Loni i u nás vyšla kniha Yorama Hazonyho Chvála nacionalismu. Anglicky byla vydána v roce 2018 a měla být jakýmsi filozofickým podkladem „trumpismu“, tedy nacionalistického konzervatismu. Je však hluboce zavádějící a zásadně pomýlená.

Hlavní tezí této knihy je, že národní stát je optimální státní formou, jejíž alternativou je impérium. Nacionalismus je prý dobrý, protože vede k národním státům, jež jako jediné garantují individuální i kolektivní svobodu. Opakem nacionalismu je imperialismus usilující o světovládu, jenž je dobyvačný a netolerantní; chce svou koncepci spravedlnosti vnutit celému světu. Nacionalismus je naopak tolerantní, protože ví, že různé národy mají různé tradice a zvyklosti. Podle Yorama Hazonyho je problémem vlastně jakýkoli hodnotový univerzalismus, ať už římský, křesťanský, islámský, nacistický, komunistický či liberální, protože vedou k imperialismu a coby řešení vidí nacionalismus. Ani jedna z těchto tezí není pravdivá.

Hazony pokračuje ještě dál. Křesťanství, především pak to katolické, prý hlavně v důsledku svého univerzalismu samo sebe považovalo za pravdivé pro všechny lidi a národy. Jeho imperiální koncept převzal v podobě Svaté říše římské středověk, naštěstí ale protestanti založili národní státy, častokrát s národními církvemi a univerzalismus odmítli. Jenže se objevil John Locke coby zakladatel liberalismu se svou doktrínou univerzálních přirozených lidských práv, jež platí pro všechny lidi na světě, a opět otevřel cestu přes univerzalismus k imperialismu, tentokrát liberálnímu. Ten má podobu dnešní Evropské unie a amerického exportu „lidských práv“ do světa. To všechno jsou prý necitlivé imperialismy, jimž předcházel i imperialismus nacistický a komunistický, a řešením jejich arogance je návrat k národním státům a nacionalismům, které mají podle Hazonyho tyto ctnosti: 1) národní souručenství vytlačuje politické násilí na okraj společnosti; 2) odsuzuje imperiální expanzi; 3) garantuje kolektivní svobodu; 4) umožňuje konkurenční politické řády; 5) garantuje individuální svobodu.

Střela mimo cíl

Tolik samotný autor. Jenže Hazonyho nástin dějin je zavádějící: hlavně teze, že katolicismus vedl k imperialismu a protestantismus k nacionalismu. Prvním středověkým národním státem byla katolická Francie, která vždy odmítala mocenské ambice (německých) císařů. Katolické země si vytvořily svá impéria – španělské, portugalské, rakouské habsburské, a nakonec i francouzské –, ale stejně tak i země protestantské jako Nizozemí nebo Velká Británie. Nakonec právě Británie byla tou největší evropskou imperiální mocností všech dob.

Taky není pravda, že nacionalismus a imperialismus se vzájemně vylučují. Nikoli, lze je kombinovat. Byly nacionalismy, které nebyly imperialistické (irský, polský), ale byly nacionalismy, které imperialistické byly (francouzský, italský, německý – jak za Viléma II., tak i za Hitlera). Mimochodem Hazony tvrdí, že prý „Hitler nebyl nacionalistou v pravém slova smyslu“. To je samozřejmě nesmysl, Hitler byl německý (dokonce velkoněmecký) nacionalista a kromě toho i rasista a imperialista. Když Hazony popírá Hitlerův nacionalismus, člověk se musí ptát, jestli si to skutečně myslí, anebo chce jen na svou nacionalistickou stranu přitáhnout americké trumpistické voliče neznalé evropských dějin.

A stejně tak imperialismy; byly nacionalistické, ale i ne-nacionalistické a ne-rasistické – např. římské.

Yoram Hazony pak za významný příspěvek starých Židů lidstvu uvádí vznik židovského království. Jenže nebýt židovského náboženství, bylo by toto království nezajímavý státní útvar, jakých bylo kolem mnoho. Dějinně důležitý totiž nebyl židovský stát, nýbrž židovské náboženství: to, že se Bůh zjevil lidem v dějinách a sdělil jim určité pravdy o sobě i o nás. Nebylo pravým proto, že bylo židovským, ale proto, že bylo Božím, Bohem zjeveným, a proto se stalo židovským. Předání dvou desek Desatera na hoře Sinaj bylo mnohem významnější událostí než ustavení prvního krále Saula.

Nekonečný přínos starých Židů západní civilizaci je duchovní a náboženský, nikoli politický. Staří Židé měli mnohé dobré vlastnosti a ctnosti (stejně jako i mnohé neřesti), ale velcí političtí myslitelé to nebyli. Těmi byli řečtí filozofové jako Sókratés, Platón či Aristotelés, o jejichž přínosu Hazony mlčí.

