Jak doprava a energetika proměňovaly podobu řeky Vltavy

Až do 17. století se na mapách dají vystopovat změny říční krajiny v okolí Vltavy. A právě o jejich zviditelnění se snaží vědci z ČVUT výstavou „Vltava – proměny historické krajiny“. Tím, že zmapovali změny podél toku Vltavy od pramene až po soutok s Berounkou, představují i původní říční krajinu, dnes zatopenou vodními nádržemi. Historickou krajinu ukazují pomocí starých fotografií, videí, velkoformátových 3D modelů i virtuální reality.

„Naším cílem je přiblížit Vltavu z různých pohledů – ať z oblasti vodohospodářství, změn krajiny, rekreace, dopravy, historie i mnoha dalších,“ uvádí kartograf Jiří Cajthaml, který vede projekt, jehož je výstava součástí.

Největší vliv na řeku měla doprava a energetika, dva protichůdné motivy. „Buď budeme využívat řeku energeticky a budeme ji zahrazovat, a to nám dělá překážky pro plavbu, a naopak, když chceme plavit vory a lodě, tak potřebujeme řeku sjízdnou,“ vysvětluje Martin Horský z katedry hydrotechniky ČVUT. V dějinách Vltavy se tedy objevují i příkazy některé jezy bourat, konkrétně v 15. a 16. století.

„Zajímavé období je v polovině 18. století, kdy v rámci plavby vzniká unikátní dílo, plavební komora v Županovicích, která vlastně byla první plavební komorou ve střední Evropě,“ uvádí Horský.

V průběhu let se na Vltavě dala přednost energetickému využití a vybudovala se Vltavská kaskáda. Právě ta změnila podobu řeky nejvíce. Výstava mapuje především krajinu v okolí tří největších přehrad Lipno, Orlík a Slapy.

Projekt si ale všímá i staveb a projektů, které na Vltavě kdysi byly, ale zanikly. Příkladem je Spirova elektrárna, která stávala u Vyššího Brodu. „V roce 1902 tam vybudovali elektrárnu s velkým spádem a výkonem 5,1 MW, někdy se tomu říkalo česká niagára, protože v podobnou dobu vznikal podobný projekt v Americe,“ popisuje Martin Horský.

Pro to, aby si vědci vytvořili co nejdetailnější představu o proměnách vltavské krajiny, zpracovávají data ze starých map, lokalizují staré fotografie, využívají i archivní filmové záznamy. „Vzali jsme asi 2000 starých fotografií a porovnávali jsme vzhled krajiny kdysi a dnes,“ říká Jiří Cajthaml. Přitom celková systematická fotodokumentace Vltavy v její celé délce není k dispozici, a fotografie se dohledávaly v regionálních muzeích a archivech. Díky zapojení internetové galerie Vltava, vytvořené sběratelem Vojtěchem Pavelčíkem, se ale daří fotografie lokalizovat.

Odborníci z ČVUT pracují i v terénu, v létě například na místě mapovali „Srdce Vltavy“, specifický meandr vltavského koryta u osady Pihlov nedaleko Horní Plané, jenž zmizel v roce 1958 pod hladinou Lipenské přehrady, a potvrdili, že jeho tvar v podobě srdce zůstal dobře zachovaný i čtyřiašedesát let po zatopení lokality.

Nahlédnout pod hladinu Vltavy se vědcům podařilo i v terénu. „My jsme měli obrovské štěstí, že v době našeho výzkumu, v zimě 2019/2020, byla snížena hladina na Orlíku a řeka se dostala do svého původního koryta,“ popisuje geografka Dana Fialová z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Hladina Orlíku byla tehdy snížena v průměru o 14 metrů z důvodu plánované rekonstrukce lodního výtahu. Na březích se z vody vynořily zbytky jezů, vorových propustí, původních samot, mlýnů a mostů. To vzbudilo velký zájem a lidé jezdili na odhalenou krajinu zkoumat.

Povltavská turistika ale hrála roli už od doby industrializace, kdy lidé začali mít větší potřebu trávit volný čas v přírodě, vědci tedy mapovali i to, jaké změny přinesl okolí Vltavy tramping nebo vodáctví. Rekreace v okolí řeky se otiskla i do výstavby. „Každý pátý obytný objekt v Česku je chata nebo chalupa,“ podotýká Fialová.

Z popsaných proměn vyplývá, že na Vltavě nezůstalo mnoho úseků, které by se daly považovat za přírodní. Za nejpřírodnější úsek se dá označit část od pramene Vltavy po Lipenskou nádrž. Podle Horského se dá jako málo změněný označit i úsek od Lipna až po České Budějovice, a to i přes existenci jezů starých 150 – 300 let. „Tam se plánovala další vodní díla, Dívčí kámen, Český Krumlov a Rájov. To měly být další velké přehrady, k jejich realizaci v 60. – 70. letech ale nedošlo,“ uvádí Martin Horský.

Výstava Vltava - proměny historické krajiny bude na ČVUT přístupná každý den zdarma do 7. dubna, v plánu jsou i komentované prohlídky. Výstavou ale mapování historických proměn řeky projekt nekončí. Do konce letošního roku se počítá s vydáním monografie a vytvořením webového portálu, který zpřístupní širokou řadu archivních materiálů a bude zajímavou pomůckou pro turisty, milovníky historie i badatele.

---

reklama

---