Kdo by neznal Gordona Ramsayho nebo Zdeňka Pohlreicha. A pokud si myslíte, že jejich jadrná mluva je stylizací pro televize, většina špičkových šéfkuchařů vás vyvede z omylu. Tahle práce je totiž pořádně stresující a na nějaké finesy pro slečinky není v kuchyni místo. Své o tom ví i Andy Jones, který si svou vlastní restauraci otevřel teprve nedávno. Už teď její pověst stoupá. Jenže jsou dny, kdy se pokazí úplně všechno.
Šéfkuchaře Ondřeje Slaninu známe z Kluků v akci. Sám má za sebou slušnou zkušenost s řízením velkých kuchyní. I proto si může dovolit říkat, že pokud někdo pojme nápad otevřít si vlastní restauraci, měl by si u něj vyzkoušet aspoň jeden den. Dokonce tenhle zážitek nabízí. Podle jeho zkušeností totiž přesně tenhle den stačí, aby amatér ztratil romantické představy o pobíhání v rondonu a plácání po ramenou od hostů. Zkrátka kuchyně je opravdu dřina. Dokonce i když jste slavný šéfkuchař jako Andy Jones ve snímku Bod varu.
Bez oddechu
Jones se před nějakou dobou utrhl od svého původního šéfa Alastaira Skye a otevřel si vlastní restauraci. Nebyl na to sám, měl partnery. Ale i tak se musel zadlužit úplně všude, včetně půjčky od Skye, ze kterého se mezitím stala televizní kuchařská hvězda. To Jones dře ve své restauraci, on má na starosti kuchyň, jeho obchodní partner zase obsluhu a provoz. Jenže provozní Andrea není úplně nejtalentovanější a řízení chodu restaurace ji moc nejde. Takže když začne jejich podnik získávat jméno, přijímá rezervace o sto šest. Tenhle den obsadí 100 stolů, což pro malý tým kuchyně – všeho všudy do 10 lidí – není nic, co by se dalo jednoduše zvládnout.
Zejména, když sám Jones prochází rozvodem, přespává na podlaze v kanceláři a únik ze stresu hledá v alkoholu i drogách. Nebýt sous-chefky Carly, vše už by se dávno zhroutilo. Zatím ho ale dokázala vždy přikrýt. Jenže ani se zbytkem to není slavné, pomocník Freeman to má tak trochu na háku, nová francouzská kuchařka Camille těžko chápe pokyny v angličtině a není z nejšikovnějších. I drobný problém tak může způsobit pořádné zmatky. Při takhle narvané restauraci stačí pár problémových hostů a už se vezou úplně všichni. Aby toho nebylo málo, Andrea Jonesovi jen tak mimoděk sdělí, že dnes dorazí na večeři i Skye. Navíc – a to si nechá jako takové „milé překvapení“ pro svého kamaráda – s věhlasnou food kritičkou, která má moc restauraci poslat k výšinám, nebo naopak zničit.
I bez okázalé velkoleposti
Snímek Bod varu popisuje jeden jediný den, spíše půl den, v jedné jediné restauraci. Scéna nepotřebuje žádné okázalé kulisy, obejde se v podstatě bez exteriérů. Naprostý minimalismus, jedna místnost se stoly a otevřenou kuchyní, druhá zadní kuchyně, a pak už jen chodba, toalety a kancelář. Dá se na tomhle postavit film? Režisér Philip Barantini dokazuje, že dá. A velmi dobrý. Bod varu si získal pozornost už na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary, rozhodně to přitom není náhoda. To, co Barantini „ušetřil“ na obrazové opulentnosti, dohání dobře vystavěným příběhem. Scénář k filmu si napsal společně s Jamesem Cummingsem tak, aby mohli pracovat s gradací i náhlými zvraty.
Velmi dobře se podařilo vystihnout náročnost šéfkuchařské pozice i stresující prostředí restaurační kuchyně, kde musí běžet vše po drátkách. Tvůrčí tým navíc skvěle rozehrává několik drobnějších linek, aby je nechal postupně gradovat, nebo naopak zcela zmizet. Jak už se to tak v restauraci občas stává. Jakmile tým kolem Jonese a Carly uhasí jeden požár, hned začne plápolat další. Skvělou práci tady odvádí také kamera Matthewa Lewise, který dokáže velmi dynamicky pracovat s kompozicí. Takže i když se zdá, jako by celý snímek byl natočen na jeden záběr, vlastně šlo o záznam běžného (no dobře, ne úplně běžného) dne, na plátně se pořád něco děje. Na nudu tady není čas.
Snímek Bod varu je tak trochu sólem pro Stephena Grahama v roli Andyho Jonese. Ten se nabízené šance chytil s velkou vervou a muže balancujícího na pokraji zhroucení zahrál naprosto skvěle. Jeho mimika i gesta divákovi nabízí uvěřitelnou sondu do šéfkuchařovy duše. Je trochu škoda, že zbytek hereckého osazenstva nedokáže tak úplně nastavenou laťku vyrovnat. Nedostali k tomu ale moc prostoru, snad jen Carly v podání Vinette Robinsonové zaujme trochu afektovaným, ale přesto zajímavým hraním. Zbytek působí přece jen trochu toporně.
FILM: BOD VARU
Režie: Philip Barantini
Scénář: Philip Barantini, James Cummings
Střih: Alex Fountain
Kamera: Matthew Lewis
Hudba: Aaron May, David Ridley
Zvuk: James Drake, Rob Entwistle, Kiff McManus
Účinkují: Stephen Graham, Vinette Robinsonová, Alice Feethamová, Hannah Waltersová, Malachi Kirby, Izuka Hoyleová, Taz Skylar, Lauryn Ajufová, Jason Flemyng, Ray Panthaki, Lourdes Faberesová, Áine Rose Dalyová, Rosa Escodaová, Thomas Coombes, Diljohn Singh, Stephen McMillan, Hester Ruoff
www.aerofilms.cz
