Free Jazz Trio slaví půlstoletí. Jubilejní koncert pořádá náš redakční spolupracovník Jan Hocek a my oživujeme profilový článek, který skupině věnoval Vladimír Kouřil.
Tisková zpráva: Téměř na den přesně od prvního koncertu před 50 lety zavítá v sobotu 12. února 2022 do Boskovic opravdová legenda tuzemského jazzu Free Jazz Trio Olomouc. Patrně nejdéle fungující jazzová kapela v Evropě, navíc rozšířená na kvarteto, vystoupí v Prostoru na Panském dvoře. Kdo tu byl předloni na festivalu HearMe!, zajisté si pamatuje, jak tihle „dědci“ převálcovali i mnohem mladší účinkující. Je nabíledni, že tahle kapela opět přinese uragán té nejsvobodnější hudby! Free Jazz Trio Olomouc v posledních letech nekoncertuje často, proto je každé jejich vystoupení opravdovým jazzovým svátkem. Hlavně jejich zásluhou se free jazz stal rovnocenným ostatním jazzovým stylům u nás. Akci pořádá Jan Hocek ve spolupráci s Unijazzem Boskovice a Prostorem – kulturním a komunitním centrem pro širokou veřejnost.
ZE ŽIVOTA JAZZOVÉ AVANTGARDY V SRDCI EVROPY / FREE JAZZ TRIO
Kanadský pianista Paul Bley (1932) se stal roku 1965 členem sdružení pro podporu avantgardního jazzu Jazz Composers Guild. Patřil ke skupině mladých klavíristů vysouvajících free jazz z krátkých kalhot. Když o rok později vystoupil v Praze na třetím Mezinárodním jazzovém festivalu, objevil se v Melodii 1966/12 v popisce u jeho fotografie text: Paul Bley, jeden z těch, které je dobře slyšet, aby bylo o čem diskutovat. Ještě týž podzim založili v Olomouci pianista Emil Viklický (1948) s basistou Josefem Pešou a bubeníkem Antonínem Náplavou freejazzové trio, při jehož vzniku měla významnou úlohu inspirace Bleyovou hudbou. Během téhož ročníku MJF šéf švýcarského rozhlasového vysílání Lance Tschannen ve svém projevu mimo jiné pravil: „Kritika bez informací je nejen neúplná, ale – jak jsme se mohli přesvědčit na příkladu americké avantgardy – může být i škodlivá. Vedla ke vzniku proti sobě nepřátelsky zaměřených táborů – což se v dějinách jazzu stalo poprvé od někdejšího rozkolu mezi tradičním a moderním jazzem.“
Čtyři do tria
Debaty, proč u nás free jazz nemá příliš příznivců ani mezi muzikanty, ani mezi posluchači, nutně začínají úvahami o mentalitě domorodců počínajíce dobou obrozeneckou a končíce analýzou souvislostí společenských, sociologických, ba i mravních. Olomouc byla v šedesátých letech významným jazzovým doupětem. Vedle celé řady komorních seskupení tu působily hned dva poloprofesionální orchestry a řada amatérských při různých podnicích. RaJ Big Band Věroslava Mlčáka hrával až čtyřikrát týdně a Viklickému ještě nebylo ani patnáct let, když s ním sbíral první zkušenosti. V roce 1966 založené freejazzové trio se po čase změnilo zaměřením na spíše hardbopové sexteto, v němž se už objevil hráč na altsaxofon a barytonsaxofon Milan Opravil. Ten se s bubeníkem Antonínem Náplavou sešel už dříve v moderně zaměřené skupině Q63. Redukcí Viklického sexteta vzniklo kvarteto Jazz Q E. V., v němž se již objevil další člen budoucího Free Jazz Tria Olomouc, basista Jiří Černý. V roce 1971 Viklický dokončil matematická studia, odešel na vojnu hrát do Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého a z rozpadlého kvarteta Milan Opravil stvořil trio. Skupina se premiérově představila 10. 2. 1972 na Olomouckých jazzových dnech – tehdy ještě trio vystoupilo pod původním názvem Jazz Q E. V., byť Viklický už byl v Praze v khaki mundúru a během vycházek hostoval tu s Luďkem Hulanem, jindy s Jiřím Stivínem. Trio Opravil – Černý – Náplava řešilo nové stylové zaměření a z toho, co je nejvíce ze současného jazzu zaujalo, vzešla hudba dvou již slavných jmen: pionýra amerického free jazzu Ornetta Colemana a o generaci mladšího britského avantgardisty, člena proslulého The Tria, Johna Surmana. Ještě téhož roku se trojice rozhodne nadále používat název Free Jazz Trio.
