RECENZE: Kiefer Sutherland hraje i zpívá z vděčnosti

Kiefer Sutherland, syn Donalda Sutherlanda, je sympaťák. Většinová divácká obec má jeho obličej spojený hlavně s postavou Jacka Bauera ze seriálu 24 hodin, ale v jeho filmografii figurují lahůdky jako Stůj při mně, což je vynikající adaptace novely Tělo spisovatele Stephena Kinga, Hráči se smrtí, filmový prequel seriálu Twin Peaks, temné mysteriózní sci-fi Smrtihlav nebo psychologický thriller Telefonní budka.

Kromě herectví je Sutherland rovněž činný i jako hudebník, přesněji řečeno zpěvák, kytarista a skladatel. Roku 2016 vydal pod svým jménem debutové album Down In A Hole, o tři roky později desku Reckless & Me a letos přišel s novinkou Bloor Street, kterou označuje jako svou dosud nejpozitivnější, plnou naděje. 

5 fotografií

Nikoho asi nepřekvapí, že právě takovou desku chtěl Sutherland natočit – na písničkách pracoval v době pandemie a cítil, že potřebuje sám sebe i své okolí povzbudit.

„Nejsem člověk, který bere vše, co se mu v životě děje, jako samozřejmost. I o tom písničky na albu pojednávají – že jsem nesmírně vděčný za svou kariéru, za rodinu, přátele a za to, že jsou všichni v pořádku,“ svěřil se Kiefer Sutherland ještě před vydáním desky.

Při poslechu Bloor Street platí, a platilo to i u předchozích dvou alb, že herec bere muziku vyloženě jako ventil, odpočinek od hraní. Čili žádné nežádoucí experimentování, ale poctivě zahrané a zazpívané songy vyrůstající z country, občas soft rock, folk, prostě klasická Americana.

Sutherland podle vlastních slov vyrůstal na kapelách Led Zeppelin, Rush, Aerosmith, Triumph a podobných, ovšem co se týče psaní textů v první osobě a důrazu na vyprávění příběhů v nich mu byl největší inspirací Johnny Cash. 

„Jednou z mých nejoblíbenějších skladeb je Black Dog od Led Zeppelin, ale upřímně řečeno nejsem vůbec schopen říct, o čem se v ní vlastně zpívá. Když jsem poprvé slyšel Cashe a jeho A Boy Named Sue, okamžitě jsem tomu rozuměl a dokázal se s tím ztotožnit. Tohle je cesta, kterou bych se ve svých písničkách chtěl ubírat,“ říká herec.

Sutherland není hudební vizionář, nenabízí nic převratného. Občas zní jako uhlazený Bob Dylan, Bruce Springsteen nebo Tom Petty a dbá především na to, aby se jeho skladby příjemně poslouchaly, což se daří a je to naprosto v pořádku. 

Bloor Street 65 % Kiefer Sutherland

Prakticky každá z nich disponuje silným a jasným melodickým nápadem a nakažlivou náladou. Člověk má okamžitě chuť sednout do kabrioletu a jet se projet vstříc západu slunce na americké dálnici. V kokpitu škodovky na nejdražší polní cestě v Česku, známé jako D1, to není úplně ono...

Rozhodně je znát, že Sutherland má podobnou muziku v krvi, skládá ji s lehkostí, samozřejmostí a zcela bez křeče. Jako zpěvák se nepouští do žádných krkolomností, zůstává spíše vypravěčem, spoléhaje se především na charizmatický lehce nakřáplý hlas. Je potěšující, že nepředvádí herecké manýry, zpívá přirozeně, uvěřitelně. Což je charakteristika, která se dá vztáhnout i na celé album.