[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
EMMA A DVĚ DĚTI Když jsme se viděly naposledy, byla jsi maminkou Lennonky. Dnes jsi o dítě bohatší. V čem je největší rozdíl? Ten hlavní je v tom, že tehdy jsem si myslela, že budu mít hodně dětí, třeba čtyři nebo pět! Teď mám děti dvě a spánková deprivace je nastolena v takové míře, že si to vůbec nedovedu představit. Teď jsem spíš ta skeptická maminka, trochu unavená a občas frustrovaná. Dvě děti ti prostě dají víc zabrat… Lennonka na rozdíl od Arielky spala dvanáct hodin denně v kuse. Zpětně se zamýšlím, že se všechny kamarádky tvářily, že je to hrozná nespravedlnost. A už to chápu. Dorazilo to k nám u druhého miminka.
VIDEO: Emma a Jordan pro časopis Maminka
Obě děti jsi rodila císařským řezem. Byla jsi zklamaná, že to takhle dopadlo? V dnešní době, kdy se spousta žen snaží o přirozený porod? Já jsem asi taková trochu nemaminkovská. Hlavně v tom, že skoro o ničem s dětmi spjatým nepřemýšlím předem – že má něco nějak být a jinak to nejde. Platí to u mě od momentu početí přes celé těhotenství a porod až po výchovu.
Moc hezký byl pocit, že porod spustilo miminko. Arielka se narodila v den, který si vybrala.
Takže na porody ses nechystala? Ne. Samozřejmě jsem periferně zaslechla leccos od kamarádek, ale málokdy jsem si o nějaké informace řekla. I když byly oba porody císařem, rozdíly jsem našla. Lennonku jsme totiž stihli dovézt v plánovaném termínu. A Arielka se chtěla vydávat na svět o dva dny dřív. Takže jsem zažila dvě tři hodinky kontrakcí a kouzelného pocitu, že to nemám úplně pod kontrolou. Moc hezký byl pocit, že všechno spustilo miminko. Vím, že se narodila v den, kdy se narodit chtěla.
A měla jsi ten typický mateřský strach, že nebudeš mít obě děti stejně ráda? Bála jsem se toho, než přišel druhý porod. Člověk si totiž neumí představit, že je to srdce tak nafukovací! A ono je a naštěstí je to jasné hned. Na první týdny s dvěma dětmi vzpomínám celá dojatá, krásný čas to byl. A cítila jsem, že tam nejsme já a holčičky, ale já, Jordy a holčičky, prostě rodina. GENIÁLNÍ DĚTI A SPRATCI Když tady dnes vidím vaše dcery, jste taková rodina z katalogu, s hodnými dětmi, úplně k závisti! EMMA: No vidíš, a já si zrovna dnes myslím, že je Lennonka pěkný spratek, dnes má nesnesitelný den. A přijela jsi později, nevidělas mě tady vřískat. (smích) A Arielka za celý den ani nezapláče? JORDAN: No, Lennon nám první roky prodala úplně stejný produkt! Známe to z prvního kola. Zatímco teď má nějakou první pubertu. EMMA: Ještě tak dva a půl roku a taky budeme říkat, že je spratek. (smích) Mně vlastně přijde, že všechny pětileté děti mají nějaký druh bipolární poruchy, aspoň v mém nejbližším okolí to tak vypadá. Ale mezi tím se objevují záblesky geniality!
VIDEO: Jak bydlí Emma Smetana?
