Překonat „pětatřicítku“ šestkrát po sobě tak, aby aspoň polovina z vyslaných střel prošla skrz síťku, dosud dokázal jen Wilt Chamberlain. Hvězda šedesátých let měla ale oproti DeRozanovi několik výhod.
Zaprvé byl dva metry šestnáct vysoký čahoun podkošovým hráčem, kteří mívají obecně lepší úspěšnost, protože ve většině případů zakončují zblízka. Navíc Chamberlain velkou část kariéry vůbec nestřídal, což je v dnešní době nepředstavitelná věc.
V sezoně 1962/1963, kdy během šestizápasové série nastřádal v součtu úctyhodných 291 bodů, dokonce průměrně trávil na palubovce přes 47 minut.
Ano, to je bez pár sekund celý zápas.
O téměř šedesát let později hrává DeRozan během svého prvního ročníku ve větrném městě přes 35 minut na utkání, což je rovněž vrchovatá porce. Nicméně do Chamberlainových cifer má v tomto ohledu daleko.
Wilt Chamberlain (vpravo) z Los Angeles Lakers útočí na koš Boston Celtics, brání ho Bill Russell. Finále NBA v květnu 1969.
Zato střelecky exceluje. Ve většině měřitelných údajů prožívá nejlepší sezonu v kariéře: nejvyšší bodový průměr, nejvyšší úspěšnost trestných hodů, téměř nejvyšší úspěšnost trojkových pokusů.
„Jeho střelecká čísla jsou ohromující,“ přikývl před pár dny uznale Billy Donovan, kouč Bulls, když si pročítal DeRozanovy statistiky.
Ohrožený druh
Vůbec nejzajímavější ale je, jak oněch famózních čísel (27,9 bodu na zápas, 51,5% úspěšnost střelby) DeRozan dosahuje. Nejraději totiž používá zakončení, které je podle pokročilých metrických údajů to absolutně nejméně výhodné, ke kterému můžete sáhnout.
Rodák z Kalifornie totiž jako jeden z posledních v NBA nezavrhl střelbu ze střední vzdálenosti. Liga se výrazně mění, vždyť ještě před deseti lety tvořily pokusy vyslané z takzvané „midrange“ více než 30 procent všech střel.
Poslední tři sezony? Sotva 13 procent.
Týmy se řídí jednoduchým matematickým pravidlem: tři je víc než dva. A tak zatímco roste počet střel zpoza trojkové linie, prostor mezi ní a podkošovým královstvím slouží většinou jen k přesunu z bodu A do bodu B.
DeMar DeRozan pózuje v dresu Chicago Bulls.
Náhled na střely z větší dálky se v průběhu času vyvíjí. Když v roce 1979 zaváděla NBA trojkovou čáru, měl John MacLeod, tehdejší kouč Phoenix Suns, úplně jasno. „Možná to trochu změní hru na konci čtvrtin, ale přece nebudu chystat akce tak, aby kluci stříleli ze sedmi metrů. To by byla hrozná nuda,“ hlásil.
Jestli to tak je, se můžete zeptat kohokoliv z okolí Golden State Warriors...
Ale zpátky k DeRozanovi. Olympijský šampion z Ria nikdy nebyl elitním zabijákem zpoza perimetru, pouze v jediné sezoně dokázal vyšvihnout svůj průměr nad jednu trojku na zápas.
To mu však nebránilo k tomu, aby se stal čtyřnásobným účastníkem Utkáním hvězd. Pátý start jej čeká za pár dní. Jeho zakončení ze střední vzdálenosti je totiž smrtící. Až tak, že negativní hodnotu této oblasti ke střele proměnil ve svou přednost. Čísla ukazují, že jde o jednu z minima výjimek potvrzujících pravidlo.
„Radši vezmu dva body než žádný,“ prohodil suše trenér Donovan na dotaz, jestli mu nevadí pozice, ze kterých DeRozan střílí.
DeMar DeRozan is putting up the most points (27.9) by any guard averaging less than two 3-pointers a game since Michael Jordan.
The midrange god should get some MVP votes. https://t.co/yWeuXMWcdU
Midrange v DeRozanově podání znamená v probíhající sezoně průměrně 8 bodů na zápas. Konkurovat mu může jen Kevin Durant.
