Milování za jízdy v autobuse

29. 01. 2022 18:00:00
Co se odehrává v našich snech je záhadou. Jsou to naše tajné představy? Zážitky z minulých či budoucích životů? Skryté touhy nebo přání?

Doběhl jsem na poslední chvíli a do autobusu nastupoval úplně propocený. No fajn, jak přijdu do práce, budu se muset hned převléknout. Chvíli se mi honilo hlavou, jestli mám čistou košili ve skříni. Byl prosinec, půl páté ráno. Pro normálního smrtelníka černočerná hluboká noc. Sněhová pokrývka by jitro projasnila, ale po ní nebylo ani památky.

"Dobrý den," pozdravil s lehce ironickým úsměvem starší řidič autobusu. "Kam to bude, jako obvykle?" Viděl můj sprint v cílové rovince s výrazem Emila Zátopka v obličeji a dobře se bavil.

Kývl jsem a nemohl popadnout dech, než ze mě vylezlo: "Dobré ráno." Automat mi podal lístek a já se přesunul do zadní části autobusu. Všechna sedadla plná, až na jedno. Naštěstí, čekalo mě čtyřicet minut jízdy a nechtěl jsem ji celou prostát.

Na sedadle u okna seděla asi čtyřicetiletá žena. Měla na sobě modrý svetr a držela si bundu na kolenou. Uvnitř dopravního prostředku se drželo příšerné horko. Venku mrzlo a řidič až nelidsky přitápěl. Ani bez respirátorů by v autobuse nebylo zrovna příjemně.

"Dobré ráno, máte volno?" Než přikývla, dopadl jsem na sedadlo a svlékl si kabát. V celém autobuse měli všichni sklopené hlavy, jako při kázání v kostele. Přidal jsem se k nim. Horko mě okamžitě zmohlo. Mírně jsem naklopil dozadu sedadlo, hlavu zaklonil a začal podřimovat.

Najednou jsem z boku ucítil jemný tlak. Pootočil jsem hlavu. Na rameni mi ležela ženina hlava bez respirátoru, který ji visel na gumičce za uchem. Její kudrnaté a blonďaté vlasy mě šimraly pod nosem a nutily ke kýchnutí. Byla moc hezká. Jemné rysy, jako kdyby je namaloval podobně šikovný malíř, který vykreslil námrazu na oknech zvenku. Z tenkých a pevně sevřené rtů ženě unikal vzduch, jak tiše oddechovala.

Moje první reakce byla ji odstrčit. Uvědomil jsem si však, že by se vzbudila, což mi přišlo líto. Proto jsem se ani nepohnul. Zavrtala se hlavou do mé ramenní jamky jako do hluboké peřiny. V tom okamžiku kadeře spáčky projely okraje mých nosních dírek a já vší silou potlačil kýchnutí. Mírné zaškubnutí těla nepostřehla, protože v kolébání autobusu zaniklo. Už jsem neusnul a celý napnutý dával pozor, aby nespadla a neublížila si.

"Ach..," vzdychla najednou a pootočila hlavu ještě o kousek víc. Ženino "ach" mělo něžný nádech erotična. Hladká kůže na obličeji se jí napnula ještě víc a vyhladila všechny dosud nepatrné vrásky. Přes slabé osvětlení v autobusu bych přísahal, že zčervenala a ne horkem...

Od té doby sebou každou chvíli zavrtěla. Aby toho nebylo málo, najednou položila rozevřenou dlaň na moje stehno.

Trochu jsem zpanikařil. Co když se vzbudí a bude křičet, že ji ohmatávám, aby se sama vyhnula trapasu? Možná to tak dopadne, že ji ohmatávat začnu, napadlo mě. Moje tělo se začalo potit, ne jako při sprintu, ale při maratonu.

Podíval jsem se na ženu a snažil se zaostřit. Spí nebo spánek hraje? Nehrála. Tedy těžko, protože v koutku úst se jí objevila slina a trochu kápla na můj svetr.

Chvíli to vypadalo, že chvíle protknutá erotikou je nenávratně pryč. Jenže znova vzdychla. Několikrát za sebou.

