Zpráva

V repertoáru NdB se hry Václava Havla neuváděly často, což bylo způsobeno dlouhým obdobím, kdy byl vykázán nejen z jevišť, ale i z celé české kultury. V Mahenově divadle se v roce 1964 nejprve inscenovala Zahradní slavnost a po šestadvaceti letech Asanace. Aktovka Rodinný večer přenesla Havlovu intimněji laděnou dramatiku do divadla Reduta, kde nyní připravujeme Ztíženou možnost soustředění.

Komedie Václava Havla (1936–2011) vznikla v roce 1968 pro Divadlo Na zábradlí. Přestože pracuje se soudobou novinkou – inteligentním počítačem a i proto ironizuje pseudovědeckost, ústředním tématem je stav člověka, který mechanickým opakováním téhož a soustavným odmítáním dořešit problém, ztrácí přehled nejen o místě a čase, ale také o smyslu svého bytí.

Eduard Huml je vědec. Jako sociolog se snaží definovat myšlenky, týkající se postojů člověka ke štěstí a životním hodnotám. Své teze, podložené teoretickými úvahami, pravidelně diktuje mladé stenografce Blance, která ho fyzicky přitahuje. Doktor Huml je však ženatý, dokonce má milenku, což je momentálně jeden z problémů, který ho pronásleduje. Atraktivní Renata i manželka Vlasta o sobě navzájem ví, a nutí Eduarda k tomu, aby ukončil nefungující vztah. Který z nich to ale je? Doktor Huml je shodou náhod jedním z účastníků výzkumu doktorky Balcárkové, která má prostřednictvím počítače zvaného Puzuk zjistit vše, co se týká lidské individuality, aby poté mohla dojít k obecnějším závěrům. Za tím účelem se tým odborníků pravidelně setkává v domácnosti Humlových, kde pokaždé dochází ke zhroucení velmi citlivého přístroje. Výzkumníci nechápou proč. Reaguje snad na osobní problémy nerozhodného sociologa? Nezačal se do zkoumaného muže vciťovat? Je doktor Huml člověk nebo stroj?

Havel svůj text chápe v hlubší myšlenkové koncepci a konstatuje, že: „Tématem hry má být rozklad identity jako základní problém moderního člověka – jak se jeví na pozadí vztahu, který má tento člověk ke světu.“ Svůj text sám analyzuje v podrobném Komentáři ke hře Eduard, verzi, která předcházela pozdější Ztížené možnosti soustředění. Eduard Huml jakožto hlavní postava neobyčejně chytrého a vtipného dramatického textu, mj. přispěla v roce 1966 k Havlovu úspěšnému zakončení dálkového studia dramaturgie na DAMU. Herci se v režii Martina Glasera tentokrát ocitnou nejen v důmyslně komponované situační hře, ale i v neobyčejně svižném rytmu!

Otázka pro režiséra Martina Glasera

K dramatice Václava Havla mají diváci často předsudky. Setkáváme se s názory, že jeho hry jsou moc složité, intelektuální apod. Jak tuhle nedůvěru vyvrátit, a proč by si neměli nechat ujít naši inscenaci?
Václav Havel píše hry pro diváky, kteří mají chuť být mu partnery. Nebylo by fér slibovat komedii, při které se divák uvelebí v křesle a řekne si: Tak mě bavte! V tom jsou jeho hry opravdu „těžké“, protože pobaví jen toho, kdo chce při sledování nechat zapojený mozek. Ale zároveň je opravdový a plnokrevný divadelník. Nabízí perfektní komediální situace, přesně odpozorované lidské typy, zná skvěle fungování divadla, principy dramatu a komedie má v malíku a nabízí nám svou osobitou variaci na prastaré a funkční žánry. A protože je opravdu autorem geniálním, tak ke stavbě svých předchůdců, kteří cizelovali drama a komedii staletí před ním, přidává své specifické patro.

-----

„Je-li určitá potřeba člověka uspokojena – vlastně tím zaniká – tečka. Člověk ale potřebuje tak říkajíc stále něco potřebovat – neboť hnací silou jeho života není stav uspokojení všech potřeb – ale proces jejich neustálého uspokojování – jako úsilí o jejich uspokojení – tečka.“
Dr. Eduard Huml

zdroj zprávy: Petr Novák