V tuto chvíli to s free jazzem myslel vážně na celé české scéně snad jedině Jiří Stivín, který se kvůli tomu rozešel s původním Jazz Q Martina Kratochvíla směřujícího k jazzrockové fúzi a bluesrocku. S FJT začal v roce 1973 hostovat multiinstrumentalista Josef Bláha, posléze se stal stálým členem. Zpočátku hrál na klarinet a housle, postupně přidával tenorsaxofon, sopránsaxofon a altsaxofon. Nastala úspěšná éra FJT na domácí scéně, čtveřice „tria“ získávala ceny na tuzemských festivalech přesto, že ji kritika a většina jazzové obce považovala za dobový výstřelek československého jazzu. Na free jazz sedne dokonale historický výrok: „…Nedávno byla provedena ouvertura k Beethovenově opeře Fidelio a všichni nestranní hudebníci i milovníci hudby se naprosto shodli na tom, že ještě nikdo nikdy nenapsal nic nesouvislejšího, drásavějšího a zmatenějšího, nic co by víc uráželo uši.“ – to si poznamenal úspěšný výmarský, později petrohradský spisovatel, dramatik a politik August von Kotzebue v roce 1806.
Vynikající jazzový trumpetista, experimentující skladatel a aranžér Don Ellis (1934–1978) v Down Beatu 30. 6. 1966 uvažoval: „Avantgarda, která se odštěpuje od hlavního proudu, může sledovat dva základní směry: Může se odštěpit a dělat za každou cenu něco nového, ať už to má nějakou hudební hodnotu, nebo ne – a popřít tak význam hudební inteligence, smyslu nebo citlivosti. Nebo si může uvědomit potřebu změny a pokusit se vytvořit nové myšlenky, jež by ukazovaly cestu z daného dilematu, dát hudbě nový význam – vytvořit širší pohled na hudbu…“
Free Jazz Trio, na koncertech často uváděné s místopisným určením jako Free Jazz Trio Olomouc, procházelo v čase personálními změnami, ale dva hlavní sólisté, Milan Opravil a Josef Bláha, zůstávali. V letech 1973–1976 docházelo nejčastěji ke změnám na sedačce u bicí soupravy – po Náplavovi přišel na čas Jiří Stratil, po jeho odchodu vypomáhal bubeník tria Petra Junka Karel Hotový, další rok s FJT bubnuje Petr Večeřa, v roce 1977 jej nahradí Miroslav Vykydal. Po pěti letech na podzim 1977 odchází basista Jiří Černý nahrazený baskytaristou Romanem Doleželem. V tuto chvíli nestabilita v obsazení rytmiky začala Milanu Opravilovi vadit natolik, že se rozhodne FJT rozpustit. Uzavírá se první etapa jeho činnosti.
Z životopisných pramenů
Nemá-li být free jazz, a improvizovaná hudba obecně, jen zvukovým blábolem či konceptem jiného než hudebního zaměření, potřebuje ke své opravdovosti muzikanty s určitou hudební zkušeností, schopností intuice a vciťování, myšlením nad tradiční zavedeností. Určitě přispívá přemýšlení o souvislostech filosofických. Milan Opravil se narodil v Olomouci 5. 12. 1940. Od deseti let se jezdil učit hrát na klavír do kroměřížské hudební školy Moravan. Během středoškolských studií v Lipníku nad Bečvou hraje ve školním orchestru. Na počátku šedesátých let se sám začne učit na altsaxofon. Po vojenském souboru Dixi Písek hrává v této dekádě s olomouckými orchestry Daria Pavlíka a s Modetonem národního podniku Sigma Olomouc. V roce 1970 přichází do Viklického kvarteta.
