InzerujTEĎ

 
 
 

Kdy a kam

  • Koncert žáků Marie Homolkové

    středa 22.5 17:00 - ZUŠ – Hrad, Strakonice

  • Posezení s harmonikami

    středa 22.5 18:00 - Hospoda Myslivna Dražejov

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Letní a zimní čas

V roce 2018 skončila v EU debata o letním a zimním času. Každý stát se má zařídit podle svého. Téma se odsunulo do pozadí, momentálně není na stole. Co vyhovuje vám?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Úvod  >  Strakonicko  > 

S ředitelkou knihovny ve Strakonicích o zájmu čtenářů, dopadu pandemie a vzestupu audioknih

18.2.2022 9:57

STRAKONICE – I Šmidingerova knihovna ve Strakonicích pocítila dva roky covidových omezení. Projevilo se to především na návštěvnosti a počtu pořádaných akcí. Kdo by si ale pomyslel, že se strakonická knihovna uchýlila k zimnímu spánku, hodně by se spletl. Ředitelka Andrea Karlovcová popisuje, co zajímavého se teď za zdmi knihovny děje a jaké lány má organizace do nejbližších měsíců.

Jak vypadá aktuální život knihovny v době omezených kulturních a společenských akcí?

V současné době knihovna funguje prakticky stejně jako kdykoliv v době předkoronavirové. Není nijak omezená výpůjční doba, ani základní knihovnické a informační služby, které nabízíme. Jediné omezení se týká akcí pro veřejnost – těch jsme museli většinu zrušit, ponechány zůstaly prakticky jen akce, které se odehrávají venku, tedy přírodovědné vycházky a výlety a setkávání v rámci mezigeneračního klubu Park či již tradičních Ledňáčků, kde se scházejí zejména děti i jejich rodiče se zájmem o přírodu, tradice a lidové hry.

Kolik akcí by se v knihovně konalo za normální situace?

Bylo by to kolem 20 až 25 akcí měsíčně. Značnou část z toho by tvořily dětského oddělení, které jsme zrušili. Ponechali jsme zatím venkovní akce, z vnitřních je to jen kurz vaření, kde jsme zavedli přísnější opatření. Lidé o tento kurz stáli, navíc je pro menší skupinu lidí. Velmi nás mrzí rušení akcí, jejichž příprava dala hodně práce. A například u školních akcí se přerušuje kontinuita spolupráce. Loni se např. kolegyně spojily v rámci našeho projektu Knížka pro prvňáčka s dětmi online. Ale upřímně – není to ono.

Poznamenaly knihovnu dva roky pandemie?

Podle mého pandemie poznamenala každého. Věci dříve naprosto samozřejmé se ze dne na den staly nemožnými. My jsme se snažili i v době uzavření knihovny, tedy v situaci pro nás dříve nepředstavitelné, něco smysluplného dělat a snažit se alespoň malým dílkem pomoci městu a lidem. Byli jsme v tom přeci všichni stejně. Takže na jaře 2020 jsme třeba po městě zřídili čtyři rouškobudky, které fungovaly jako místo sběru materiálu na roušky a posléze jako místo bezkontaktního předávání ušitých roušek. Také jsme se zapojili do dvou projektů, v nichž vznikala videa se čtenými pohádkami, která jsou na internetu stále ke zhlédnutí. Na Facebooku i webu knihovny jsme průběžně aktualizovali informace k možnostem online vzdělávání či zábavy a pravidelnou službu rozvozu knížek jsme rozšířili a upravili k bezkontaktnímu předávání. S Národní knihovnou jsme uzavřeli licenční smlouvu, díky níž mají naši čtenáři dodnes volný digitální přístup k dílům takzvaně nedostupným na trhu. V roce 2021 se pak několik knihovnic zapojilo do dobrovolnického programu ve vzniklém očkovacím centru.

Také jsme si během těch nejhorších měsíců uvědomili, že se dokážeme přizpůsobit situaci a pohotově reagovat – například hned první den, kdy to šlo, jsme zase otevřeli provoz, ačkoliv jsme se to dozvěděli jen dva dny předem. Několik kolegyň bylo s dětmi doma či na neschopence a měli jsme vystěhovanou čtvrtinu knihovny v rámci aktualizace fondu. Prostě jsme to zařídili. Stejné to bylo s provozem výdejního okna, kdy jsme ze dne na den vymysleli a zprovoznili systém online objednávek knih, tak aby to bylo pro čtenáře co nejjednodušší.

