Anatomicky nekorektní rocková show Hedwig a její Angry Inch konečně v Praze

0 velkých věcech kolikrát rozhodují malé náhody. Kdyby si někdy na přelomu let 1989 a 1990 nevybrali John Cameron Mitchell a Stephen Trask řízením osudu stejný let z Los Angeles, rocková bohyně Hedwig by se nejspíš vůbec nenarodila. Byli jediní na palubě letadla, kdo se nekoukal na puštěný film, a tak když zjistili, že jsou oba umělci, začali si o umění povídat. Rychle poznali, že se na něj koukají stejnýma očima.

Představení se pilovalo dlouhé čtyři roky, rostlo výstupem po výstupu, písničkou po písničce. Žádná narychlo spíchnutá podívaná, ale poctivě zažité a prověřené představení, zakořeněné v desítkách hodin po klubech a barech.

Není tedy moc divu, že když Hedwig měla 14. února 1998 oficiální premiéru na off-Broadwayi v Jane Street Theatre, hned si vysloužila prestižní odborná ocenění. V roce 2000 dospěla na londýnský West End a v roce 2014 přímo na Broadway, kde byla oceněna osmi nominacemi na cenu Tony, z nichž čtyři získala, mimo jiné i za nejlepší znovu nastudovaný muzikál. Hudba Stephena Traska byla nominována na Grammy. Hedwig si za svolí historii připsala řadu dalších ocenění, včetně trofejí z festivalů Sundance, Berlinalé či nominace na Zlatý glóbus pro její filmovou verzi z roku 2001. Početný je také výčet dalších nastudování nejen v Severní a Jižní Americe (nastudování v Los Angeles spoluprodukoval David Bowie), ale i na ostatních kontinentech (Brazílie, Kanada, Německo, Izrael, Itálie, Mexiko, Nový Zéland, Turecko, Japonsko, Thajsko, Jižní Korea aj.).

Hedwigou byli vedle Johna například také Neil Patríck Harris, který za svůj výkony broadwayské inscenaci získal cenu Tony, nebo Michael C. Halí, u nás známý zejména jako seriálový Dexter.

Fiktivní postava Hedwig se narodila na sklonku 60. let minulého století ve východním Německu jako muž, který na prahu dospělosti podstoupil nelegální operativní změnu pohlaví, aby využil jisté nabídky a mohl utéct za železnou oponu do svobodného západního světa. Operace ovšem nebyla úspěšná a pacienta navždy zanechala mezi oběma pohlavími. Nyní jako excentrická rocková zpěvačka Hedwig objíždí se svou kapelou malé hudební kluby a kopíruje tak velké turné zpěváka, který ukradl její tvorbu a slaví s ní úspěchy. Hedwig je zahořklá, zraněná, sarkastická, cynická, ale taky nesmírně odhodlaná se prát o svoje místo na slunci a o svoje právo na štěstí, jemuž obětovala úplně všechno, včetně své identity. Návštěvníkům koncertu mezi písněmi vypráví, někdy dost vtipně, jindy zas potemněle, svůj podivný životní příběh.

Americká kritika Hedwigu označila za jednu z nejunikátnějších postav, jaké kdy vstoupily na jeviště. Není aktivistkou, beroucí se v čele průvodů za práva menšin, ale v katarzním finále představení promlouvá ke každému, kdo usiluje o přijetí společností, kterého se mu z jakéhokoli důvodu nedostává. Hedwig není ani transsexuálkou, operace jí nepomohla k vytoužené identitě, naopak ona svou novou identitu musí vystavět na traumatu ze zmrzačení.

Je vlastně symbolické, že příběh české Hedwig se začíná psát v zimě roku 2020 uprostřed celosvětové covidové pandemie, kdy se několik pražských divadelníků snažilo najít něco nadějného, co by jim dovolilo zapomenout na celkový okolní marasmus. „Ale volba na Hedwig nepadla jen kvůli tomu. Rychle jsme si totiž uvědomili, že toto představení je paradoxně právě v dnešní době svými tématy aktuálnější než kdy jindy. Ať se jedná o téma osamělosti, hledání porozumění a vztahu, tak i v otázkách genderů, které se nyní řeší mnohem více než před pětadvaceti lety,“ vysvětluje režisér první české Hedwig Pavel Košatka.

Česká premiéra show proběhla 17. února 2022 v Malostranské besedě. Vstupenky na další přestavení a více informací najdete na webu www.hedwigpraha.cz.

Obsazení
Hedwig – Roman Tomeš
Yitzhak-Vendula Příhodové
Kapela Angry Inch – Jiří Vidasov, Daniel Heřman, Denis Sova, Dalibor Pele

Tvůrčí a realizační tým
Autoři: John Cameron Mitcheii, Step hen Trask
Překlad a režie: Pavel Kosatka
Překlad písňových textů: Petr Soukup
Choreografie: Tomáš Smička
Kostýmy: VECIZVECI.CZ
Paruky: Jarmila Kamínková
Hudební supervize: Jiří Vidasov
Producent: Libor Svoboda, Freedom Production

Roman Tomeš, představitel Hedwigy

Čím vás toto představení zlákalo, že jste se rozhodl stát první českou Hedwig?

Je to skvěle zpracovaná show, která se dotýká mnoha ožehavých témat, provokuje, bourá bariéry, vybízí k zamyšlení, je v ní skvělá hudba. A krom toho všeho pro mě znamená obrovskou profesní výzvu. Stand-up je svébytný žánr, který vychází z trochu jiných principů než klasické herectví. Je to pro mě v mnoha ohledech nové, s tímto úkolem jsem se zkrátka chtěl potkat.

Jaká je vaše cesta k postavě Hedwig? Je na ní nejtěžší právě ženská identita?

Cesta je to v každém případě .náročná, ale o to zajímavější. Ženská identita mi kupodivu problém nedělá. Beru ji jako kostým, do kterého $e převlékám. I když je pravda, že se pak ani nepoznávám v zrcadle, což je skutečně zvláštní zážitek – koukat se na sebe, a přitom vidět úplně cizí bytost. Těžší je spíš „obléknout“ si její vnitřek. Celou ji pochopit a obsáhnout. Čím více s ní trávím času, tím cítím, že se blížím, ale trvá to a nějakou dobu ještě trvat bude.

Co jako Hedwig zejména chcete předat divákům?

Že je jedno, co si oblékáte, jak vypadáte, jakou máte sexuální orientaci a podobně, protože pod tím vším jsme všichni stejně nahatí, dychtící po vnitřní svobodě a nalezení své druhé poloviny. To nás všechny spojuje a maže mezi námi rozdíly.

Vendula Příhodová, představitelka vokalisty Yitzhaka

Jak dlouho jste přemýšlela, zda roli Yitzhaka v Hedwig vzít?

Když jsem se dozvěděla, o jaký jde kus, neměla jsem slov. Byla a dodnes jsem tolik vděčná, že pří výběru partnera k Romanovi si vybrali mě! Role Yitzhaka je mnohovrstevnatá, je to role s velkým vývojem, zároveň ale má potenciál pro herečku/herce k vytvoření svébytného, zcela nového pojetí, protože není příliš specifikovaná v textu. Moc děkuju za to, že mi režisér Pavel dal možnost hledat zcela novou, svoji verzi. Jsem herečka, která ráda nabízí (a leckdy tím režiséra spíš unavuje), takže opravdu moc děkuju za všechnu trpělivost!

Jak byste Yitzhaka představila?

Především je to člověk loajální. Talentovaný, chytrý a láskyplný – to znamená, že ač moc dobře ví, že vztah s Hedwig je patologický a že by neměl snášet vše, co mu leckdy v afektu řekne či udělá, vždy u něj nakonec převáží láska, soucit a smysl pro to, co je podle něj správné – zkrátka je ukázkou přesně toho „lidství“, o kterém dnes tak rádi mluvíme, ale dost Často na ně ve výsledku zapomínáme… Na druhou stranu i jemu někdy už rupnou nervy. Díkybohu!

Jaké téma pro vás v představení nejvíc rezonuje?