Ano, to jsi říkala v jednom rozhovoru, když jsi komentovala sdílení fotek dětí na Instagramu. Přišlo mi to úsměvné, protože se často zdá, že se přece „nesluší“ se dětmi chlubit, ale upřímně – asi každému rodiči prolétne hlavou, že se mu narodil malý génius…
JORDAN: Já myslím, že je dobře, když se lidé radují ze svých dětí a vkládají do nich naděje. Bylo by závažnější, kdyby pověstná česká negativita došla do fáze, kdy bychom se nepochlubili už ani svými dětmi. I tak se mi zdá, že se radujeme méně než jiné národy. EMMA: Záblesky geniality člověk vděčně nasvítí a pošle ven! (smích) Ale asi to děláme i tak málo, buďme vlastně vděční za Instagram, děti si tam jednou najdou, jak měly hrdé rodiče. JORDAN: Ale šampioni v nadšenosti z dětí Češi nejsou. Často slyšíš na ulici, jak mámy napomínají třeba už tříleté děti: Nemluv nahlas! Ty jsi drzý! Nešaškuj! Na to mají přece čas, to pak uslyší celý život, jak je bude někdo snižovat… PROSÍM, DĚKUJU. A ZÁKAZ SLOVA ZÁVIDÍM To zní, jako byste byli takoví ti „američtí rodiče“, kteří dětem všechno dovolí. Ale já vás tu pár hodin pozoruju, jak vychováváte. Ptáte se Lennon, jestli poprosila, poděkovala. Až s podivem vzhledem k tomu, jaký je kolem focení shon. EMMA: My bychom chtěli nebýt vychovávací rodiče! Ale Lennonka tak poslední rok a půl potřebuje být vychovávaná. Dlouho to byla sladká, něžná holčička, nebylo vůbec co jí vytknout nebo proč ji nějak tvarovat a směrovat. Až teď je tu ta první puberta.
Lennon je občas pěkný spratek! Ale mezi tím se objevují záblesky geniality…
JORDAN: Momentálně je jako houba, od každého dítěte spolehlivě převezme to nejhorší a přinese to domů. Nasává různé vzorce chování. Přijde třeba z návštěvy a na pár hodin je někým jiným, od jiné intonace až po slovník. EMMA: A já okamžitě propadám panice a zoufalství. Když se mi vrací moje princezna Lennonka a v určitých ohledech je k nepoznání, potřebuju Jordyho, aby dostatečně častokrát zopakoval, že jí to vydrží třeba jen tři hodiny.
Jaká je vaše výchovná mantra, na co dbáte nejvíc? Tedy kromě onoho prosím či děkuji?
JORDAN: Myslím, že jsme k dětem láskyplní, ale dodržujeme jasná, striktní, až ortodoxní pravidla, která nejsou ani nikde psaná. A ani nevím, jestli jsme si je řekli. Ale naše děti od nás určité věci neuslyší. EMMA: Nikdy nás neuslyší nikoho pomlouvat, hodnotit, soudit. Máme slovník zakázaných slov, do kterého patří třeba „nenávidím...“ nebo „to není fér“, „závidím...“.
Děti nás nikdy neuslyší pomlouvat nebo závidět. Mezi zakázaná slova patří třeba slovo nenávidím.
JORDAN: Cokoli je jízlivé a zlé, je u nás tabu. Neděláme z Lennon nějakou korektní holčičku, která nezná sprosté slovo. Koneckonců mě živí psaní textů pro Kapitána Dema a vystupování s ním. Ale na určité věci máme alarm. Třeba se stane, že sice nejsem úplně napojený na konverzaci s Lennon, řeším na mobilu nějakou práci, ale do toho automaticky říkám: „Neříkej nenávidím.“ Nebo: „Poprosilas?“ HEJTY? JEN OD PÁR LIDÍ Emmo, ty jsi obecně vnímána jako kontroverzní osoba. A vzbuzuješ občas rozruch na sociálních sítích. Když jsme zveřejnili tvou fotku z Instagramu, kde jsi měla pár týdnů po porodu úžasnou figuru, způsobilo to pěkný poprask! No… Úžasné figuře prospěl úhel držení telefonu, ale děkuju. Tehdy jsem měla prostě velkou radost a sama sebe pochválila. Dva měsíce před porodem jsem začala na Bali dělat denně těhotenskou jógu. A znovu jsem s ní začala týden po porodu. Fotka, o které mluvíš, vznikla asi tři týdny po porodu, kdy jsem zvládla znovu celou sestavu (samozřejmě kromě „břišáků“). A fakt jsem měla radost, že jsem nevyplula z toho „fit modu“.
Podle diskusí se zdá, že tě lidé buď milují, nebo snad až nenávidí. Žasnu, jak umí být někdo v komentářích zlý. Než zveřejním nějakou fotku, dávno si nekladu otázku, co tomu řeknou lidi, to by člověk na sociální sítě nedal nic. A ty hejty jsou, myslím, přeceňované, protože jsou hodně vidět. Když proběhla třeba kauza „Jordy týrá Arielku“ (video, kde Jordan držel miminko, jako by chodilo – pozn. red.), dostala jsem pár sprostých zpráv, pavlačové vulgarismy. Tak jsem to vyřešila tím, že jsem dotyčné zablokovala. Stejně to bylo asi dvacet lidí. Akorát hlasitých a bulvárem samozřejmě podpořených. (smích)
Jak to ale zvládáš odfiltrovat? Mě by to trápilo, jen kdyby to mělo přijít od někoho blízkého. Když zprávu napíše někdo, kdo se na Instagramu jmenuje třeba D-tečka-jbm a jako profilovou fotku má ilustrovaný obrázek, neberu to jako relevantní zdroj čehokoli. Abych to brala vážně, musím si toho člověka vážit, mít ho ráda nebo ho aspoň znát. BY NOW A ÚTĚKY SAMI OD SEBE
Nejenže spolu máte děti, ale společně i tvoříte. Nadšení vyvolala vaše píseň By Now. Lennonka je určitě vaším nejvěrnějším fanouškem! JORDAN: Já se nedávno hrozně dojal! Vyzvedával jsem ji ve školce a za dveřmi bylo slyšet By Now. Ona tu písničku vyžaduje po paní učitelce, má spiklenectví s dalšími dětmi a paří tam na to. Což je něco, co nám doma nikdy neřekla. EMMA: Máme skrytého fanouška, který má svou hrdost. Ale já jsem doufala, že bude tu píseň milovat, protože na konci videoklipu mám princeznovské šaty, což pochválila.
Jak to vlastně všechno zvládáte? Sami o sobě říkáte, že jste celí zrychlení se svým životním tempem…
EMMA: Hlavně máme Bety, naši chůvu, bez které bychom byli na kapačkách! (smích) Už není dovolená, na kterou by neletěla s námi. JORDAN: Je s námi maximum času a je i přes veškeré svoje další aktivity flexibilní. My totiž vlastně nemáme typický den, existuje spousta různých modelů.
Nemáte pak klasický rodičovský pocit, že se dětem málo věnujete? JORDAN: Ne, děti mají mít rodiče, kteří jsou pro ně dobří. Moje děti by nebyly šťastné, kdyby byl jejich táta celý den doma v pantoflích a stavěl stavebnice. Narodily se do rodiny ambiciózních bláznů, což platí pro oba. EMMA: Já bych chtěla být trochu víc doma, ale vždycky podcením míru časové náročnosti všech projektů. Jsem perfekcionistka, věci musí být dotažené, a to zabere čas. A tak máme své úniky, kdy na měsíc nebo dva odjedeme, třeba na Bali. Utečeme tak své neschopnosti odmítat tady práci.
Emmo, původně jsi prý chtěla hodně dětí, tak mi to nedá: plánujete rodinku rozšířit? Moje sestřenice Nina říká, že o dalším dítěti bude uvažovat, až se pár měsíců po sobě hezky vyspí, to si myslím, že je výstižné. V teoretickém rámci je v našich srdcích a domovech neomezeně místa pro další děti, ale praxe? Až se vyspíme, budeme řešit, že bychom zvládli ještě někoho mít tak moc rádi a snad z něj vykřesat hodného člověka.