Dala vám práce v očkovacím centru novou zkušenost? A mohli jste naopak využít komunikačních schopností a umění práce s technologiemi a evidencí?

S informačními technologiemi pracovat umíme, to byla naše výhoda. Shodli jsme se všichni na tom, že díky zkušenostem z knihovny jsme zvládli i kontakt s lidmi. Byli jsme vesměs příjemně překvapeni, protože málokdo přišel do očkovacího centra špatně naladěný. Práce to byla užitečná a nabila nás novou energií. Nesetkali jsme se tam s velkými problémy.

Změnil se za tu dobu přístup knihovny ke čtenáři a zároveň čtenářů ke knihovně?

Nevím, zda je možné říct, že se přístup knihovny ke čtenáři změnil. U nás byl a je čtenář na prvním místě a vycházet mu vstříc ve všech jeho požadavcích pro nás bylo vždy samozřejmé. Někteří čtenáři nám ale dávali najevo, jak moc jim chybí osobní kontakt s námi. Přeci jen jsme veřejná knihovna v poměrně malém městě, takže naprostou většinu čtenářů knihovnice znají a návštěva knihovny tak bývá i příležitostí k diskusi nad přečtenými knihami a k vyměňování si různých tipů a doporučení.

Jaké služby knihovny jsou nejžádanější?

Nejžádanější službou je stále půjčování knih. Zájem o ostatní dokumenty, jako jsou noviny, časopisy, audioknihy, e-knihy, filmy či hudební CD je pak menší. Čtenáři také stále využívají službu meziknihovní výpůjčky – požadují-li dokument, který u nás v knihovně nemáme, půjčíme jim ho z jiné knihovny.

Kolik čtenářů a návštěvníků kulturních akcí a besed vloni knihovnu navštívilo? Jaké je porovnání s předchozími roky?

Knihovnu loni fyzicky navštívilo 56 242 návštěvníků, z toho 9 252 se účastnilo kulturních nebo vzdělávacích akcí, ostatní si půjčovali či vraceli knihy nebo navštívili internet. Půjčilo se celkem 155 640 dokumentů. A takzvaných virtuálních návštěv, tedy když čtenáři například hledají v katalogu nebo si sami prodlouží výpůjční doby svých knih online, bylo loni téměř 40 tisíc. Knihovnu před pandemií fyzicky za rok navštívilo kolem 90 tisíc návštěvníků, z toho kolem 20 tisíc lidí přišlo besedy, přednášky a jiné akce. Půjčilo se průměrně 230 tisíc dokumentů a virtuálních návštěv bývalo přes 30 tisíc. Z toho vidíte, že propad ve statistikách je opravdu značný. Mámě poměrně dost malých čtenářů díky spolupráci s mateřskými a základními školami. Odliv nastává kolem jedenáctého až třináctého roku života, pak se k nám řada čtenářů vrací ve studentském věku. Jde o nekonečnou práci a během pandemie je propad bohužel viditelný, z čehož nemáme radost.

Dá se obecně něco dělat s tím, že mladí lidé nechtějí tolik číst? Není to marný boj za něco, co nezměníte?

Bereme to jako fakt. Byla bych ráda, aby nás lidé začali vnímat jako místo neformálního vzdělávání. Nabízíme už řadu let přednášky a kurzy, nějakých deset až patnáct let zpátky byl hodně vyhledávaný kurz počítačové gramotnosti, ale to se dnes mění. Střední i starší generace si už s digitálními technologiemi poradí, o mladých ani nemluvím, ti s nimi již vyrostli. Nastává ale jiný problém, kterým je potřeba mediálního a informačního vzdělávání. Přiznejme si, že v něm plaveme všichni. Denně se na vás valí spousty informací a dohledávat ke každé zdroje je prakticky nemožné. V mediálním vzdělávání vidím pro knihovny velký potenciál, ale je potřeba mu dát nějakou kontinuitu. Pár přednášek jsme již před covidem uspořádali, některé ve spolupráci s gymnáziem, chci ale naplánovat ucelenější program.

