Jak vy sám na devadesátá léta vzpomínáte?
Mně bylo v roce 1990 třiadvacet a byl jsem ve čtvrtém ročníku na fakultě, takže mi zbývaly ještě čtyři semestry do konce a pak jsem vyrazil do světa. Ta změna poměrů mě tehdy zaskočila. Příjemně, samozřejmě, ale nebyl jsem na ni připravený. Jediné, čím jsem si byl jakž takž jistý, bylo, že chci cestovat a pak někdy, až si to užiju, dělat muziku a divadlo.
Co s vámi bylo pak?
Bylo by to na delší povídání. Dost jsem pak tedy cestoval a vedl takový plážový život. Nic jsem nebudoval ani jsem neměl žádný vážný plán. Potkával jsem různé lidi, chvíli někde pobyl, pak zase šel jinam. Dělal jsem všechno možné. Bylo to fajn. Naprosto bezstarostné, i když účet samozřejmě jednou dorazit musel.
Dílem jsou ty zážitky z toho období nepublikovatelné a dílem si to už úplně nepamatuju. Naštěstí, chtělo by se říct. Do Prahy jsem se vrátil až ve druhé polovině devadesátých let. Z toho pohledu to pro mne samozřejmě, jako pro spoustu lidí, byla fajn doba, nové možnosti, volnost. Já jen, upřímně, úplně nevěděl, jak s tím naložit. No a naložil jsem s tím pak tak, že se ze mne stal nejdřív opilec a nakonec herec.
V Devadesátkách ztvárňujete mafiána Alexeje, který má slepé jedno oko. Jaké to bylo, když jste se poprvé viděl namaskovaný v zrcadle?
My jsme si s maskérem Martinem Větrovcem nejprve o té postavě dost povídali. Já totiž přišel s poměrně jasnou představou a zjistil jsem ke své radosti, že Martin má velmi podobnou. Měli jsme na to dost času, protože se to připravovalo s předstihem a v České televizi neponechali nic náhodě.
Jonák, Mrázek, Běla. Zloduchové z Devadesátek byli pro herce výzva |
Takže první sezení jsme v maskérně i v kostymérně měli několik měsíců před zahájením natáčení. Dělat tu jizvu a oko, to zabralo vždycky dost času, už nevím přesně, ale dvě hodiny jsem před každým natáčením v maskérně strávil určitě. Ale jak jsem říkal, výsledek byl přesně takový, jaký jsem si představoval já, Martin i režisér. Skvělá práce.
Sestřih „podle hrnce“ jste prý musel kvůli dotáčkám nosit víc než půl roku. Fungovat s tímto na hlavě asi nebylo zrovna příjemné…
On do toho totiž vlítnul covid, první vlna, a jak nikdo moc nevěděl, co bude, tak se natáčení protáhlo opravdu na několik měsíců. Samozřejmě to mělo drastický vliv na můj sexuální život. Nešlo s tím nic dělat, nijak to nešlo učesat. Prostě kastrol na hlavě. Kvůli tomu, že právě probíhala první vlna koronaviru, jsem ale moc mimo domov nevycházel, takže posměch jsem si užil víceméně jen od dětí a ženy. Poslední den natáčení, hned po mojí poslední klapce, jsem mazal do maskérny a poprosil Martina, aby mi to nějak rozumně ostříhal. Což mi připomíná, že mu za to ještě dlužím flašku.
Vaše role je zajímavá silným přízvukem. Dalo vám moc práce se ho naučit?
Vlastně jsem se ho učit nemusel. Umím ho. Moje rodina z máminy strany pochází z Ruska. Zajímavé je, že já jsem původně chtěl použít mnohem silnější přízvuk, když jsem si tu roli připravoval. Ale na place jsme s režisérem, panem Bebjakem, zjistili, že je to na úkor srozumitelnosti a ten Alexej tam zase tolik textu nemá, takže všechno, co říká, nějak posunuje děj a musí mu proto být rozumět. To se stává poměrně často, že si nějakou roli připravím a pak v reálu zjistím, že je nutno notně ubrat.
Loni jste exceloval v seriálu Boží mlýny v roli Mistra Ezechiela, který byl taky zápornou postavou. Nyní je to Alexej. Hrajete záporáky raději? Čím vás baví?
Faktem je, že záporáky hraju často. Ale třeba v seriálu Místo zločinu Ostrava jsem měl roli kladnou. Dost točím se zahraničními produkcemi a tam taky mívám kladné role, stejně jako v divadle. Nicméně záporáky hraju rád, zejména takto výrazné typy, jako je Alexej. To se vysloveně hraje samo, je čeho se chytit.
Zkoušíte Macbetha s Ondřejem Sokolem a Martinem Fingerem. Jak se vám s nimi pracuje?
Když mi tu roli nabízeli, myslel jsem si, že si dělají legraci. Nicméně zjevně to mysleli vážně, čemuž jsem samozřejmě rád. Otázka ale nestojí tak, jestli se mně pracuje dobře s nimi, ale jestli se jim dobře pracuje se mnou. Doufám, že ano. Je to zajímavá práce, každopádně výrazně jiná, než na jakou jsem byl v divadle doposud zvyklý. Strašně mě to v Činoheráku baví. Premiéra by měla být v březnu. Ovšem je možné, že s tím termínem koronavirus trochu pohne. Uvidíme.
Umělecký maskér Martin Větrovec o jizvě mafiána Alexeje: „U postavy Alexeje, kterou hraje Bořek Slezáček, bylo nutné ztvárnit, že má jedno oko slepé. Objednala se proto čočka, která slepé oko imituje. Nad oko a pod oko se ještě umístila předem vymodelovaná jizva. Zranění představuje říznutí, ale není blíže specifikované, jak o oko přišel. Spíše jde o další prvek dotvářející Alexejovu image, stejně jako jsou třeba typické gangsterské brýle. Při jednom z dialogů s vyšetřovatelem navíc Alexej přímo řekne repliku: ‚Podívej se mi do očí‘, při níž si brýle sundá, jizvu odhalí a využívá tak zranění k přímé konfrontaci.“ |