Řecko i USA nesouhlasí

Přitom to byli Řekové, kdo si kladli otázky typu „co je spravedlnost, co je spravedlivé a jaký režim je spravedlivý“, a hledali na ně odpovědi. Jejich politické myšlení samozřejmě bylo univerzalistické. Nezabývali se tím, „co je spravedlivé pro Athéňany v 5. století př. l.“, ale co je spravedlivé pro člověka jakožto člověka, jaký režim je spravedlivý pro člověka coby příslušníka politické společnosti. Vyloučili odpovědi typu moc, hrubá síla, tradice, zvyklosti či konvence nebo vůle většiny (ty všechny se mohou mýlit a požadovat nespravedlnosti) a došli k tomu, že spravedlnost poznáme správným použitím rozumu.

A tak Aristotelés režimy rozděloval na spravedlivé (monarchie, aristokracie, republika) a nespravedlivé (tyranie, oligarchie a demokracie – ovšem chápaná jako svévolná vláda většiny) podle toho, kdo vládne, jestli jeden člověk, menšina, nebo většina, a také ve prospěch koho vládne (zda celé společnosti, či jen její části na úkor části druhé). Tudíž vůbec pro něj nebylo důležité, zda máme národní stát, nebo impérium. To režim ve státě činí státní moc spravedlivou, nebo nespravedlivou.

Mnohem později pak psal Thomas Jefferson o americké Unii na ústavním a federativním základě jako o vznikajícím a přes kontinent se rozšiřujícím „impériu svobody“: federální vláda je příliš slabá na to, aby se stala tyranskou, ale dost silná na to, aby zabránila místním tyraniím na úrovni členských států Unie. Není divu, že Hazony o otcích zakladatelích USA moc nepíše; jejich koncepce byla pravým opakem toho, co on doporučuje. Ovšem kdyby napadl a odmítl americké otce zakladatele, moc trumpistů by na svou stranu nezískal.

A nakonec je ta nejhlubší úroveň Hazonyho myšlenek: problém univerzalismu. Respektive zda univerzalismus nutně vede k imperialismu a následně k pokusům o světovládu.

Jsou asi tři základní odůvodnění politického konzervatismu. Prvním je skepticismus – nedůvěra k jakékoli ideologii. Tento typ konzervatismu je historicky nejsilnější v Británii, jeho filozofickým základem byl David Hume a v moderní době nejlepším teoretikem Michael Oakeshott. Odmítáním ideologií je tento konzervativismus pragmatický a řeší problémy ad hoc. Dbá na společenskou konverzaci a slušnost. Jeho velkou výhodou je vyhnutí se extrémům, umírněnost a prozíravost. Nevýhodou však je, že je to pozice do pohody; v dobách krizových obranou proti zlé a falešné koncepci pravdy není koncepce pravdy žádná, nýbrž koncepce pravdy správná.

Druhým je tradicionalismus, tedy přesvědčení, že nejjistějším zdrojem pravdy a moudrosti je tradice. Tento typ konzervatismu byl nejsilnější na evropském kontinentu a jeho nejvlivnějším proudem byl německý romantismus s m+ysliteli jako Fichte či Hegel. Tento typ konzervatismu hájí místní a dobové tradice, což znamená, že v různých společnostech a národech jsou správné tradice různé. Ve své knize ho Hazony hájí, a proto vyzdvihuje nacionalistický partikularismus proti politickému a hodnotovému univerzalismu.

Proč hned světovláda?

Přitom Hazony jako věřící ortodoxní žid určitě nepovažuje za zdroj pravdy jakoukoli tradici, ale pravé Boží zjevení; čímž však zároveň musí odmítat ty nároky na pravé Boží zjevení, které považuje za falešné, např. nárok křesťanský či islámský. Podle ortodoxního judaismu byl Ježíš falešným mesiášem a Mohamed falešným prorokem. Tento problém substantivní (náboženské) pravdy však Hazony ve své knize neotevírá; asi by to špatně nesli trumpističtí křesťanští voliči. Proto zastává tradicionalistickou pozici, která je relativistická a může vyhovovat všem.

Jenže tuto hru mohou hrát i progresivní levicoví liberálové: prohlásí za „evropské hodnoty“ např. „právo“ na potrat či „manželství“ osob stejného pohlaví, a každý, kdo s nimi nesouhlasí, pak není „dobrý Evropan“.

A to nás přivádí ke třetímu typu konzervatismu, kterým je metafyzický; je to konzervatismus věčných pravd. Určité hodnoty jsou podle tohoto konzervativismu pravdivé a správné na všech místech a ve všech dobách, a proto je má spravedlivý režim respektovat a chránit. Tento typ konzervatismu je nejsilnější v USA, historicky ale měl různé podoby. Ty správné hodnoty můžeme poznávat rozumem, tedy jako přirozené právo v tradici Aristotela. Nebo správné hodnoty poznáváme pravou vírou (náboženský konzervatismus); případně mají pravé hodnoty podobu přirozených práv člověka, které má spravedlivý stát bránit a chránit (jak mínili John Locke či otcové zakladatelé USA). Nebo je možná i kombinace všech tří (tento postoj zastávali např. papežové Jan Pavel II. a Benedikt XVI.) V tomto pohledu na problém nacismu a komunismu nebylo to, že se u nás zaváděly cizí hodnoty, ale že se zaváděly zlé „hodnoty“: dobro považovaly za slabost a zlo za výtečnost.

