PŘÍMO Z PEKINGU | Nedávné řezné zranění rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou před olympijským startem neomezuje. Kromě soupeřek má v hlavě také led v Ledové stužce, jehož stav se během dní směrem k začátku Her měnil.
Jak jste na tom těsně před startem?
„Zašívaná rána dobrý, v pohodě. Jo, asi se cítím dobře, mám sice trochu rýmu, ale dobrý. Uvidíme, jak to bude vypadat. Na ledě je jeden den dobrý, druhý den se necítím. Ten led je nevyzpytatelný. Bavila jsem se s jedním klukem ze Švýcarska a máme na led stejný názor. Podle mě budou poslední dvě, tři kola opravdu hodně těžká.“
Co od ledu očekáváte?
„Vypadá to, že je tvrdší. Koukala jsem, že má o jeden a půl stupně míň, než když jsme přijeli, což je hodně znát. Přemýšleli jsme, ke kterému ledu bychom ho přirovnali, a nenašli jsme žádný. Když zkouším tempo na dvě kola, tak to vypadá v pohodě. Ale když jedeme něco zrychlovaného, tak to takové není. Je to zvláštní, úplně nevím, co od toho očekávat.“
Pomáhá vám, že se vám v Pekingu líbí zdejší hala?
„Asi musím říct, že jsem nikdy nepřijela na olympiádu a ta hala by se mi nelíbila. Jak to mají sladěné, načančané, čisté, tak to působí úplně jinak. Kdyby tady nebyl ten koberec, bylo by to betonové a nebylo to oblepené modrou barvou, asi by to působilo jinak. Je to prostě jiný závod.“
Na závody zřejmě dorazí místní vybraní fanoušci, bude vám ale hodně chybět vyprodaná hala?
„Minulý rok, jak jsme byli v bublině v Holandsku, první dva závody nějakým způsobem šly. Ale v Holandsku, když je prázdno a člověk slyší spadnout špendlík, tak to není takové, jak by si představoval. Nevím, jak to bude na mě působit. Člověk má v hlavě zafixované olympiády, kde je prakticky vyprodáno a je obrovský rachot. Tím to samozřejmě je i specifické. Jsem zvědavá. Ty symboly, všechno, co k tomu patří, tam bude. Ale nebude to taková olympiáda, na kterou jsme všichni zvyklí.“
Co jste si naplánovala na den před startem?
„Je to první den, kdy mám jenom led. Je to den, který na jednu stranu vždycky uvítám. Soustředím se jenom na led a nohy už netrápím žádnou jinou činností. Na druhou stranu, ten den je hrozně dlouhý, protože prakticky nemám co dělat. A pak večer přijde to losování, které rozhodne, jak budou rozdané karty. A to mě pak asi hodně ovlivňuje. Letos jsem jela čtyři svěťáky, na dvou jsem si nenechala říct, s kým startuju. Abych se vyspala. Teď přemýšlím, jestli si to nechám říct, nebo nenechám. Myslím si, že pro mě prášek na spaní bude na denním pořádku.“
Bude vás vaše kamarádka Nikola Zdráhalová před závodem uklidňovat?
„Já si myslím, že se mě snaží uklidňovat jak Niki, tak Liz (fyzioterapeutka Eliška Dřímalová – pozn. red.). Myslím, že to se mnou budou mít hodně těžké.“
Koho byste si přála do dvojice?
„Já si myslím, že ty holky jsou tak rychlé, tak dobře připravené a v takové formě, co pozoruju na tom ledě, že je mi asi úplně jedno, s kým pojedu. Mám akorát jedno jméno, s kterým nechci jet, a s kterým jsem nechtěla jet celou sezonu, což se mi naštěstí zatím daří. Ale uvidíme, jak to bude vypadat.“