Role moderní knihovny se mění. Kromě nabídky vzdělávání by se také měly snažit stát přirozenou součástí komunit, v nichž působí. Měly by spolupracovat se školami, neziskovým sektorem i dalšími organizacemi a aktivními jedinci. Velký smysl působení knihoven vidím právě v podpoře rozvoje občanské společnosti. A také v ekologické osvětě – abychom si uvědomili, že máme nějakou zodpovědnost do budoucna a neměli bychom se omezovat jen na to, že žijeme tady a teď. Proto je naší součástí již řadu let oddělení Ekoporadny a infocentra pro neziskové organizace. Bylo zřízeno v 90. letech, kdy vznikal neziskový sektor a nikdo se v něm moc neuměl orientovat. Postupně se činnost oddělení přesunula k environmentálnímu směru. Nabízíme poradenství, pořádáme řadu besed, přednášek, kurz zdravého vaření či festival zdravé výživy a strakonické farmářské trhy, které jsou asi nejviditelnější.

Jak jsou na tom například e-knihy, které byly jeden čas velký hit? Jde stále o trend, nebo vlna opadá?

E-knihy si jistě našly své čtenáře. Co se týče zkušeností naší knihovny s půjčováním e-knih, v celkových statistikách je to zatím zanedbatelné číslo. Je pravda, že teď na podzim jsme měli asi dvouměsíční výpadek – po přechodu na nový systém bohužel zprvu nešly e-knihy půjčovat. Nyní to je již v pořádku. Jen pro informaci – za loňský rok jsme půjčili 372 e-knih.

Jak se knihovna vypořádává s konkurencí audioknih, které si lidé stahují do mobilů? Ubírají čtenáře, nebo naopak přivedou k literatuře i člověka, který čte nerad?

Nějakou základnu čtenářů máme, i když na číslech je vidět, že kvůli pandemii klesla. Řeší to celá řada kulturních zařízení, některá jsou na tom ještě hůř než knihovna. Konkrétně audioknihy jsou už několik let na vzestupu, půjčují se pořád a stále je kupujeme. Je to určitě i tím, že mají výbornou kvalitu. Jsou to často vlastně profesionálně vytvořené rozhlasové hry. Audioknihy jsme například půjčovali i v rámci povinné četby pro studenty, pokud jsme tu zrovna neměli klasickou knihu.

Co nového chystá knihovna v letošním roce?

Letos na jaře chceme zprovoznit takzvaný knihobox – tedy výdejní box, jaké už známe v podobě služeb různých zásilkových společností. Sice doufáme, že situace, kdy by byla knihovna úplně zavřená, již nenastane, přesto chceme tuto možnost vypůjčit si knihy 24 hodin denně sedm dní v týdnu čtenářům nabídnout. Je zde myšleno primárně například na studenty, kteří přijíždějí domů třeba jen na víkend a sobotní dopoledne se jim k návštěvě knihovny zrovna nehodí. Výdejní box bude stát místo telefonní budky Na Dubovci. Čtenář si online objedná knihy, přijde mu kód pro jejich vyzvednutí a díky němu si je pak v boxu vyzvedne.

Také chceme veřejnost více informovat o našem zakladateli. Josef Šmidinger, kněz, učitel, vlastenec a propagátor české literatury, byl velmi zajímavou a výraznou osobností a shodou okolností jsme si loni připomněli 220. výročí jeho narození a letos 170. výročí jeho smrti. Na návštěvníky knihovny čeká v několika odděleních překvapení v podobě jeho maket v téměř životní velikosti.

A v neposlední řadě chystáme zajímavý projekt, a to otevření unikátní knihařské dílny, kterou za svůj život vybudoval pan Bedřich Zákostelecký. Strakoňáci ho dobře znají jako hudebního pedagoga, jenž působil na zdejší Základní umělecké škole. Učil hru na klarinet a je autorem známé a oblíbené učebnice hry na tento nástroj, podle které se žáci dodnes učí. Jeho další významnou činností pak byla práce s knižní vazbou, což pro změnu vyučoval na Západočeské univerzitě v Plzni. Svou unikátní dílnu chce teď přesunout do Strakonic, aby se zachovala a zároveň byla zpřístupněna veřejnosti a naše knihovna ji bude provozovat. Expozice by měla být částečně muzejního typu, ale zároveň by měla zůstat živá, rádi bychom tu nabízeli nějaké typy tvůrčích dílen. Otevře se snad na podzim. Jsem sama zvědavá, jaký o ni bude zájem. Slyšela jsem názor, že by spíš patřila do muzea, ale knižní vazba má ke knihovně blízko. Nabízela by se i možnost spolupráce se sousedním muzeem a spojení návštěvy naší výstavy s prohlídkou muzea.

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace