Pokud existuje trocha spravedlnosti, už rok jistě Karel Drtina pobývá v pověstném country nebi, o němž v hitu I Dreamed Of A Hillbilly Heaven zpívá veterán Tex Ritter.
Právě Charliemu slušela countryová klasika Tennessee Waltz, Stín starejch časů, Letím dál, Jsem volnej jako pták, Rychlejší koně či V Texasu je ode všeho kousek. V nich ukázal sílu svého hlasu - přirozené vibráto - a talentu. V Dělovce vydržel až do konce, kapela skončila roku 2016.
„Charlie byl výborný zpěvák, dobrý kamarád a také můj prima švagr, který mně v roce 1976 nabídl, zda bych nechtěl v jejich kapele hrát. Já to s radostí přijal. Měl jsem ho rád také pro jeho smysl pro humor i pro umění vyprávět veselé a místy i velmi peprné historky. Vždy se těšil na hraní a zpívání v Country clubu Lucie manželů Šonkových v Hradci Králové, který se stal po dlouhé roky domovskou scénou kapely,“ říká sólový kytarista Dělové koule Petr Kučera.
Dělová koule vznikla v hospodě Stoletá a vedle Charlieho k ní patřili Josef Tomšovský, Jirka Horák, Láďa Pelikán, Jirka Pirner, Jirka Černohorský či Petr Vranka. Název navrhl Jirka Pirner podle vlaku Wabash Cannon Ball, který v minulém století jezdil na americkém středozápadě.
Kluci zápolili na louce na Okrouhlíku
Jirka Černohorský, zakládající člen a bývalý kapelník, se s Karlem potkával už před 60. lety.
„To jsme jako teenageři chodili sportovat na zadní louku na Okrouhlíku. Scházela se nás tam větší parta kluků, která hrála hlavně fotbal a v zimě hokej. Karel byl velký nadšenec míčových sportů, hlavně nohejbalu a později malé kopané. Časem se naše cesty rozešly a začali jsme se občas vídat až po vojně. A právě z té party ze zadní louky se formovala kapela,“ říká Jirka Černohorský.
„Hlavním iniciátorem byl Pepík Tomšovský, kamarád, který bydlel ve vedlejší ulici. Já jsem už hrál v různých kapelách a on přišel za mnou, jestli bych jim nepomohl s nějakými písničkami. Slovo dalo slovo a kluci začali zkoušet. Nejprve hráli trampské a postupně country písničky,“ vzpomíná Černohorský.
„Kluci jenom zkoušeli, měnilo se občas obsazení, až došlo k potřebě sehnat sólového zpěváka. Pepa Tomšovský přivedl Karla Drtinu. Já jsem byl hodně překvapen, neboť jsem neměl nejmenší tušení, že Karel zpívá a dobře. Postupně se kapela přikláněla k moderní country a z Karla se stával čím dál lepší zpěvák a hlavní osobnost kapely. Přes kamarády začal s kapelou spolupracovat Mirek „Skunk“ Jaroš pak už to jelo, jak si příznivci Dělové koule pamatují,“ říká Jirka Černohorský.
Outsideři uspěli na Portě
Na samém začátku byla krajská porta. Charlie přinesl písničku Wabiho Ryvoly Odjíždím a chtěl ji zpívat.
„Nám se líbila, tak jsme ji nazkoušeli. Na Portě jsme vedle zavedených kapel byli outsideři. Já jsem muset brzo odjet, ale jaké bylo překvapení, když mi k večeru Karel telefonoval, že jsme skončili na třetím místě! Měl obrovskou spontánní radost a dodnes ho v tom telefonu slyším, jak byl šťastný. Později jsem se dozvěděl, že nám velmi pomohlo právě Odjíždím,“ vzpomíná bývalý kapelník.
Jiří Pirner, zakládající člen Dělové koule a hráč na banjo a foukací harmoniku, známý i z dalších kapel včetně Lokálky, na Charlieho vzpomíná jako na výborného country zpěváka a velmi blízkého kamaráda:
„Karla jsem poprvé potkal v hradecké hospodě Stoletá, při jedné ze zkoušek, to bylo v roce 1972 a kapela ještě ani neměla své jméno. Přinesl jsem pár textů mého trampského kamaráda Mirka Jaroše Skunka s příslibem dalších. Karel se v nich jako zpěvák opravdu našel. Při zpěvu výrazem, razancí, ale také bezchybnou intonací a tím, jak ho bylo všude plno, dokonale „potvrzoval“ svoje příjmení. Skunkovy písničky mu dokonale sedly. My jako doprovodná kapela jsme měli v něm a ve Frantovi Špačkovi dva hlavní „lead“ zpěváky. Naposledy jsem si s Karlem Drtinou zahrál na Fontáně v PKJF v Praze. To byl můj poslední koncert s Karlem a výbornou partou kolem.“
Rybář a houbař snil u Bobrůvky
František Špaček, zpěvák a kytarista, by už ani nespočítal, v kolika městech, ba i zemích a na kolika pódiích s ním i s celou Dělovou koulí stál.
„Chci ale vzpomenout na chvíle, které jsme trávili spolu s rodinami na společných dovolených. S Karlem jsem se znal už dříve, za svobodna. Když jsme potom měli rodiny a protože jsem věděl, že Karel má rád přírodu, že je vášnivým houbařem a hlavně rybářem, nabídl jsem, že bychom mohli trávit dovolené společně, na chatě mého kamaráda, kam jsem již dříve jezdil. Chata v krásném údolí řeky Bobrůvky na Tišnovsku na Moravě. Krásné lesy plné hub, řeka plná pstruhů a lipanů, žádná elektřina, žádná televize, do hospody 5 kilometrů. Voda jen v řece a ve studánce. Prostě divočina. Karel si to tam prostě zamiloval,“ uvádí Špaček. S rodinami tam jezdili více než 20 let.
„Karel říkal, že se tam musí vracet, protože tam načerpá energii na další rok. A tak jsme tam za ty roky nachodili mnoho kilometrů řekou a ulovili spoustu ryb i zážitků. Večer, když jsme ryby konzumovali, zapíjeli pivem vychlazeným ve studánce, Karel říkal, že lepší dovolená být ani nemůže.“ vypráví Špaček.
„Po večeři, když byla krásná jasná noc, odcházel ven před chatu na otevřenou verandu, lehl si na dřevěnou lavici, hleděl na hvězdy a měsíc a snil. O čem snil, nevím, protože vstupovat do snění nikomu nemáme, pokud nejsme zváni. Snad snil o písničkách, které bude zpívat, snad o textech, které napíše. O houbách, které najde, o rybách, které chytil a ještě chytí, o domě, který v té době plánoval postavit. Prostě o životě,“ tvrdí kytarista František Špaček.
„Anebo nesnil o ničem a jen tak poslouchal šumění lesa a řeky, která teče pár metrů u chaty. Hleděl na měsíc a hvězdy a čerpal energii na celý další rok. Když pak přišel zpátky do chaty, bylo na něm znát, že je šťastný. A tak doufám, že v těch „věčných lovištích“ dál hledá praváky, loví ryby a dělá to, co dělal rád i tady na zemi. A hlavně věřím, že v tom nebeském baru při dobrém pití zakládají s Pepou Tomšovským nějakou další country kapelu,“ rozjímá další člen legendární Dělové koule, která předběhla svou dobu.
Postavit v 70. letech na pódium bicí soupravu totiž byla v českém žánru country and western pro bluegrassové puristy svatokrádež.
