Vyhráli jste architektonickou soutěž na obnovu hotelu a vysílače. Proč jste se do ní přihlásili?
Michal Krejčík: Byla to zkrátka nabídka, kterou nelze odmítnout. Náš ateliér byl do soutěže vyzván spolu s dalšími několika desítkami architektonických týmů. Soutěž byla tříkolová. Nejdřív se odevzdávala textová anotace popisující autorský pohled na obnovu, pak návrh, na kterém byl vidět autorský konkrétní přístup k obnově a nakonec proběhla ještě prezentace před porotou přímo na Ještědu. Celé to trvalo rok a půl, takže poměrně dlouho.
Jiří Krejčík: Musím říct, že soutěž byla připravena na velice profesionální úrovni. V hodnotící komisi byli kromě zástupců spolku Ještěd 73, což jsou České radiokomunikace, Liberecký kraj a Hotel Ještěd, přizvaní i odborníci a pamětníci stavby, jako je profesor Masák, architekt Binar nebo profesor Suchomel.
Porota ocenila váš přístup, ve kterém je propojen respekt ke stavbě s ohledem na současné požadavky. Bylo náročné najít způsob, jak některé prvky nebo části stavby rekonstruovat? Co bude po technické stránce nejsložitější?
Jiří Krejčík: V současné době jsme ve fázi dokončené a schválené celkové studie obnovy. Pevně věřím, že už nebudou delší odklady a brzy se začne zpracovávat dokumentace pro stavební povolení. To samozřejmě velice záleží na dohodě o financování mezi Libereckým krajem s vlastníkem objektu Českými radiokomunikacemi. Jako architekt si ale myslím, že není na co čekat, protože jak to mohu už několik let pozorovat, tak každým rokem Ještěd chátrá víc a víc. (Podle vyjádření vlastníka objektu, Českých radiokomunikací, se zpomalil proces získávání stavebního povolení kvůli pandemii, pozn. red.) Jen studie obnovy nám trvala tři roky intenzivní práce, a to hlavně z důvodu komplexnosti a komplikovanosti toho tématu.
Michal Krejčík: Je zde velké množství dílčích složitých témat. Vše je atypické. Samotná stavba bude také velice komplikovaná s přihlédnutím k tomu, že se nacházíme na vrcholu hory a stavební sezona je zde značně limitovaná počasím. Kdybych měl odpověď nějak shrnout, tak nejkomplikovanější bude obnova exteriérových betonových konstrukcí a replikování hliníkového obvodového pláště. Určitě budou vznikat nová technologická řešení, stejně jako při stavbě samotné.
Jaká nová řešení by to například mohla být a kterých částí by se týkala?
Michal Krejčík: V míře našich současných znalostí je zřejmé, že se bude jednat o exteriérové betonové konstrukce a nejspíš o hliníkový obvodový plášť. Obnova betonů v tak zvaném „brutalistním“ syrovém výtvarném pojetí je velké téma obnovy památek 60. a 70. let. Ani ve světě není příliš příkladů, které by se daly považovat za referenční. Víme o nějakých konkrétních stavbách v Londýně a v San Diegu, ale zde, na Ještědu, se navíc nacházíme na vrcholu hory s velice specifickými klimatickými podmínkami. V použitém betonu je pohledově uplatněno specifické říční kamenivo velké frakce. Pískovna, ze které se dodával písek, už neexistuje, a tak dále. Oprava betonů bude kombinace restaurátorského přístupu a replikování dílčích celků. Metodika, která vznikne, by pak mohla být obohacujícím teoretickým elaborátem pro další podobné záměry.
Jiří Krejčík: A neméně náročné bude replikování obvodového hliníkového pláště, který je v současné době na konci životnosti. Ten plášť, tak zvaná sendvičová konstrukce, to je takový plášť jako z vesmírné stanice. A tak k němu také přistupujeme. S inženýry ze SIALu jsme začali pracovat na nových technických detailech a skladbě pláště. Ono totiž nejde jen o to plášť vyměnit. Jde o to ho nahradit s novými a lepšími technickými parametry a s odstraněním některých minulých nedostatků, ale hlavně tak, aby běžný návštěvník nepoznal rozdíl oproti originálu.
