Moderní Ukrajina vděčí za svou existenci Rusku, respektive Sovětskému svazu. Východní část země byla starobylým ruským územím. Na Ukrajině lze pozorovat vzestup nacionalismu, který představuje vážné nebezpečí pro rusky mluvící obyvatele. A hrozí riziko, že Kyjev se rozhodne přidat k NATO, čímž dojde k přímému ohrožení Ruska.
Ten, kdo poslouchal pondělní projev ruského prezidenta Vladimira Putina, musel mít pocit déjà vu. Argumenty, které šéf Kremlu předkládal, totiž už jednou z Moskvy zazněly. A to v roce 2014 při anexi Krymu.
Putin, který se krátce předtím stal terčem neobvykle silného rozhořčení ruské veřejnosti poté, co se stal potřetí ruským prezidentem po změně ústavy, s velkým znepokojením sledoval masivní protesty proti tehdejšímu proruskému režimu Viktora Janukovyče, který odmítl podepsat dlouho plánovanou asociační dohodu s EU. Putin vnímal Euromajdan, sérii masových projevů občanské neposlušnosti v letech 2013 a 2014, jako nebezpečné pokračování takzvané „oranžové revoluce“, která v roce 2004 vedla k tomu, že Ukrajina dala jasně najevo, že nechce už dále patřit do ruské sféry vlivu.
Janukovyč uprchl ze země do Ruska 21. února 2014, ve stejné datum, kdy o osm let později Putin uznal nezávislost separatistické Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky a poslal na jejich území „mírovou misi“ s tím, že chce pomoci ochránit místní obyvatelstvo před „trestnou výpravou“ ukrajinské vlády. Putin se tehdy po rozhovoru se sesazeným ukrajinským prezidentem otočil na své kolegy a řekl: „Musíme začít pracovat na návratu Krymu Rusku.“
Podle bývalého belgického premiéra Guye Verhofstadta není náhoda, že se Putin rozhodl k velkému politickému kroku 21. února:
Putin starts war. Not by accident on 21 february 2014… exactly eight years after the victory of Euromaidan & retreat of his puppet Yanukovych.
Sanctions where it hurts needed: end of Nordstream, kicking out Russia of the Swift system and asset freezes of Putin and his cronies!
„Zelení mužíčci“ bez označení
Bylo šest dní po útěku Janukovyče. Těžce ozbrojení muži v zelených uniformách bez označení obklíčili regionální parlament v Simferopolu, hlavním městě Krymského poloostrova a posléze na střechy budov umísťovali ruské vlajky. V následujících týdnech se titíž ozbrojenci objevili v dalších oblastech poloostrova, kde převzali kontrolu nad strategickými místy a ukrajinskými vojenskými základnami.
Šokovaný a překvapený Západ se začal ptát: kdo jsou tito „malí zelení mužíčci“? Rusko, hlavní podezřelý, zpočátku mlžilo. Kreml je popisoval jako „jednotky domobrany“, které reagují na obavy z údajných plánů ukrajinských neonacionalistů na „genocidu“ ruskojazyčných obyvatel Krymu.
Putin poslal ruské „mírotvorce“ na Donbas, vojenské kolony míří na frontu |
Pojem „genocida“ zaznívá z Ruska i nyní, osm let později, v souvislosti se separatistickými republikami na východě Ukrajiny. A taktéž, podle svědků, i nyní ruští vojáci z „mírových jednotek“ na Donbasu nemají na svých uniformách odznaky.
NYT reports: "Multiple military vehicles and soldiers with no insignia were seen parked on highways on Monday, in the vicinity of Rostov-on-Don, a major Russian city about 60 miles from the border with Ukraine." https://t.co/PY2RYf3wZT
Existuje ještě jedna podobnost. Invaze na Krym proběhla čtyři dny po ukončení zimní olympiády v ruském Soči. I nynější situace se koná po konci zimní olympiády, tentokráte té v čínském Pekingu.
