Vydělat peníze, spoustu peněz, kdo by po tom netoužil? Ale co když už máte dost na pohodlný život, ale chcete víc? Co když se peníze stanou jediným středobodem vesmíru? Pokud jste si navíc – tak jako Stanton Carlisle ve snímku Ulička přízraků – vyzkoušeli, jaké je to někoho zabít, už je jen krok jít dál. Dál přes mrtvoly, pro peníze. Vždyť tolik hlupáků se dá jednoduše ošálit.
Skoro v každé detektivce zazní věta, že nejtěžší je první vražda. Pak už to – údajně – jde skoro samo. Stanton Carlisle, chlapec z venkova, dostal šanci pomstít se svému otci, který mu pořádně znepříjemnil dětství. A vlastně to nechtělo ani moc, stačilo jen starci sebrat peřinu a otevřít okno. Těla se zbavil jednoduše, spálil ho. I s celým domem. A mohl vyrazit na cestu.
Naučit se poznávat lidi
Když máte na triku vraždu, není zase tak úplně snadné se někde schovat. Je tu ale jeden svět, kde většinou nikomu moc nezáleží na tom, kdo jste a co máte za sebou. Zapomeňte na romantické představy o trampech. Tady je řeč o „světských“, tedy lidech motajících se kolem kolotočů a poutí. Ve čtyřicátých letech minulého století patřilo k dobrému bontonu mít na pouti i nějakého toho trpaslíka, divého černocha nebo někoho, kdo byl údajně napůl člověk a napůl zvíře. Když měl majitel štěstí, i siamská dvojčata se podařilo sehnat. No, skupina, kam dorazil Carlisle, je neměla, zato měl ale místní principál v lihu naložené lidské plody. Na jejich konzervaci se používal metanol (dřevný líh), což se později celkem hodilo.
Samozřejmě nesměla chybět ani vědma či někdo hledící do budoucna a osudů. I když začal jako pomocník, Carlisle rychle předvedl, že má pro mnoho věcí talent. Mimo jiné dokázal dobře odhadnout lidi. Takže stačilo se jen trochu dívat a učit, aby byl za chvíli schopný pomýšlet na svoje vlastní číslo. On ovšem mířil mnohem výš, a tak jeho náklonnost k pohledné Molly principál tak úplně neschvaloval. Nabízela se tak jedna cesta, společně pouť opustit a začít život na vlastních nohou. Protože jestli po něčem Carlisle opravdu toužil, nebyla to ani tak Mollyina krása jako peníze. A ještě kniha, ve které bylo kompletní know-how jednoho starého muže. Naštěstí ten už svůj život notně proléval alkoholem. Moc to tedy nechtělo a cesta ke slávě byla volná.
Záhy se zdálo, že tohle byla ta správná volba. Klidně i dvě show denně dokázali společně vyprodat a Carlisle udivoval všechny tím, jako skvěle odhadl, co drží náhodně vybraná osoba v ruce. I když jeho oči byly oslepeny šátkem. Pomoc z jiné dimenze se vždycky hodí. A když už s ní komunikujete, tak lidé možná rádi připlatí za to, aby se dozvěděli, jak se mají jejich blízcí „na druhém břehu“. Jako velmi užitečný pomocník se najednou zdá místní psychoanalytička Lilith Ritterová. Na pohovce během vyšetření jí totiž místní honorace vyzradí nejedno tajemství, které se při vyvolávání duchů může docela dobře hodit. Cooper ale ještě netuší, že v doktorce nepotkal ani tak spoluhráče, jako velmi vychytralého protivníka.
Až k hranicím samolibosti
U některých filmů je obtížné při psaní recenze nevyzradit zápletku, protože příběh se od prvního momentu skládá dohromady až k vyvrcholení. U Uličky přízraků tohle nebezpečí vlastně nehrozí, protože příběh – ač zajímavý – se posunuje kupředu jen zvolna, se spoustou odboček a kudrlinek. Fanoušci mexického režiséra Guillerma del Toro už asi tuší, že tady si opravdu přijdou na své. Del Toro už Hobitem ukázal, že jeho prostě baví atmosféra, kterou umí – ve zvládnuté souhře s kameramanem, v tomto případě jím byl Dan Laustsen – velmi zdařile budovat. V Uličce přízraků si Del Torova filmového jazyka užijete dosyta. Chytrá kompozice scény, zdařilé vršení drobných zápletek, vše podpořeno hudbou a ohromujícím vizuálním dojmem.
Režisér tentokráte sáhl po starší stejnojmenné knize Williama Lindsaye Greshama vydané už v roce 1946. Ta se dočkala prvního filmového zpracování už o rok později. Del Toro se k látce vrátil po téměř třičtvrtě století. A protože minimálně od Tváře vody je už velkou hvězdou, nemusel ani svoje tendence k vizuální opulentnosti příliš krotit a zatěžovat svého střihače. Nakonec se tak dopracoval ke stopáži 151 minut (tedy přes 2,5 hodiny). Sice mu to dalo prostor se trochu více věnovat výstavbě charakterů hlavních postav a pohrávat si se zákrutami jejich mysli. Jenže zároveň to v podstatě jakoukoli snahu o alespoň drobný spád příběhu spolehlivě zabíjí. Za povšimnutí stojí velmi podařené výkony Bradleyho Coopera jako Carlisleho, stejně jako Cate Blanchett v roli Ritterové a musíme zmínit i výkon Willema Dafoeho.
FILM: ULIČKA PŘÍZRAKŮ
Režie: Guillermo del Toro
Scénář: Guillermo del Toro, Kim Morganová; předloha: William Lindsay Gresham
Střih: Cam McLauchlin
Kamera: Dan Laustsen
Hudba: Nathan Johnson
Účinkují: Bradley Cooper, Cate Blanchettová, Toni Colletteová, Willem Dafoe, Richard Jenkins, Rooney Maraová, Ron Perlman, Mary Steenburgenová, David Strathairn, Mark Povinelli, Peter MacNeill, Holt McCallany, Paul Anderson, Lara Jean Chorosteckiová, Jim Beaver, Clifton Collins Jr, Tim Blake Nelson, David Hewlett, Sarah Mennellová, Mike Hill, Caleb Ellsworth-Clark, Dian Bacharová, Troy James, Matthew MacCallum, Samantha Rodesová, Jesse Buck, Perry Mucci, Bill MacDonald, Dan Lett, Catherine McGregorová, Martin Julien, Natalie Brownová, Daniel Falk, Tim Post, Will Conlon, Stephen McHattie, James Collins, Lili Connorová, Danny Waugh, Walter Rinaldi, Andrew Locke, Calvin Desautels, Derrick Moore, Linden Porco, Grant Bradley, Dani Klupsch, Vikki Ring, Vanessa Botbylová, Michael Bridgeman, Charles Langille, Paul Taylor, Clyde Whitham, Stu Arthur, Bob Bozek, Diana Brugosová, Melania Fedynaová, William David Hobbs, J. Timothy Hunt, Kim Janveau, Olia Kashevarova, Liam Kinahan, Raimo Kurppa, Jeff Lasky, Christine Lauerová, Keith Lukowski, Doug MacDougall, Mandi Maxwell, Martin R Mlodozeniec, Kaz Morgan, Drew Nelson, Bobbie Peterson, Sylvain Plasse, Kerry Streamsová, Neil Whitely, Shannon Widdis
www.www.falcon.cz
