jsou přinuceny nakupovat za přemrštěnou cenu elektřinu vyrobenou v Česku, v jaderných elektrárnách vybudovaných Čechy a zaplacených z daní českých poplatníků. O tom, kdo zařídil, aby se cena české elektřiny stanovovala na burze v Německu se toho zatím mnoho neví, neboť o tom se v médiích příliš nehovoří. Média růst cen berou téměř fatalisticky, jako nevyhnutelný úděl – viz Green Deal.
Proti růstu cen se postavili Poláci, Maďaři, Belgičané a Španělé tak, že vlády těchto zemí buď ceny snížili prostřednictvím snížení daně, a to nejen u elektřiny, ale i u potravin, jako v Polsku, nebo je přímo zastropovali, čili stanovili maximální výši cen .

Český občan v pozici žebráka

Naše vláda zvolila jiný přístup. Nebude pomoc poskytovat plošně, tedy všem, jako to dělají zmíněné země, ale bude ji poskytovat pouze vybraným subjektům. Stanovit kritéria toho, kdo je skutečně v energetické nouzi , není pro relativitu těchto kritérií snadné. K tomuto účelu slouží mnohastránkový dotazník, který posuzují příslušní úředníci, rozhodující, zda lze žadateli poskytnout finanční výpomoc či nikoliv. Žadatel se tak nachází v ponížené pozici žebráka, prosícího o almužnu. Jde tedy o byrokratický a lidsky nedůstojný přístup k lidem žádajícím finanční výpomoc, aby byli schopni zaplatit přemrštěnou cenu za elektrickou energii či plyn.

Musí se většinový vlastník akcií ČEZ podrobit menšině malých vlastníků?

Akcie ČEZ, největší české energetické společnosti, jsou ze sedmdesáti procent vlastněny českým státem a pouze z třiceti procent soukromými držiteli. Přesto prý stát nemůže cenu elektřiny snížit, neboť by se tak dotknul vlastnických práv oné menšiny soukromých držitelů akcií a hrozila by mu žaloba u příslušných soudních institucí. Koneckonců, bylo zřejmě dohodnuto, že cena české elektřiny bude stanovována na burze v Německu a s tím nelze nic dělat, neboť smlouvy se musí dodržovat. Několik stovek soukromých držitelů menšinového balíku akcií ČEZ tak může legálně parazitovat na obyvatelích Česka. Nicméně objevují se aktivity snažící se o nápravu tohoto neutěšeného stavu.

Světélko na konci tunelu

Hnutí ANO a Okamurova SPD jsou pro plošnou regulaci cen elektřiny, její snížení prostřednictvím daňových úprav provedených státem, respektive vládou. Komunisté jdou ještě dál. Žádají etatizaci, tedy zestátnění energetických firem. Je bezpochyby velkou chybou, že byla provedena privatizace energetiky. Tento názor zastává řada renomovaných ekonomů a manažerů, ale bojí se jej říci nahlas. V nedávno vyšlé knize ředitele Českého egyptologického ústavu Miroslava Bárty Sedm zákonů – Jak se civilizace rodí, rostou a upadají najdeme tuto myšlenku : „Oblast energetiky patří mezi klíčová odvětví moderních států ... Kdo kontroluje energetiku, kontroluje zemi." Stát se privatizací energetiky zbavil účinného nástroje pro regulaci hospodářské politiky a navíc se připravil o obrovský zdroj příjmů. Totální privatizace všech produkčních zdrojů se začíná projevovat stejně negativně jako tomu bylo s totální kolektivizací. V celé řadě oborů k tomu nemělo dojít, a to i u takových jako je například pivovarnictví. Dnes máme jediný skutečně český velký pivovar. Je to jihočeský Budvar, který ročně odvádí do státního rozpočtu milionové zisky díky pevnému postoji jihočeského managementu, který se postavil všem snahám o privatizaci tohoto podniku.

Objevují se i privátní iniciativy. Odbornice na energetiku, bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková prý ví, jak by bylo možné snížení cen elektřiny dosáhnout. V mainstreamových médiích však pro ni, respektive její institut, není prostor, nebo jen minimální, zcela okrajový a příslušné vládní instituce jí zřejmě vůbec nenaslouchají.

Naděje umírá poslední. Snad se vláda pochlapí a provede nějaký zásadní krok k nápravě tohoto neutěšeného stavu. My občané na ni musíme naléhat, aby tak učinila dříve, než se situace vyhrotí do sociální katastrofy tím, že nespokojenost občanů s pandemickým zákonem splyne se zoufalstvím z absurdních cen energetických produktů.

Václav Makrlík

(autor je bývalý obchodní rada ministerstva zahraničí)

Další zprávy z regionu

• Strakonická nemocnice zvyšuje připravenost personálu na případný útok aktivního střelce

  

  před 8 minutami
  STRAKONICE - V Nemocnici Strakonice se bude konat ve čtvrtek 23. května rozsáhlé policejní cvičení, jehož cílem je nastavit a prověřit…

  0 komentářů Více info

• Kepka vzpomíná na Arabelu: Menšík se mnou blbnul a s králem hraček jsme řešili rozchod Čechů se Slováky

  

  před hodinou
  BOROVANY - Vladimír Menšík se ke mně choval úžasně a mezi natáčením se mnou blbnul, jako by byl můj opravdový tatínek. Později se mými…

  0 komentářů Více info a fotek (2)

• Jindřichův Hradec zachraňuje památky. Objekt pivovaru si převzal zhotovitel, v provozu by měl být od roku 2026

  

  před 14 hodinami
  JINDŘICHŮV HRADEC - V pondělí 20. května dopoledne došlo k předání staveniště objektu bývalého jindřichohradeckého zámeckého pivovaru za…

  0 komentářů Více info
•