Bezpečnostní firmy by mohly pomáhat třeba i policii, říká šéf jejich komory

Nebývá zvykem, aby soukromé firmy kontroloval zákon. Přesto jste vy sám příznivcem zákona o soukromých bezpečnostních službách. Proč přesně?
Důvodů je mnoho. Odhaduje se, že v soukromých bezpečnostních službách pracuje na různých úrovních asi 60 tisíc lidí. Pro lidi zvenčí ale může být kvalita jejich služeb těžko rozeznatelná. Standardizace kvality by mohla přispět k tomu, aby soukromá bezpečnost nestála bokem, ale mohla se stát například i podporou pro složky integrovaného záchranného systému. A třetí z těch nejvíce důležitých důvodů je, že věřím, že by zákon mohl pomoci navrátit soukromé bezpečnosti i prestiž.

Jestli firmy a pracovníci v bezpečnosti dnes prestiž nemají, čí je to podle vás vina?
Nelze to samozřejmě bagatelizovat, je tu mnoho firem, jejichž práce má vysokou úroveň a dbají na to, aby měly kvalitní profil i poměr cena–výkon. Na druhé straně je tu ale řada firem, jejichž kvalita je téměř mizerná. Velkou ránou pro soukromou bezpečnost byla ekonomická krize v roce 2008 a bohužel jsme se od té doby ještě nevzpamatovali.

Za nízkou kvalitu bezpečnostních služeb v současném období může krize z roku 2008?
Tehdy k propadu došlo, firmy musely rychle šetřit a škrtalo se všude. Projevilo se to i razantním snížením výdajů na bezpečnost. Agentury škrtaly provozní výdaje i mzdy. Kvalitní lidé ze segmentu často odcházeli hledat štěstí jinde. Co se nezměnilo, je fakt, že obrovské množství bezpečnostních zakázek pochází od veřejných zadavatelů a výběrová řízení jsou rozhodována především podle nejnižší ceny bez ohledu na kvalitu. Jestliže vám ale ze zakázky zbude pro firmu jen nepatrný zisk, lze jen těžko očekávat, že by firma investovala do dalšího rozvoje např. technologií a hlavně zaměstnanců…

Firmy, které jsou členy Komory, kterou vedete, s implementací zákona souhlasí?
Nejsou proti, a můžu přitom říct, že společně s organizacemi sdruženými v Národním sdružení bezpečnostních společenstev – NSBS reprezentujeme asi 80–85 procent trhu. Jsme proto také velmi rádi, že se zákon se stal součástí i koaliční smlouvy nově vzniklé vlády.

Zákonu se ale věnovala i vláda Andreje Babiše…
To je pravda a jsem velmi rád, že jsem se mohl účastnit řady klíčových diskusí o tom, jak by mohl vypadat. Bohužel jsem ale musel být v mnoha ohledech kritický. Zákon nereflektoval současné bezpečnostní prostředí i některé hrozby. Víceméně představoval administrativně restriktivní pojetí regulace komerční bezpečnosti. A co je v naší branži důležité, hrozil v případě jeho přijetí střet zájmů při výkonu určitých dohledových činností.

Jak by měl tedy kvalitní zákon vypadat?
Inspiraci vidím například u britské SIA – Úřadu pro bezpečnostní služby. Nad ním stojí britské ministerstvo vnitra, úřad je ale víceméně samostatný. Vydává standardy a uděluje licence. V čem se tedy liší je to, že uvnitř existuje expertní poradní rada tvořená profesionály, kteří nepůsobí jinde. Prostředky na provoz tohoto úřadu schvaluje parlament, zde ale propojení s dalšími institucemi končí. Střet zájmu v oblasti kontroly soukromých bezpečnostních firem je díky tomu vyloučen.

I covid lidem ukázal, že armáda není zbytečná, říká Miroslav Hlaváč

V minulosti jste zmiňoval, že by soukromé bezpečnostní služby mohly být podporou pro složky integrovaného záchranného systému. Opravdu si dokážete představit, že by například ostraha supermarketu mohla pomáhat třeba policii?
Určitě a nejen jí. Vždyť si vezměte, že například právě u supermarketů se často vyskytují nejrůznější existence. Ostraha je zde po celou otevírací dobu, a tak ví o tom, kdo je jen bez domova, kdo krade i kdo za rohem prodává drogy. Nemluvím ale jen o tipech pro policii. Je tu odhadem 60 tisíc lidí, kteří v bezpečnosti pracují. Když budeme vědět, jakou kvalifikaci mají, mohou pomoci například v době povodní nebo jiných mimořádných situacích – pandemie koronaviru je toho nejlepším příkladem.