Američané byli přesvědčeni, že vymysleli tu objektivně nejlepší formu vlády: přirozená práva člověka plus omezení a rozdělení státní moci ústavou plus vláda odvozující své pravomoci od souhlasu ovládaných. Tuto trojkombinaci považovali za nejlepší, ale až do prezidenta Wilsona nebyli přesvědčeni o tom, že ji mají politicky šířit ve světě. Mají být vzorem a majákem svobody pro všechny, to ano, ale ostatní mají na to, že toto je nejlepší forma vlády, přijít sami. Takže univerzalismus neimplikuje nutně imperialismus. I křesťanství se v dějinách šířilo i násilím, což byla hanba, ale dnes nikdo křesťanství násilím šířit nechce. Univerzalismus pravdy neimplikuje nutně územní expanzi či úsilí o světovládu. A britský imperialismus (na rozdíl od Hitlerova či Stalinova) taky neusiloval světovládu. Takže ani imperialismus nemusí mít nutně světovládné choutky.

Tím zajímavým problémem univerzalismu je, zda existují, anebo neexistují pravdy a hodnoty, které jsou platné pro všechny lidi, ve všech dobách, na všech místech. Hazonyho kniha je postavena na jejich popření a na tvrzení, že takovéto přesvědčení o meta-dějinné univerzální pravdě vede k imperialismu a pokusům o světovládu.

Problém přirozených práv

Jenže každý, kdo je obeznámen s přirozeným právem, ví, že takové normy jsou poznatelné i prokazatelné rozumem. Hazony i všichni konzervativci dneška mají pravdu, že módní rozmar vyrábět „práva“ jako na běžícím pasu, je neblahý; ale to neznamená, že skutečná lidská práva, daná lidskou přirozeností člověka coby racionální a volní bytosti, neexistují. Jaké to jsou? Např. právo na život. Nikdy není správné úmyslně zabít nevinného. Nebo právo na vlastnictví: není správné svévolně odcizovat majetek. Nebo smluvní práva: smlouvu s nikým uzavřít nemusím, ale pokud ji s někým dobrovolně uzavřu, je pro mě (a pro ni nebo pro něho) závazná.

Jak víme, že tato práva jsou skutečná? Zkuste si představit opak. Kdokoli má „právo“ zabít kohokoli na potkání… A pokud někdo tvrdí, že jeho právo na život je jen kulturně-historický artefakt (což je zřejmě Hazonyho pozice), jaký je pak důvod tento jeho kulturně-historický artefakt respektovat? Co může namítnout proti naší replice, že my začínáme novou kulturu a novou dobu, jak to řekli a udělali Lenin a Hitler?

Dějiny lidstva jsou dějinami postupného hlubšího nahlížení lidské vnitřní důstojnosti a hodnoty. Proto Britové ve svém impériu zakázali domorodé tradiční hodnoty, jako bylo upalování vdov v hinduistické Indii (satí) nebo otrokářství. Ale dějiny jsou i historií vzdorů a revolucí proti tomuto náhledu v podobě komunismu či nacismu.

Hazonyho brojení proti hodnotovému a morálnímu univerzalismu je o to pikantnější (a skandálnější), když nezmiňuje sedm Noemových přikázání. Křesťanský Starý zákon je sice explicitně neuvádí, ale Talmud ano, což Hazony jako ortodoxní žid musí vědět. Podle Talmudu po potopě praotec Noe potomkům svých dětí, tj. celému lidstvu, zanechal těchto sedm přikázání, která jsou univerzální morální pravdou pro celé lidstvo: zákaz modloslužby, zákaz proklínání Boha, zákaz vraždy, zákaz sexuálních perverzí a cizoložství, zákaz krádeže, zákaz jíst maso ze živého zvířete a příkaz ustavit právní, soudní systém mezi lidmi.

I kdyby tak žádné jiné univerzální normy platné pro celé lidstvo nebyly, tak podle víry, kterou Hazony vyznává, těchto sedm jimi je. Hazony však o nich mlčí, protože se mu nehodí pro jeho obhajobu nacionalismu a tvrzení, že univerzální pravda vede k imperialismu.

Jenže impéria, stejně jako národní či městské státy, jsou dobré, či zlé podle toho, jaké režimy jim vládnou. A pro konzervativce, kterým jde o svobodu, ctnost a spravedlivý řád v duši člověka i životě společnosti, je chválit kmenový nacionalismus tím posledním, co potřebují.

LN, 29.1.2022

Autor je publicista působící v Občanském institutu