Osmnáct let dlouhý příběh francouzského tanečního páru dospěl ke zlatému happy endu.
Porazili na olympijské scéně ruské duo Viktorija Sinicinová, Nikita Kacalapov, obávané protivníky, kteří je předloni sesadili z evropského trůnu a s nimiž se od té doby (snad i záměrně) neutkali.
Až tady opět stanuli proti sobě.
Na nejvýznamnější scéně.
Pod pěti kruhy.
A výsledek byl jednoznačný.
Papadakisová s Cizeronem nastavil laťku všem ostatním. Ukázali brilantní schopnosti a bezkonkurenční umění.
Jejich ledový tanec na skladbu Elegie od francouzského skladatele z počátku 20. století Gabriela Faureho musel do sebe vtáhnout také ty, kteří běžně tomuto odvětví neholdují.
„Myslím, že ještě nevěříme, že jsme opravdu zlatí. Je to neskutečný pocit,“ vykládala Papadakisová. „Na tohle jsme přece čekali. Tohle je medaile, kterou jsme si tolik přáli. Ne, můj mozek to nechápe.“
#BREAKING French ice dancers Gabriella Papadakis and Guillaume Cizeron win Olympic gold https://t.co/E3R46SUCmY
Byli devítiletými dětmi, když spolu začali bruslit na kluzišti v Auvergne ve střední Francii. Ona, která se klouzala na bruslích dřív, než se naučila pořádně chodit. A on, který následoval na led starší sestru.
Catherine, maminka Papadakisové, byla trenérkou tanců na ledě. A Marc, táta Cizerona, předsedou místního tanečního klubu.
Brzy Catherine napadlo: Z těch našich dětí bychom mohli stvořit dobrý taneční pár.
Šlo o osudový nápad. Kdo tehdy mohl tušit, že spolu vydrží dalších osmnáct let, projdou si složitou fází dospívání, budou vytrvale stoupat vzhůru po krasobruslařském žebříčku, odstěhují se (v roce 2014) za lepšími tréninkovými podmínkami do kanadského Montrealu, překonají zranění, ztrátu titulu, pochybnosti i složitý covidový čas.
Právě ta výdrž jim však umožnila dokonale ovládnout své řemeslo, do detailu se navzájem poznat a předvést výkon, při němž se v Pekingu předvedli jako jedno tělo, jedna duše.
„Tolik jsme toho sdíleli. Dnešek by byl mnohem těžší, kdybychom neměli za sebou těch osmnáct let zkušeností,“ řekl Cizeron.
Podobně sehraní byli i jejich předchůdci na piedestalu vítězů her.
Meryl Davisová a Charlie White, američtí šampioni ze Soči 2014, bruslili bok po boku celkem sedmnáct let.
„S Charliem jsme vyrůstali, naučili jsme se během našeho společného času hodně o životě a o tom, kdo jsme jako lidé,“ popisovala Davisová. „Po mnoho a mnoho let jsme trávili většinu hodin většiny našich dnů v prostoru toho druhého.“
Totéž mohou říci Kanaďané Tessa Virtueová a Scott Moir, vítězové z Vancouveru 2010 a Pchjongčchangu 2018. Ti byli tanečním párem dokonce jednadvacet let.
PŘEMOŽITELÉ Z HER V ROCE 2018. Kanadští krasobruslaři Tessa Virtueová a Scott Moir slaví olympijské zlato.
Zároveň se stali párem, který v Koreji nedovolil Papadakisové s Cizeronem usednout na olympijský trůn už v roce 2018. Přesto, že v předchozích letech slavili Francouzi dva tituly světových šampionů.
V Pchjongčchangu jim cestu za zlatem zkomplikovala i spona Papadakisové. Měla držet její šaty pohromadě, ale rozvázala se během rytmického tance.
„To byla má nejhorší noční můra,“ přiznala.
Skončili stříbrní a zklamaní. Od té doby živili jeden jediný sen: v Pekingu si vše vynahradíme. Veškeré další tituly a závody se proměnily v pouhé mezistanice na cestě za tímto snem.
Když prohráli na evropském mistrovství ve Štýrském Hradci 2020 s ruskými soky, následující covidovou sezonu zcela vypustili a jen trénovali. Loni v listopadu se vrátili na scénu, opanovali dva závody Grand Prix (kde se však se Sinicinovou a Kacalapovem nepotkali), načež zrušili start na evropském šampionátu v Tallinnu. Oficiálně kvůli obavám z nákazy covidem před odletem na hry.
NÁVRAT. Papadakisová a Cizeron při volném tanci během francouzské Grand Prix
V Pekingu potom byli nesmírně silní. Šestadvacetiletá žena a sedmadvacetiletý muž, kteří nejsou párem v civilním životě, ale tím víc jsou jím na ledě.
„Jejich volná jízda se stala zázrakem interpretace, fyzické i emocionální, na podmanivě krásnou Elegii pro violoncello a klavír. Nádherným způsobem vyjádřili skladbu, která obsahuje pasáže o melancholii a nostalgickém štěstí, ale jejímž základním tématem je úzkost,“ referoval o jejich vystoupení komentář televizní společnosti NBC.
„Víte, tanec na ledě je jedním z nejsložitějších sportů, jaké znám,“ říkal Cizeron. „Musíte být skvělými bruslaři, skvělým týmem i skvělými tanečníky, navíc v podstatě ve všech tanečních stylech, co existují. A musíte být také velmi fyzicky zdatní.“
To vše na ledu ukázali. Nic se nepokazilo, žádná spona je nezradila.
Potom už jen čekali. Pak jásali. Dojímali se a objímali. Mávali prořídlým tribunám. Smáli se na své trenéry Haguenauera, Dubreuilovou a Lauzona.
SROCENÍ. Papadakisová a Cizeron přijímají v Pekingu gratulace od soupeřů k zisku zlatých medailí v soutěži tanečních párů.
Sen se naplnil. Nebo snad...
„Jo, už mi to začíná docházet,“ pronesla Gabriella Papadakisová. „Ale než mi to dojde, musím si lehnout na zem a brečet.“