Možná se ve snu s někým milovala. Snad s mužem či ženou, ale to nebylo pro tu chvíli důležité. Nepřetržitě sebou vrtěla. Už, už jsem ji chtěl vzbudit a přitom se jí podíval do obličeje. Měla na něm úsměv. Ale ne zdvořilostní, který na sobě mají lidi jako masku, aby s ní skryli svoji špatnou náladu nebo vzbudili mylný dojem, že vás rádi vidí.

Její úsměv byl bez falše.

Takový, který má na sobě člověk, jež zažívá něco opravdu příjemně intimního. Takový, že kdyby se viděl sám v zrcadle, styděl by se před sebou. Takový, který je opravdově čistý a uvěřitelný.

Ženina ruka mi sevřela nohu tak pevně, že jsem skoro vykřikl. Úsměv na tváři se jí zasekl, jako film v promítačce ve starém biografu, kterému se přetrhla celuloidová páska.

Autobus se dokodrcal do města. Kolona vozidel se táhla až ke křižovatce daleko před námi. Řidič prudce přibrzdil a rozsvítil uvnitř všechna světla.

Otevřela oči a vytřeštila je. Hbitě se posadila. "Pardon," omlouvala se a utírala si hřbetem ruky ústa, než si nasadila respirátor.

Když jsme dojeli na nádraží, vystoupila z autobusu za mnou. Zamířil jsem do práce, ale potom se zastavil a otočil. Nasadila si vlněnou čepici a rukavice a na záda si nahodila dámský baťůžek. V tmavohnědé péřové bundě pod kolena a bleděmodrých riflích, které končily v jejích dlouhých kozačkách, připomínala drobného medvídka.

Na obličej si nasadila úsměv, který vypadal jako maska. Potom se vydala opačným směrem za svým cílem.

Pomalu mizela v dáli. Stejně pomalu, jako odcházel můj sen o jejím milování...

Psáno pro Blogosféru.

Jana Kratochvílová zpívá píseň Smaragdové lasery. Zdroj: YouTube.cz

Úvodní náhledová fotografie z Pixabay.com:

http://https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/

Autor: Jan Šik | sobota 29.1.2022 18:00 | karma článku: 15.77 | přečteno: 455x

Další články blogera

Jan Šik

Nespravedlivá výměna provedená odpornými šmejdy

Pokud vás má někdo nahradit, budete z toho špatní. Zvláště, když se dozvíte, že s vámi už nikdo a nikde nepočítá. Co potom uděláte?

23.3.2024 v 18:00 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 527 | Diskuse

Jan Šik

Kdo jsou oběti zla?

Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.

24.2.2024 v 18:00 | Karma článku: 14.53 | Přečteno: 482 | Diskuse

Jan Šik

Laskavý anděl a fólie na displej mobilu s drobky makové laskominy

Určitě každý z nás ve svém životě potkal laskavého člověka. Takového, který svůj skutek dokáže udělat pro druhého nezištně a bez postranních úmyslů. Prostě jenom tak.

10.2.2024 v 18:00 | Karma článku: 10.48 | Přečteno: 194 | Diskuse

Jan Šik

Kauza psychiatr: Kdo za ni může?

V současné době čelí známý český lékař Jan Cimický obžalobě ve věci skutků se sexuálním podtextem. Tato aféra něco vypovídá nejenom o něm.

20.1.2024 v 18:00 | Karma článku: 24.45 | Přečteno: 630 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 54 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 110 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 13.29 | Přečteno: 174 | Diskuse

Filip Vracovský

Jak to vypadá Mordor ( Rusko ) už nám klepe na dveře ?

Krátká předsváteční úvaha ... Taky vás některé uklidňující zprávy spíš rozruší ? Račte vstoupit .....

28.3.2024 v 9:00 | Karma článku: 12.53 | Přečteno: 324 |

Michael Laitman

Odhalení tajemství Knihy života

Jeden mudrc kdysi řekl: „Člověk musí získat jak vědomosti, tak moudrost.“ Na otázku, jaký je mezi nimi rozdíl, odpověděl: „Vědomosti se získávají čtením knih, moudrost se získává čtením knihy, kterou jsi ty sám.“

28.3.2024 v 4:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 32 | Diskuse
Počet článků 403 Celková karma 15.74 Průměrná čtenost 1361

Žijme přítomným okamžikem, ale nezapomínejme, že kdo nezná minulost, nemá budoucnost. 

 

"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...