Zajímavosti jistě také je věkový průměr „vymírajících“ střelců ze střední vzdálenosti. Mezi nejlepší a nejčastější takovéto zakončovatele patří kromě DeRozana (32) a Duranta (33) kupříkladu Chris Paul (36), LaMarcus Aldridge (36) nebo Paul George (31).
Výjimku tvoří pětadvacátníci Devin Booker s Brandonem Ingramem, nicméně dobře (a často) střílející mladíky abyste na středních školách a univerzitách, potažmo na draftu pohledali...
Znovuzrození s vůní čokolády
Před třemi lety zažil pocit, který má pro každého sportovce nepříjemnou pachuť. Téměř devět let táhl Toronto, jenže ne a ne dosáhnout na velký úspěch. Ještě teď má před očima, jak „jeho“ Raptors vedení novým šéfem Kawhim Leonardem zvedají hned v prvním ročníku bez něj nad hlavu pohár.
DeRozan byl sice další tři sezony strávené v San Antoniu lídrem, jenže působil tak nějak... bez života.
Jako by ho basketbal už tolik nebavil.
Jako by nevěřil, že Spurs mohou navázat na éru Tima Duncana a vyšlapat až na úplný vrchol.
Jako by trochu ztratil motivaci.
Na začátku roku 2020 jej zasáhla tragická smrt Kobeho Bryanta, vzoru, ke kterému odmala vzhlížel a s nímž později navázal přátelský vztah. Loni na jaře se musel vyrovnat s úmrtím svého otce, který ho neúnavně povzbuzoval z tribuny při domácích zápasech.
Chtěl být blíž své rodině, a tak když mu vypršela po minulé sezoně smlouva se San Antoniem, by blízko podpisu s Los Angeles Lakers. Nakonec se ale k LeBronu Jamesovi a dalším renomovaným borcům nepřidal.
Zaujal ho projekt litevského basketbalového odborníka Arturase Karnišovase, který dával v Chicagu dohromady tým, jenž měl historickými úspěchy a Jordanovou érou ověnčený celek opět vrátit do popředí.
Zach LaVine, Nikola Vučevič, Lonzo Ball... To vypadalo jako slušný základ pro úspěšné mužstvo let budoucích.
Možná si chtěl poprvé vyzkoušet působení ve skutečném „big market“ týmu. Možná jej zlákala vábivá čokoládová vůně, která se neodolatelně line centrem Chicaga z Blommerovy továrny. Nebo prostě jen zatoužil po velké životní změně.
Byl správný čas.
„Už jsem dokázal snad všechno, jen jsem se nikdy nepodíval do finále. Celý život se cítím jako smolař a tohle to ještě zhoršilo. A teď si představte, že bych si finálovou sérii zahrál v Chicagu. Můj bože!“ zasnil se v listopadu DeRozan.
Přiznal rovněž, že černohorský pivot Vučevič jej lanařil už od chvíle, kdy ho Bulls získali výměnou z Orlanda.
Už první zápasy v červeném dresu naznačily, že DeRozanův příchod do mužstva, které čeká na titul od roku 1998, bude trefou. Že ale budou jeho výkony ještě gradovat takovým způsobem, muselo být překvapením i pro něj samotného.
Zdaleka se nenaplnily obavy, že si nebude s občas trochu lakomým LaVinem na palubovce rozumět. Jedno smetiště, několik kohoutů, jenže spolupráce okamžitě fungovala na výbornou.
DeMar DeRozan se spoluhráči z Chicaga slaví svou vítěznou trojku v poslední sekundě.
Teď se DeRozan dostal do pozice, kdy se klidně může ucházet o cenu pro nejužitečnějšího hráče. Tak dobrý ročník prožívá. A jeho střela ze střední vzdálenosti je lepší než kdy dřív. Vždyť Chicago, které se už šest let marně snaží proniknout do vyřazovacích bojů, momentálně vládne Východní konferenci.
„Svou hru vůbec nezměnil. Jen ji prostě zlepšil. Posunul na vyšší úroveň,“ konstatoval ve studiu TNT televizní expert, bývalý skvělý basketbalista a chicagský rodák Dwyane Wade.
DeRozan hraje pořád stejně. Zůstává věrný svému stylu, který je obecně braný jako neefektivní. Pouze z matematické nevýhody udělal svou zbraň.
Hraje jednoduše pekelně dobře.
