Průměrný Čech vyhodí porci jídla denně. Domácnosti tím přicházejí o tisíce

„Omezovat odpad jsem se rozhodla proto, že jsem se začala víc zajímat o ekologii, klima a celkově životní prostředí, tím víc, když jsem otěhotněla,“ říká třiatřicetiletá Zuzana, která se posledních pět let snaží maximálně redukovat potravinový odpad. „Není mi jedno, jak zpustošenou planetu tu nechám pro svoje dítě a když se na tom mohu jen trochu podílet, udělám, co můžu,“ dodává.

Vyhazování nesnědených zbytků a zkažených potravin je v České republice poměrně rozšířené. Největším „viníkem“ jsou domácnosti. Ty mají v Česku na svědomí 53 procent potravinového odpadu. „Na základě různých odhadů se dá shrnout, že průměrný Čech vyhodí okolo 50 kg jídla ročně,“ konstatuje socioložka Radka Hanzlová, která se tématem zabývá v rámci výzkumného programu Akademie věd Strategie AV21 - Potraviny pro budoucnost. To je asi jako kdybychom každý den vyhodili jednu větší porci jídla. 

Příčin plýtvání je mnoho. „Ať už se jedná o přehnané estetické požadavky obchodních řetězců na vzhled ovoce a zeleniny, neefektivní logistiku, nadprodukci, nadměrné nakupování ze strany spotřebitelů nebo jejich nedostatečnou informovanost,“ popisuje ředitelka organizace Zachraň jídlo Anna Strejcová. 

Na aspekt šetření peněz poukazuje kromě péče o planetu i respondentka Zuzana. „Vždy jsem byla naučena s potravinami neplýtvat a nevyhazovat nic zbytečně, ale od té doby, co víc plánuji, a také co žiji sama na sebe a vidím, kolik co stojí, je to o hodně lepší. Řekla bych, že teď je u nás vyhazování potravin spíš nahodilá událost než pravidlo,“ popisuje Zuzana, vyznavačka minimalismu.

Omezené zdroje

Když vyhazujeme jídlo, neplýtváme jen samotnými potravinami. Zároveň tím znehodnocujeme všechny zdroje použité k jejich produkci. Než se pokrm dostane na talíř, musí projít náročným procesem zemědělské produkce, následně balením a dopravou. K tomu se spotřebuje velké množství vody, materiálů a energie. Například více než pětina veškeré sladké vody se využije na jídlo, které končí v koši, uvádí Světový fond na ochranu přírody (WWF).

To je i důvod, proč plýtvání omezuje Anna Píšková z Prahy. „Všechny potraviny v sobě nesou mnoho práce, často velkou cestu, kterou si snažím uvědomovat. Není to pro mě jen rohlík za 4 Kč, ale vidím za tím i energii pece, dopravu a podobně. Tím spíš ho pak sním a nenechám zplesnivět.“ Píšková se odpadovému hospodářství věnovala v rámci studií na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Nyní o omezování odpadu vede kurzy a píše na webu.

V kontextu boje s klimatickou změnou může zastavení plýtvání představovat dostupnou zbraň. Podle odborníků totiž jde o jeden z nejsnadnějších způsobů, jak snižovat emise skleníkových plynů, které způsobují globální oteplování. Postup je snadný, stačí přestat vyhazovat jídlo.

Jak emise z jídla vznikají? Především při rozkladu. Rozkládající se potraviny uvolňují do atmosféry silný skleníkový plyn – metan. Kromě toho se skleníkové plyny uvolňují i při pěstování, chovu a dopravě. Když vyhodíme 3 kg jídla, je to v průměru jako bychom vypustili 23 kg oxidu uhličitého do atmosféry, zjistila studie z Kanady.

Kdyby plýtvání jídlem byla země, šlo by o třetího největšího emitenta po Číně a Spojených státech. Největší podíl na skleníkových plynech má ze všech potravin odpad z masa.

Jak neplýtvat?

„Mezi nejčastější důvody, proč lidé vyhazují potraviny, patří zhoršená kvalita potravin – zkazí se, projde datum spotřeby, nevypadají příliš pěkně a přebytky v podobě odkrojků. Poměrně časté jsou i důvody spojené s nadměrným množstvím potravin – uvaří se příliš mnoho, zapomene se na ně, nakoupí se zbytečně mnoho, naloží se na talíř příliš velká porce,“ popisuje socioložka Hanzlová výsledky šetření české populace z minulého roku.

Na individuální úrovni lze provést mnoho snadných kroků k omezení odpadu. K nim nabádá již téměř deset let fungující organizace Zachraň jídlo. Mezi ty hlavní patří plánování nákupů a správné skladování potravin. Návod uvádí organizace ve své brožuře.

Obě respondentky na prvním místě uvádí právě vědomé nakupování. „Plánuji orientační jídelníčky - rozhodně to není jako ve školní jídelně, ale snažím se mít na každý týden nástřel jídel, která budu vařit. Vždy před nákupem nejprve zhodnotím obsah lednice,“ popisuje Zuzana. 