Hudba FJT je nemyslitelná bez sól Josefa Bláhy. Dialogy jeho nástrojů se saxofony Milana Opravila byly pro FJT charakteristické a patřily k nejsilnějším okamžikům jejich vystoupení. Bláha pochází z Jihlavy, kde se narodil 14. 7. 1946. V Telči na hudební škole vystudoval hru na housle a klarinet, které byly v počátcích jeho nástroji ve FJT. Na telčské střední všeobecně vzdělávací škole – nahrazující v mysli komunistů buržoazní pojem gymnázia – hrál ve školním orchestru v letech 1960–63. Následovala studia na filosofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně, po jejímž absolvování získal doktorský titul. Vojenskou službu odehrál v tanečním orchestru útvaru v Jemnici. Na přelomu šesté a sedmé dekády pracuje na zámku v Kroměříži a hraje si sám pro sebe. V roce 1973 přichází do nedávno zrozeného FJT, také hraje v Olomouckém dixielandu. Ani Bláhu nelze podezírat, že se na free jazz dal proto, že neumí hrát jinak, což se jazzovým experimentátorům běžně podsouvalo.
Bubeník Petr Večeřa se narodil v Olomouci 17. 5. 1956. Klavír vystudoval na místní LŠU v letech 1965-67, pak se přes dva roky učil na bicí u soukromého učitele. V letech 1970-78 působí v kapele Jazzrock WSS Olomouc, příležitostně si už zahraje jak s FJT, tak s Olomouckým dixielandem. Do FJT přichází společně s Josefem Mahdalem v roce 1979. Už léta se pokouší podrobně mapovat historii FJT, kompletuje a pracně shání historické nahrávky, o nichž ví, že ještě mohou existovat.
Josef Mahdal je s Opravilem „seniorem“ kapely. Narodil se 28. 3. 1940 v Bánově u Uherského Hradiště, na kontrabas se učil sám. V letech 1961-67 byl členem Gottwaldovského Jazzteta (podle komunistického kryptonymu pro město Zlín). V roce 1974 začal studovat kontrabas na ostravské konzervatoři a absolutorium mohl oslavit v červnu 1980. Mahdal sepsal skvělý devětatřicetistránkový samizdat Sociální dějiny gottwaldovského jazztetu (1981), v předmluvě píše, že je napsal kvůli nedostatku zpráv o Jazztetu šedesátých let. Současně chtěl vzdát hold všem, s nimiž prožil překrásné roky svého života. Muzikanty nazývá pravými jmény. Čtení je to zábavné a pravdivé, Mahdal obdivuje lidi i události, na druhé straně nešetří nikoho, když má pocit, že gottwaldovskému jazzu škodil. Dozvídáme se leccos také o Mahdalovi samotném, včetně toho, že „říkají mi Didi“. Děkuje Bohu, že se mohl v Jazztetu setkat na počátku šedesátých let s trombonistou Josefem Pavelkou, zvaným Bažík, příštím partnerem Karla Velebného, rovněž člena JOČR či hosta Metropolitan Jazz Bandu. V jiném rukopisu (92 stran) napsal deset rozsáhlejších humoresek ze života Dukea Ellingtona.
Basista Luděk Záruba pochází z jazzově aktivního Přerova, kde se narodil 8. 12. 1958. Jeho hudebními školami jsou od vojenských let taneční, rockové a jazzrockové kapely – orchestr Jiskra, holešovská Proklamace, bluesové Bludisko v Olomouci, na jehož jediném koncertě hrál také Večeřa a Opravil, Ponorka Band, Malström. Častým hostem FJT je také Antonín Náplava, pamětník a účastník kapel šedesátých let, z nichž se posléze vyklubalo FJT. Narodil se 3. 6. 1942 v Ostrožné Nové vsi a rytmus tria vrství různými perkusemi a hrou na djembe.