Právě pandemie přidala bezpečnosti spoustu práce. Často se hovoří o konfliktech ve spojení s koronavirem…
Je to pravda, koronavirus má obrovské dopady. Jsou to konflikty v supermarketech, tisíce lidí, kteří pracují jako ostraha na kulturních a sportovních akcích ví o dopadech své a také by k tématu určitě leccos řekli i policisté, pro které lidi nejdříve šili roušky a kupovali jim desinfekce a dnes se od určitých skupin dočkávají jen nadávek. To celé ale neznamená, že by soukromé služby nemohly pomoci těm státním.

Václav Jahodář Studoval jadernou energetiku na ČVUT. Podílel se na spouštění dukovanské jaderné elektrárny a později pracoval na Státním dozoru nad jadernou energii. Po sametové revoluci stál u vzniku současné BIS, kde dlouhou dobu řídil oblast boje proti terorismu.  Přes výkon šéfa bezpečnost ve Škodě Auto přešel do světa komerční bezpečnosti. Postupně se stal aktivním zástupcem pracovníků v komerční bezpečnosti.  Jako prezident Komory podniků komerční bezpečnosti a jeden z lídrů Národního sdružení bezpečnostních společenstev zastupuje hlas zhruba 85 procent firem zaměřených na bezpečnost na českém trhu. Jeho hlavním cílem je zvýšit reputaci soukromých bezpečnostních firem a zlepšit podmínky pro jejich podnikání.

Co pro to tedy děláte?
Už řadu let naše Komora organizuje konference a workshopy na aktuální bezpečnostní témata a hrozby a na nich se snažíme kromě jiného i prezentovat možnosti spolupráce komerčního a veřejného sektoru. Tyto akce se staly tradicí a jsou ceněny a vyhledávány. S potěšením musím konstatovat, že vnímám postupně měnící se postoje některých reprezentantů státu k možným formám spolupráce se soukromým bezpečnostním světem.

Obě strany tedy chtějí a chybí už jen zákon?
Zákon sám o sobě kvalitní spolupráci nezajistí. Ale úroveň kvalifikací, o jejichž kategorizaci se snažíme, dává velkou naději, že při jejich dodržování, zejména veřejnými zadavateli, dají předpoklad pro lepší ohodnocení. Úroveň licence by přitom jasně ukazovala nejen to, jakou kvalitu firma a její zaměstnanci splňuje. Od toho by se mohla odrazit spolupráce s policií i odpovídající výše odměny na straně firem, které si služby objednávají.

Neměli by mít pracovníci v ostraze při spolupráci s policií lepší ochranu?
To bychom chtěli do zákona rovněž prosadit. Naši lidé, kteří vykonávají zejména ochranu majetku, jsou často terčem různých útoků nebo napadení. Bohužel v poslední době jde čím dál více o ozbrojené útoky i se zraněními. A přitom právě tito zaměstnanci fungují jako první linie ochrany majetku a lidí třeba v nákupním centru, nemocnici nebo vlaku. Bohužel jejich status a možnosti se neliší od běžného občana a řídí se pouze obecnou legislativou. Nechceme žádné „privilegované postavení“, jak se někteří domnívají, ale podobnou ochranu, jakou mají třeba záchranáři.

„Černí šerifové“ pod dohledem. Chystá se přísný zákon o soukromých službách

Zmínil jste, že lidé zástupci státu jsou už spolupráci nakloněni. Jak ale takovou nabídku podle vás přijmou řadoví policisté?
Rozhodně nikomu nechceme vstupovat do jeho práce. Co chceme, je získat přehled o kvalitě lidí v soukromých službách a možnost nabídnout pomoc, pokud bude potřeba. Bezpečnost vnímáme komplexně. Proto by bylo vhodné aby i stát tyto činnosti vnímal jako součást bezpečnostního portfolia země a zohlednil to např v nadřazené legislativě jako je např. Krizový zákon nebo protiteroristický zákon a podobně.

I v KPKB spolupracujeme s řadou odborníků z praxe v soukromém i veřejném sektoru i akademické sféry. To se může hodit a vím, že nejen u policie je řada lidí, kteří by takovou spolupráci alespoň v těch momentech, o kterých mluvíme, podpořili.