Kromě správného skladování a plánování jmenuje Anna Píšková co nejefektivnější zpracování zbytků do různých receptů, darování pro zvířata a další postupy. „Každý týden bývá jeden den ‘zbytkový’, kdy rozdělím porce jídel z lednice a nic dalšího nevařím.“

Zbytky z kuchyně nevyhazujte. Proměňte je v exkluzivní hostinu

Dále je důležité správné třídění. Nevyhnutelné zbytky by měly patřit do biologicky rozložitelného odpadu, díky čemuž se mohou dále využít a mají menší emisní zátěž. „Vidím, že poctivé třídění velmi redukuje množství odpadu ve směsném koši. Mám pětičlennou rodinu, mnoho zvířat a pamatuji doby, kdy jsme vynášeli směsný koš každý druhý den. Teď chodím zhruba jednou týdně,“ dodává Píšková.

Dalším častým důvodem, proč lidé vyhazují potraviny, je špatné pochopení etiket. Lidé si často pletou rozdíl mezi označením „spotřebujte do“ a „minimální trvanlivost do“. U druhé kategorie, která se používá u potravin s delší životností, konzumace po překročení data spotřeby ve většině případů nepředstavuje žádné riziko.

Nejlepší je odpad, který nevznikne, říká odborník na cirkulární ekonomiku

„Dle průzkumů má označování na svědomí až 10 procent celkového objemu vyplýtvaných potravin v EU, což je ročně 8,8 milionu tun,“ říká ředitelka organizace Zachraň jídlo Strejcová. V Unii aktuálně probíhá debata o návrhu změn označování.

Za plýtvání nemohou jen domácnosti. Téměř pětina odpadu vznikne v České republice při zpracování a dalších 12 procent ve stravovacích službách. Obchodní sítě mají na svědomí 5 procent odpadu. Potraviny se vyhazují někdy kvůli špatnému plánování výroby, přísným hygienickým standardům nebo méně závažným důvodům, jako jsou estetické požadavky.

Například třetina ovoce a zeleniny v Evropě letěla do košů, než doputovala do obchodů. To jen kvůli nesplnění požadavků na tvar a velikost, zjistila studie z roku 2018 publikovaná v časopise Science Direct.

Politická řešení

Změny mají probíhat na systémové úrovni. Podle expertů je potřeba vytvořit struktury, které umožní zbylé jídlo snadno dopravit tam, kde zrovna chybí. Evropská unie omezení plýtvání zařadila jako jeden z bodů v rámci strategie Farm to Fork, která má vést k udržitelnější potravinové produkci. Podle ní mají členské státy nově vykazovat data o odpadech, v roce 2023 se mají porovnat a zvážit cíle. 

V dalších zemích Evropské unie se vyhazuje ještě více jídla než u nás. „Česká republika na tom ve srovnání s ostatními evropskými státy není špatně. Průměr potravinových ztrát v EU je asi 170 kg na obyvatele ročně,“ poukazuje mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. V EU by se mohlo ušetřit 149 miliard eur (asi 3,5 bilionů korun) ročně. To je zhruba trojnásobek českého ročního rozpočtu.

Češi mění jídelníček kvůli ochraně přírody. Hovězí má mizet z talířů

Do roku 2025 by se v EU měl snížit objem potravinového odpadu o 30 procent a do konce dekády o polovinu. K tomuto cíli se Česko zavázalo i na půdě OSN. Vlády mají připravit vlastní strategie.

Ministerstvo zemědělství chce jasné cíle stanovit až dle dostupných dat. „Konkrétní cíle bude možné nastavit až budou letos k dispozici ucelená data o potravinovém odpadu a místech, kde k plýtvání dochází,“ uvedlo tiskové oddělení.

Foto z akce na piazzetě Národního divadla upozorňující na plýtvání potravinami kvůli jejich vzhledu.

Agenda plýtvání potravin spadá v České republice pod resorty životního prostředí a zemědělství. Ministerstva tvrdí, že některá opatření se již realizovala. Například větší obchody mají od roku 2018 povinnost bezplatně poskytovat neprodejné potraviny na charitativní účely. Charity pak stát podporuje dotacemi.

„Zatímco přebytečné potraviny ze supermarketů již běžně putují do potravinových bank, darování hotových pokrmů nemá v Česku vybudovanou dostatečnou praxi,“ uvádí Strejcová z Zachraň jídlo s tím, že zajištění možnosti snadného darování pokrmů z gastro provozů je jedním z dalších cílů organizace.

V Česku by se téma plýtvání dle Strejcové nemělo tříštit mezi dva resorty, ale mělo by mít jednotné vedení. „Bylo by potřeba, aby na úrovni ČR vznikl dokument, jakási ‘roadmap’, jak tohoto cíle (snížení plýtvání o polovinu do roku 2030 – pozn. redakce) dosáhnout, aby na řešení problematiky byly vyčleněny lidské kapacity a aby za to někdo jasně nesl odpovědnost,“ myslí si ředitelka Zachraň jídlo. „V takovém prostředí by se systémové změny prosazovaly mnohem snáz,“ dodává.