Pátrejme o zmínkách k FJT na stránkách potištěných. Bulletin JAZZ 5 Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR, která se časem stala jedním z propagátorů FJT, na jaře roku 1973 uveřejnila názor jednoho ze svých členů: „Jsem pohoršen polským Jazz Jamboree, že tam převažuje free jazz. Jak může mít nějaké posluchačské zázemí, vždyť je to paumění. Pro nás byl základem vždy tvrdý swing na druhou, perfektní rytmika. Usilovali jsme o jakousi syntézu cool a hard bopu, a tam jsme udělali tečku, mezní čáru. Co nad ní jest, od ďábla jest (všechny ty free jazzy, vniknutí big beatu a novější směry). Ing. P. H., Plzeň.“ Dnes je to výlev k pousmání, dokonce působí parodicky. Byl to však většinový názor jazzové obce. Na pátém mladoboleslavském jazzovém festivalu, který se v roce 1973 představoval jako druhý ročník Národního amatérského jazzového festivalu, získává FJT bronzovou plaketu, když porotu i diváky zaujala jeho „surmanovská“ free muzika. Téhož roku se freejazzová Stivínova nahrávka Pět ran do čepice (Supraphon) stává podle členů Jazzové sekce albem roku a v téže anketě zvané All Stars Band 1974 se v kategorii „Altsaxofon“ stává členem pomyslné kapely oceněných také Milan Opravil, když se dělí o třetí místo s tradicionalistou Karlem Mezerou a „bromovcem“ Františkem Navrátilem. V roce 1974 Milana Opravila přibírá Emil Viklický coby hosta svého kvarteta na festivaly ve Wroclawi a v San Sebastianu. Bez Opravila hráli repertoár ovlivněný Chickem Coreou, společně pak vystoupení končili free jazzem ve stylu Johna Surmana, za což sklidil Opravil v místních recenzích vesměs pochvaly. V roce 1975 Jazzová sekce vyhlašuje pátrání po nových talentovaných kapelách a mezi sedmi vybranými soubory se ve stručném životopise představuje také Free Jazz Trio Olomouc: vedle jazzrockového Impulsu, Mahagonu, Lodi, Ch.A.S.A., Modusu Turnov a tehdy ještě amatérského big bandu Milana Svobody – PAJO (JAZZ 14). V bulletinu JAZZ 18 se v celostránkové rubrice Fotosesion objevuje na fotografii Jiřího Regentíka z Olomouce v expresivním záběru při hře na barytonsaxofon Milan Opravil.
Šířící se pověst „nekompromisního“ freejazzového zaměření znamená pro FJT pozvání na 3. Pražské jazzové dny Jazzové sekce v říjnu 1975. V recenzním článku Za masovost, za rekordy / Na okraj III. PJD v Melodii Lubomír Dorůžka zmiňuje: „Hledání olomouckého Free Jazz Tria se sice nevyhýbá nutnosti, kterou občas asi pocítí každý muzikant: totiž přesvědčit znovu sám sebe, že právě tímto směrem je cesta zarubaná. Ale třeba Surmanův Ritual v podání Olomouckých ukázal, že i tady jsou hodnoty nikoli zanedbatelné.“ Vedle toho ještě zahráli Poblázněnou dívku (Crazy Girl, téma z Połańského filmu Nůž ve vodě, 1961) Krzysztofa Komedy a kompozici Josefa Bláhy. FJT dostali od Jazzové sekce pozvání také na jubilejní desáté PJD v září 1980. Jak známo, tento festival, který se měl konat na několika místech Prahy od 19. do 28. září, byl zakázán a nastala dekáda tvrdé konfrontace moci s představiteli Jazzové sekce. To je ale další příběh.
Zralé plody k občasnému vystavení
V roce 1980 mělo FJT už ukončenou krizi obsazení spojenou s krátkodobým rozpuštěním skupiny. Už v létě roku 1979 nezávisle na sobě začali Opravila přemlouvat k obnovení činnosti hned dva z jeho nedávných spoluhráčů. Jedním z nich byl basista Josef Mahdal, druhým bubeník Petr Večeřa. Opravil s Bláhou proto obnovili činnost v kvartetním obsazení, byť si ponechali název Free Jazz Trio, což platí dodnes, ať hrají v jakémkoli počtu. „Do FJT jsem nastoupil někdy na podzim roku 1979, to jsem právě zakončil čtrnáctiletou kariéru barového hudebníka a vracel jsem se do výroby. Zároveň jsem se nalézal v šestém ročníku ostravské konzervatoře a v červnu 1980 jsem absolvoval na basu. FJT jsem před tím několikrát slyšel, ale nezaujalo mne, slyšel jsem v tom příliš chaosu, podvod provedený na posluchači a nerespektování základních pravidel hudební etiky. Později se ukázalo, že můj soud byl unáhlený a že jsem se mýlil. Můj předchůdce Josef Černý z kapely odešel a soubor potřeboval basu jako sůl. Musím se přiznat, že Milan Opravil mě dokonale pobláznil tímto stylem, pomalu jsem tomu začal přicházet na chuť, pozměňoval jsem svůj názor o ‚kolektivní šílenství‘ – tato hudba tak někdy působí a někdy i šílenstvím doopravdy je.“ (Z Mahdalova dopisu 4. 11. 1990).
