V 9.00 online

Ale jsem tu včas. Teď, aby tu byli včas žáci. Má se připojit 12 žáků a asistent. V 8.55 se připojím a oklikám všechny omezení počítače. Jsem v učebně a stále mne překvapí, že sama. "Dobrý den." se ozve. Postupně se připojují žáci a žákyně. "Dobrý den." A už je jich skoro 5. Přepočítám je. V 9.03 je jejich 8 a chybí 4 a asistent. V 9.06 se konečně připojuje asistent a pomáhá mi hledat žáky. Píšeme na WhatsApp: "Kde jste, začíná hodina?" Takže chybí 4 žáci a přesně ti, co chybí vždycky.  Mohli bychom na ně sázet jako na koně. Nejdříve volám na telefon Martina. A nic. Pak volám Martinově mamince. Mám štěstí, bere mi telefon. "Promiň," říká mi, " Martin je u otce, zavolám mu." Martin se připojuje. "Nezlobte se, jsem doma sám a všichni odešli v 7.00 a já jsem si zapomněl nařídit budík." Tak, ano. Mezitím asistentka nějak sežene Jakuba. Takže chybí ještě dva. Nějak a z ničeho nic se připojí ještě Jakub. Chybí jen Oliver. "Kde je?" Volají mu i z kanceláře školy. A najednou to začne v Google Meet chrochtat a řechtat a do online prostoru vstupuje poslední žák. Je 9.08. Tiché:"Dobrý den." "Olivere, proč jsi se nepřipojil?" Všichni čekáme, co řekne. Známe jeho obvyklé výmluvy, jako třeba zaspal jsem nebo nefunguje mi počítač. Cítím mírné naštvání, ale to mne opouští při vysvětlení Oliverovy situace. "Já jsem si myslel, že dnes je sobota." To je srozumitelné vysvětlení.  Já jsem někdy v hodinách a dnech také ztracená. Ale především mně hlavou bleskne starý vtip. Spor mají kněz, imán a rabín o tom, jaké zažili největší Boží zázraky. Imán říká: "Jel jsem na velbloudu a najednou přišla písečná bouře  a modlil jsem se k Alláhovi a stal se zázrak. Všude kolem písečná bouře a tam, kde jsem byl já a velbloud, ani vánek. Kněz říká: "To nic není, jednou jsem šel za umírajícím, nesl jsem svaté přijímání a hrozně lilo. Modlil jsem se, všude kolem byl déšť a tam,  kde jsem šel já, bylo sluníčko." A rabi říká: To já jsem jednou šel v sobotu do synagogy a před mnou na chodníku ležela plná peněženka. A to v sobotu o šábesu nemůžu zvednout. A tak jsem se modlil k Bohu a všude okolo mne byla sobota a tam, kde jsem byl já, bylo pondělí. A Oliver to má stejně. Nevím jestli se modlil, ale rozhodně toužil a to je skoro jako modlitba a tak se stal zázrak. V celých Čechách byl pátek, ale u Olivera doma už byla sobota. Ale my jsme mu zavolali a tak jsme zrušili  zázrak a znovu odvedli našeho milovaného spolužáka do pátku a mohli jsme začít. :-)