Jaké změny budou nejviditelnější? Navrhujete například nové prosklení vyhlídkového ochozu nebo nový zimní vchod...
Jiří Krejčík: Pro návštěvníky obnoveného Ještědu bude asi nejvíc viditelné odstranění parazitujících anténních systémů degradujících vzhled věže, vytápění chodníku přístupové rampy k hlavnímu vstupu hotelu, doplnění nástupních i vnitřních komunikací tak, aby byla všechna podlaží přístupná i návštěvníkům, jejichž pohyb je omezený, nové prosklení vyhlídkového ochozu ohýbanými skly bez rušivých konstrukcí, odstranění příčin padající námrazy z vrcholu věže a pak také rozšíření služeb hotelu o wellness centrum a prostor pro odkládání kol a lyží a expozici k paměti místa. Navrhujeme „staronovou“ vyhlídkovou terasu směrem na Liberec. V restauračním patře bychom rádi nahradili současné lino broušeným teracem. V hotelové části se navracíme k původní ideji apartmánu jako kontrastního pokoje, avšak v současném provedení a ryze technologickou cestou. Ve čtvrtém nadzemním podlaží pak vzniknou z původního ubytování personálu nové apartmány.
Michal Krejčík: Ještěd je národní kulturní památka, která od svého vzniku plní nepřetržitě svoji původní funkci vysílače a hotelu. Je zde potřeba propojit památkovou hodnotu a funkční hodnotu. Je potřeba určit, co dělá Ještěd Ještědem, a to pečlivě zachovat, rekonstruovat a pak také určit místa, kde je možné si dovolit dělat úpravy. Všechny naše zásahy do stavby vycházejí z technického posouzení konstrukcí a technologií a respektují i současné provozní požadavky hotelu, restaurace i vysílacích zařízení.
Po zveřejnění návrhů se ozvali někteří liberečtí architekti a Kancelář architektury města, kterým se některé prvky nelíbily. Pokud vím, tak s vedením města jste se měli sejít. Jak jednání dopadla?
Michal Krejčík: Ještěd je citlivé téma. Že bude po zveřejnění záměru nějaké pozdvižení, to jsme očekávali. To jsou ale takové vlny, které se převalí a vždy nakonec odezní a když se můžeme opřít o poctivou práci, není se čeho bát. Pro Ještěd je dobré, že je více méně všemi přijímán a obdivován, ale na druhou stranu minimálně v Liberci a jeho okolí má téměř každý názor na to, jak by se měl správně obnovovat, a to může být občas trochu kontraproduktivní. S naším řešením jsme seznámili Radu architektů města Liberec stejně jako Radu architektů Libereckého kraje a jednalo se o zcela standardní odbornou diskuzi, jakou si obnova Ještědu zaslouží. Snažíme se být konstruktivní, jinak to ani při tomto běhu na dlouhou trať nejde.
Jiří Krejčík: Každopádně pro nás je nejdůležitější, že náš návrh má plnou podporu pana architekta Otakara Binara, profesora Miroslava Masáka a profesora Jiřího Suchomela. Jsme také rádi, že návrh obnovy byl jednohlasně přijat Vědeckou radou Generální ředitelky Národního památkového ústavu i členy spolku Ještěd 73. S návrhem jsme také seznámili Romana Hubáčka, syna pana architekta Hubáčka.
Přestože budova slouží bez problému svému účelu, to znamená jako vysílač i restaurace a hotel, tak do budoucna hrozí, že některé prvky budou na hraně životnosti?
Michal Krejčík: Stavba na Ještědu už téměř padesát let bez jakékoliv celkové údržby odolává náročným povětrnostním podmínkám na vrcholu hory. Degradaci exteriérových materiálů přispěly i kyselé deště. Za současné kondice stavby je opravdu jen otázkou času, kdy se objeví nějaká zásadnější porucha, která už bude patrná i běžnému návštěvníkovi. Jen zopakuji, co jsem již říkal dříve, a to, že z Liberce vypadá Ještěd stále výborně, ale kdo se o stavbu zajímá víc do hloubky, tak je mu jasné, že současný stav je dlouhodobě neudržitelný.