Po zákazu koncertní činnosti Jazzová sekce dělala vše proto, aby kapele umožnila vystoupení na různých akcích, na nichž se v pozadí podílela. V paměti se mi uchovala účast kapely na 1. Jazzovém dnu v Žilině 9. 3. 1984, kde Jazzová sekce pod pořadateli zvoleným krycím jménem „Jazz collegium“ uvedla s výkladem Josefa Vlčka od roku 1972 trezorovou nahrávku elektroakustické skladby Nevěstka Raab Jaroslava Krčka, po níž následoval koncert FJT (Krčkovo skvělé dílo se dostalo na LP Pantonu v roce 1988, kdy cenzura už přestávala chápat, co se kolem ní všechno děje). Nová sestava se bezvadně sehrála, Mahdal si vlastnoručně vyrobil elektroakustický kontrabas, obdobu nástroje, na jaký hraje Eberhard Weber, a nazval jej tetrachord chassi. Kapela hrála málo, ale přece. Dostala se na řadu lokálních festivalů u nás, byla přijímána všude, kde organizovali život amatérští jazzoví nadšenci. Stalo se zvykem ji zvát i na alternativní rockové koncerty. Pro oficiální jazzovou scénu zůstali kapelou podivínů. Tady v Česku se prostě free jazz nehraje!
Během roku 1985 se Mahdalovi zdá, že energie FJT se pomalu vytrácí, má dojem, že Milan Opravil ztrácí o hraní zájem pod vlivem osobních problémů. Ten dokonce na čas předává Mahdalovi kapelnictví. V roce 1986 přechodně odešel také Petr Večeřa. Josef Mahdal mi pak o tehdejší atmosféře ve skupině napsal: „…Vznikla paradoxní situace: skupina začala zanikat, aniž by jednotliví členové udělali zoufalý pokus to zvrátit, nebyli schopni si vytknout jeden druhému věci, které se jim na tom druhém nelíbily.“ Mahdal v tu chvíli považuje svoji činnost ve FJT za uzavřenou životní kapitolu, a to včetně hraní free jazzu, k němuž se už nehodlá vrátit. Uzavírá rozhodně, že je rád, že to má za sebou. Osudová rána šestnáctileté dráze Free Jazz Tria Olomouc pak přišla s konečným rozhodnutím Milana Opravila přestat hrát zcela, což se odehrálo v druhé polovině roku 1988.
V „opravilovské“ éře FJT byl výběr převzatých skladeb opravdovou hostinou pro freejazzové labužníky. Na počátku devadesátých let mi Milan Opravil sepsal osmnáct nejčastěji hraných titulů. Jejich přehled umožňuje těm, co FJT v minulém století živě nezažili, mít dobrou představu o hudbě kapely. Historickou klasikou představující počátky free jazzu jsou určitě skladby Ornetta Colemana (1930) Peace a Lonely Woman, balady patřící k hrstce freejazzových titulů, které se staly úspěšnými standardy. Free jazz totiž neznamená hned zběsile rychlé improvizace, jde především o míru vnitřního řádu či volnosti improvizace, zralost intuitivního vnímání hry spoluhráčů. Často hráli skladbu Conquistador významného jazzového avantgardisty, pianisty a skladatele Cecila Taylora (1929). Ten patří k linii jazzu kladoucí důraz na africké kořeny této hudby. Oblíbené bylo Piece For Ornette od Keithe Jarretta (1945), jehož freejazzové období bylo nastartováno u Charlese Lloyda a pokračovalo přes vlastní skupiny počátku sedmé dekády až k svébytnému pojetí jazzové improvizace. Od bubeníka Stua Martina (1938–1980) hráli FJT skladby Joachim a Drum. Martin byl s basistou Barrem Phillipsem členem ryzí freejazzové skupiny The Trio anglického saxofonisty a klarinetisty Johna Surmana (1944). Surman se stal pro FJT rozhodující inspirací, především pro Milana Opravila. Hrávali od něj skladby Two For Two, Glancing Backwards, Incantation, Oh Dear, Dance. Západoevropskou reakci na free jazz v repertoáru FJT zastupovali „britský Jackie McLean“ nejslyšitelnější na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, saxofonista Mike Osborne (1941) ve skladbách There’s Freddy či Molten Lead a Němec Albert Mangelsdorff (1928–2005), neuvěřitelný trombónový virtuóz, který si troufl i na sólové koncerty a nahrávky, s tituly Sing A Swing a Open Space. A ještě jsou zde čísla Poláků, saxofonisty a cellisty Zbigniewa Namyslowského (1939) Nie mniej niž 5% z proslulého alba Winobranie (1974) či Jazz Moment No. 1 houslisty a saxofonisty Michala Urbaniaka (1943).
