Proč by astronauti NASA neprošli sovětským a ruským výběrovým řízením?
Zajímavé je, že kdybyste prohodili sovětské a americké vesmírné mise, zjistili byste, že ani jedna z nich by nebyla schopna nabídnout místo příslušníkovi druhé země. Tento paradox má celkem jednoduché vysvětlení. Přestože jak ruští kosmonauti, tak astronauti z jiných vesmírných programů úspěšně provádějí vesmírné mise, všichni mají různé standardy výběru a kritéria způsobilosti. A to i přesto, že sdílejí stejné kosmické lodě a žijí ve stejných podmínkách na palubě Mezinárodní vesmírné stanice ISS, informuje web Russia Beyond.
Když Gagarin v roce 1960 prošel výběrovým řízením, měl za sebou jen obyčejné letní studium na vysoké škole a dva roky letní brigády, díky čemuž se dostal do prvního oddílu kosmonautů na světě. Budoucí kosmonauti byli v té době vybíráni z armády, konkrétně ze zkušebních pilotů, a vzdělání nebylo na seznamu kvalifikací zrovna na prvním místě.
Výběrové řízení v USA bylo stejně tajné jako v SSSR, ale zkušební piloti museli mít vysokoškolské vzdělání, minimálně bakalářský titul nebo jeho ekvivalent, a 1 500 letových hodin. Kdyby byly stejné požadavky kladeny na sovětské kosmonauty, první jednotkou by prošli pouze dva z nich. Pavel Běljajev a Vladimir Komarov, kteří stihli absolvovat leteckou akademii. A z těchto dvou byl Běljajev pravděpodobně jediný, kdo se dokonce blížil 1 500 letovým hodinám požadovaným Američany.
Foto: Pavel Neznanov/Unsplash
Stejně tak by se však američtí kosmonauti nehodili do sovětských testů způsobilosti. Jednak kvůli limitům maximální výšky (170 cm pro SSSR, 180 pro USA) a jednak kvůli věkovému limitu (35 let pro SSSR, 40 let pro USA). První americká posádka měla pouze tři astronauty, kteří by se do ní vešli: Virgil Grissom, Scott Carpenter a Gordon Cooper. A Carpenter nikdy nelétal na stíhačkách, takže by byl mimo hru.
Po prvním výběrovém řízení si země, vyvinuly každý svůj vlastní systém. V Sovětském svazu musel být kosmonaut členem komunistické strany, stíhacím pilotem a někým, kdo má bezvadné zdraví a fyzickou kondici profesionálního sportovce. Celkově zůstala kritéria výběru všude stejná po celá desetiletí, což vedlo k tomu, že kosmonautů nikdy nebylo příliš mnoho. Nakonec kosmická loď Sojuz, která slouží kosmonautům a astronautům již 60 let, mohla nést pouze tříčlennou posádku a s výběrem ideálních kandidátů na tuto práci nebyl nikdy žádný problém.
Totéž se nedalo říci o americkém vesmírném programu. Přelomový okamžik pro NASA nastal v roce 1978, kdy bylo vyhlášeno první výběrové řízení od roku 1969 pro program Space Shuttle. Vzhledem k maximální kapacitě osmi osob a schopnosti dopravovat náklad na oběžnou dráhu bez pilota bylo všem jasné, že vznikne potřeba velkého počtu astronautů. A tak byla kritéria výběru snížena a Američané toho roku dostali rekordních 8 000 přihlášek. Přesto se jich do výběru dostalo jen 35 a byli mezi nimi jak vojenští piloti, tak civilní vědci.
Foto: NASA/Unsplash
Současné snížení vstupní laťky by však Američanům stále neumožnilo nastoupit do ruského kosmického programu. Existují totiž přísná antropometrická kritéria, od kterých se ruská kosmonautika už léta neodchýlilo. To vše proto, že rozměry sovětských kosmických lodí a výstroje se už léta nezměnily.
Existují přísné předpisy upravující téměř všechna měření: velikost hrudníku, velikost chodidel, měření boků vsedě – dokonce i variabilitu úhlů v podpaží! Očekává se, že se v blízké budoucnosti změní, až začne sloužit nová kosmická loď Orel, známá také jako Federace.
Všichni uchazeči musí umět plavat, mluvit rusky (druhý úřední jazyk ISS) a mít minimálně bakalářský titul v některém z technických oborů nebo exaktních věd. Stejně tak se uvolnila zdravotní kritéria. Byla zrušena věková hranice a není ani nutné mít dokonalý zrak, v současnosti se hojně používají oční čočky.
Zdroj: rbth.com