Nejvíc asi sebepřijetí a odpuštění. I určitá dávka krutosti, která k nám lidem patří. Často jsme krutí k těm, které máme nejraději. Ale pokud jsme schopni sebereflexe, můžeme dojít k osvobození-tak jako Hedwig. Myslím, že pokud dáme Hedwig šanci, může nás toho naučit hodně. Dovolím si říct, že mě naučila a stále učí mnohé. A za to jsem neskutečně vděčná!

Pavel Košatka, režie

Proč jste si pro svůj režijní debut vybral právě Hedwig?

Hedwig si tak trochu vybrala mě. Před šesti lety jsem ji viděl na americké Broadwayi víceméně náhodou. A ze stovky představení, které jsem u nás i ve světě zhlédl, jsem si z ní odnesl nejsilnější zážitek. Když jsme před rokem v lockdownu plánovali, jaký projekt bychom mohli zrealizovat, padla řeč právě na Hedwig. Po několika poradách bylo rozhodnuto a já se ujal režie. Je pro mě čest debutovat tak Plavným a náročným titulem, ale o to větší respekt a vděk pociťuji. Je to velký závazek

Čemu podle vás Hedwig vděčí za to, že se i po více než 20 letech od premiéry stále drží na světových jevištích?

Hedwig je paradoxně právě v dnešní době svými tématy aktuálnější než kdy jindy. Ať se jedná o téma osamělosti, hledání porozumění a vztahu, tak i v otázkách genderů, které se nyní řeší mnohem více než před dvaceti lety. Dále diváky táhne samozřejmě skvělá rocková hudba a vynikající scénář s velmi svérázným humorem. Show je provokativní, ale zároveň ne samoúčelná a nese s sebou velké poselství. Rozhodně se nejedná o další z řady „prázdných“ muzikálů. A právě to lidé po celém světě, myslím, oceňují

Laco Hudec Šubrt, autor kostýmů a zakladatel značky VecizVeci

Jaké bylo oblékat přímo Hedwigu?

Hedwig je střed vesmíru a bylo to celé inspirující. Základním prvkem pro mě bylo, aby kostýmy byly ženské, ovšem přitom jak by je šil chlap. Roman má nádherné mužné tělo, to jsem chtěl podtrhnout. Hedwig je zvláštní postava, je transgender,, ale chtěla to? Je ženou, ale chtěla to? Byla mužem, ale chtěla to? Otázky a otázky. Inspiraci jsem hledal v knížkách, v článcích, na Youtube, Instagramu, ulici, u grafity. Vždy si vytvářím takovou bibli. Na toto představení v ní byly zápisky Hedwig. i Vystřihoval jsem z časopisů, psal poznámky. Fotil, psal o historii. A pak se v tom hrabu a hrabu a přichází nápady. Hlavní prvek pro mě je flying vulva, neboli létající vulva. Protože se Hedwig nepovedla operace vagíny, má každý kostým spojený s tím. Flying vulvu jsem dostal na festivalu Burning man od kamarádky, kurátorky Beth McLaughlin. Je to chňapka s vyšitou vulvou. Když mě oslovili na Hedwig a viděl jsem film, pochopil jsem, že flying vulva musí v představení být.

Jak jste postupoval v případě Yithziaka? Je snazší oblékat herce – muže jako ženu, nebo herečku jako mužskou postavu?

Jednodušší je pro mě oblékat muže jako ženu. Jednoduše proto, že si to mohu na sobě zkusit. Hledat druhy oblečení tak, aby zakryly prsa, vyrovnaly pas, to bylo náročné. Yíthziak je fascinujíc postava. Muž, který nosí v sobě sen a taky ho musí skrývat. Dal jsem mu pár mužských klasických kousků. Kožená bunda, tričko s maskotem NHL klubu, džíny. Jeden detail je důležitý, a to když se podíváte na Yithziakův zadek. Jde o tzv. „Hanky code“. Barevné označování sexuálních praktik pomoci šátků, které se kdysi využívalo v New Yorku na to, aby gayové poznali, jestli se k sobě hodí na první pohled.

Foto: Lenka Hatašová 
Foto z představení: Martin J. Polák

 

You may also like...