V roce 2014 ale ruští představitelé opakovaně odmítali zprávy, že zvláštní ozbrojenci jsou ruští vojáci, jako nesmysl, i když novináři přinášeli z terénu dokumenty, v nichž samotní „mužíčci“ tvrdili opak. Později Rusko připustilo, že neoznačení vojáci jsou Rusové, ale stále tvrdilo, že se jedná o samostatně operující jednotky nenavázané na ruskou armádu.
Až v roce 2015, v televizním dokumentu Krym: Cesta domů, Putin zcela otevřeně přiznal, že na Krym poslal vojáky. „Abyste zablokovali a odzbrojili 20 000 dobře vyzbrojených (ukrajinských vojáků), potřebujete specifický personál. A nejen co do počtu, ale také dovedností. Potřebovali jsme specialisty, kteří vědí, jak na to,“ uvedl Putin. „Proto jsem vydal, a proč to skrývat, rozkaz ministerstvu obrany rozmístit tam speciální jednotky GRU (vojenské zpravodajské služby), stejně jako námořní pěchotu a vojenská komanda pod rouškou posílení bezpečnosti našich vojenských zařízení na Krymu,“ dodal.
Šéf Kremlu tvrdil, že postupoval legálně podle rusko-ukrajinské smlouvy, která připouštěla námořní přítomnost Ruska. Kyjev ale argument neuznává a považuje vyslání ruských vojsk za porušení své suverenity.
„Krym byl vždycky ruský“
Podobně se Rusko s Ukrajinou, a také Západem, neshodlo ohledně kontroverzního březnového referenda, v němž se většina obyvatel Krymu vyslovila pro připojení k Rusku. Západní státy odmítly výsledky referenda jako nelegitimní vzhledem k tomu, že se konalo za výhružné přítomnosti ruské armády, uznat. Putin však trvá na svém. Referendum podle něj ukázalo, že samotní obyvatelé Krymu chtějí patřit k Rusku – a tak i budou.
Připojení Krymu k Ruské federaci mělo mezi jejími obyvateli velkou podporu. Podpořil jej mimo jiné i známý Putinův kritik Alexej Navalnyj. Úsloví „Krym byl vždycky ruský“ rezonovalo i mimo ruské území. Vyslovil ho i americký exprezident Donald Trump či německá protiimigrační strana Alternativa pro Německo.
Rusko uznává nynější separatistické hranice na Ukrajině, dál věří v diplomacii |
Podle Ruska Ukrajina dostala Krym od sovětského vůdce Nikity Chruščeva. Narážky, že země si neoprávně nárokuje území, které jí bláhově svěřily komunističtí vůdci, v pondělním proslovu zopakoval Putin znovu, tentokrát ale naznačil, že celá Ukrajina je výsledkem vůči Rusku „brutálního“ oddělovacího procesu ruských „historických teritorií“ vůdcem sovětské revoluce Vladimirem Iljičem Leninem.
Případ Podněstří
Znamená to, že si Rusko bude chtít vzít celou Ukrajinu, jako učinilo v případě Krymu? Západ se obává, že přítomnost „mírotvůrců“ je přípravou na invazi. Příklad stálé ruské přítomnosti mírových sil v samozvané republice Podněstří ale naznačuje jiný a vzhledem k vyjádřením ruských představitelů o dodržování nynějších separatistických hranic na východě Ukrajiny pravděpodobnější scénář.
V roce 1992 kontingenty ruských kozáků a ruské (dříve sovětské) 14. armády, v jejímž čele stál několik let generál Alexandr Lebeď, podpořili proruské separatisty, kteří se odtrhli od Moldavska v obavách ze sjednocení Moldavska s etnicky a jazykově spřízněným Rumunskem. Lebeď své kroky odůvodnil obdržením informace o možné genocidě rusky mluvících občanů. I když byla uzavřena mírová dohoda a Moldavsko má menší vojenskou sílu, Rusové i přes námitky Kišiněvu ponechávají v Podněstří vojenský kontingent o síle asi 1 500 mužů.
