"Zarache beteme valo ketax."

Saxana si uvolněně levně na nemocniční postel a říká: "To jsem ráda, že se to povedlo Honzo:"Musíš mi poradit." 
"Co se stalo? Kde mám ruce a nohy?" A Helena Růžičková do něj píchne prstem a radostně prohlásí: 
"To jsou dobré zprávy, možná dostaneme všichni svěrací kazajku."                                                             A tak se nám stane, že v opuštěné třídě letí na stole hlava. A volá: "Halo, tady jsem, zapomněli jste na mě. " A vůbec nesahání svoje tělo a ruce.

Skutečně my všichni ostatní sedíme o pololetních prázdninách ve škole a posloucháme seminář. A na hlavu na stole, které je našeho kolegy Míry, jsme opravdu zapomněli. Hlavě to ale vadí a volá a volá. Dokud jí Olga nenajde na stole a nepřinese do učebny. Všichni se smějeme, že jsme na hlavu zapomněli, prostě nebyla tam žádná Saxána, která by si hlavu jen tak hlídala a občas jí změnila do menší podoby, co se vejde do kapsy, kdy máme všichni oběd.  Hlava se zapojí do semináře. Lektorka s hlavou počítá a občas se hlavy zeptá, jaký má názor. A Mírová hlava odpovídá, stejně jako hlava Jana Hrušínského ve filmu. 

Ve filmu se ovšem někde ve vzdáleném bytě se zvedne opuštěné tělo, kterému chybí hlava a s košíkem na hlavě bloudí a hledá svoji hlavu až si nasadí na tělo hlavu bustu Napoleona a vydá se hledat svoje tělo do nemocnice. Jak se to děje v Mírově bytě nemáme zprávy, k žádnému oddělení nedochází a Mírovo tělo bez hlavy se nevydává do školy hledat svoji hlavu a po spojení už nikdo neřekne to, co Helena Růžičková ve filmu řekla:" Sedí? To jsem blázen."

My už blázni nejsme.  V klidu nám může ležet hlava kolegy na zemi celý den, tak, aby hlava viděla na flip chart a divné to není, ani bláznivé. A Mírova hlava se s ve škole nikdy nespojí a jeho tělo do školy ni. Nemůže, je totiž v karanténě a z karantény nelze jít hledat tělo do školy. A až bude seminář u konce, hlavu prostě vypneme. A manželka mu doma nemusí sestavovat tělo a hlavu a Míra bez problémů přijde  zdravý snad  v úterý do školy.