Jiří Krejčík: Těch defektů se za dlouhou dobu náročného provozu objevilo už mnoho, ale ty nejzásadnější, které ohrožují samotnou podstatu této národní kulturní památky, jsou degradace exteriérových betonů, a to do takové míry, že se možná v blízké budoucnosti budou muset nástupní rampy zcela uzavřít ze statických důvodů. Defekty jsou viditelné pouhým okem. Stavebně technický průzkum vyhodnotil před několika lety betonové konstrukce nástupních ramp na pokraji životnosti, spíš tedy už v havarijním stavu. Nosné prvky hliníkového obvodového pláště jsou uvnitř zkorodované, vlivem neopravitelné elektro-chemické koroze hliník-ocel. Statika hliníkového pláště je vážně ohrožena. Stavebně technický průzkum vyhodnotil tento plášť na pokraji životnosti.
Do jaké míry jste konzultovali obnovu s architekty, kteří se na stavbě podíleli? Řekli vám například něco, co vás překvapilo?
Michal Krejčík: Máme velké štěstí, že můžeme obnovu Ještědu konzultovat s autorem původního interiéru a lidmi, kteří se stavby účastnili nebo na Ještědu znají každý šroubek. Takže samozřejmě páni architekti Binar, Masák, Suchomel, kteří byli i v hodnotící komisi soutěže. Náš tým dále posílili někteří členové SIALu, hlavně se zaměřením na statiku a stavební konstrukce jako Josef Franc a Karel Novotný. Objížděli jsme také různé podniky a továrny, kde se vyráběly komponenty pro Ještěd. Tak třeba Elektro porcelán Louny, který dělal všechny ty bílé obklady hotelové haly a hotelového schodiště, má pořád v továrně pod plachtou mašinu, která všechny ty obklady lisovala, a dokonce jsme se potkali i s paní, která to tehdy dělala. Příběhy spojené se stavbou jsou to nejzajímavější. Okolnosti, které vysvětlují velice spletitou cestu, jak vůbec bylo možné, že toto české „hi-tech na koleně“ vůbec mohlo vzniknout, to je asi nejvíc překvapivé.
Oba dva máte vztah k Liberci. Mohli byste uvést jaký?
Jiří Krejčík: Pracoval jsem několik let v libereckém Stavoprojektu a s architektem Hubáčkem jsem se znal osobně. Byla to doba, kdy se rekonstruoval Veletržní palác, dělaly se bytové domy IBA v Berlíně a lázeňský areál v Teplicích.
Michal Krejčík: Studoval jsem architekturu na liberecké Fakultě umění a architektury Technické univerzity a strávil jsem tam několik pozoruhodných let života. Vzpomínám si, že když jsem pracoval na závěrečném diplomním projektu, tak jsem chodil domů často hodně pozdě v noci. A chodil jsem přes park, myslím, že se jmenuje Prokopa Holého. Z vyvýšeniny toho parku byl Ještěd za dobrého počasí krásně vidět, jak se nasvícený v noci vznáší nad celou setmělou krajinou. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že to nebude zas tak dlouho trvat a touto stavbou se budu zabývat, asi bych mu nevěřil.
Liberec dobře znáte. Jak vnímáte jeho urbanistický rozvoj v poslední době?
Michal Krejčík: Myslím si, že vznik Kanceláře architektury města může hodně pomoci lepšímu urbanismu a kvalitnější architektuře. Když jsem jako student v Liberci působil, tak nic takového neexistovalo a tomu také odpovídají největší počiny, které se za tu dobu mého studia ve městě architektonicky odehrály. Tehdy to bylo zbourání fantastického a architektonicky nesmírně cenného Obchodního domu Ještěd na jedné straně „Fügnerky“ a vytvoření a zakonzervování největší stavební jámy ve střední Evropě na druhé straně „Fügnerky“. Pro studenta architektury náramně inspirující počiny.