Bez Opravila do nového století
Ještě před definitivním odchodem Milana Opravila nastoupil v roce 1987 na místo Mahdala basista Luděk Záruba. FJT tvoří od této chvíle v základní sestavě Josef Bláha, Petr Večeřa, Luděk Záruba a Antonín Náplava, který je kvůli dojíždění z Polešovic občasným hostem. Záruba střídá pěti a šestistrunnou baskytaru s bezpražcovou, jejichž zvuk a způsob hry začíná sound Free Jazz Tria měnit. Později přibyl syntezátor, což bylo v dosud akustickém FJT významnou novinkou. Nová samovolně vznikající koncepce nadále ponechává významný prostor volné improvizaci, ale zvyšuje důraz na vlastní tvorbu. Také to má ve vývoji kapel své logické opodstatnění, neboť hráči hudebně vyzrávají a s tím přichází chuť realizovat se vlastní tvorbou. U FJT je autorství témat udáváno jako kolektivní. Dalším posunem je dění v rytmice. Elektrická basa s bicími častěji vytvářejí pravidelnou strukturu s výrazným rytmem, leckdy téměř „rockujícím“, nad níž se odehrávají free dialogy nástrojů Opravila a Bláhy. Vzorově to ukazuje například skladba Motion jednoho z nejvýraznějších saxofonistů a flétnistů přelomu šesté a sedmé dekády Joe Farrella, zaznamenaná na samizdatovém CD Free Jazz Trio: Dnes na Vlnobytí. Kapela v novém obsazení pokračuje v činnosti, jejíž intenzita odpovídá setrvávajícímu většinovému názoru na freejazzovou či volně improvizovanou hudbu. Dvakrát vystoupili na festivalu Alternativa (1995, 1997) pořádaném sdružením Unijazz, hráli na Jazz Goes To Town (2002), na brněnské Alternativě (2003). V současných poměrech v kultuře, v níž tok peněz proudí přednostně do komerční sféry, nastala pro FJT situace známá z časů Jazzové sekce či undergroundu: kapela je zvána k vystupování na vernisážích, na soukromě pořádaných akcích, dokonce hráli na dvou svatbách, zpestřili křest knížky Milana Kozelky Celebrity. V letech 2006–08 měli FJT jedenáct koncertů v Olomouci, po jednom v Uničově a v Rýmařově.
Hledání mizející hudby
Dnes slouží k obrazu hudby FJT tři CD, která vyrobili jako samizdat pro fanoušky. Zatím se neobjevily žádné nahrávky ze staršího a nejúspěšnějšího období existence. Nejstarší vydaný záznam se týká až koncertu na olomoucké přehlídce amatérských a profesionálních muzikantů v místním letním kině Vlnobytí 28. 5. 1988, na němž ještě hraje Opravil a na postu basisty je už Záruba místo Mahdala. Album se jmenuje Dnes na Vlnobytí (CD, 55:58, vyšlo 2001). Obsahuje čtyři skladby, již zmíněnou Farrellovu Motion, Surmanovo Galata Bridge a kolektivně stvořená témata členů FJT s názvy Již a Finále. Další alba zaznamenávají vývoj kapely po odchodu Milana Opravila. Looking Back In Dream (CD, 44:20, 17. 5. 2002 v Divadle hudby, Olomouc, vyšlo 2003) je nahrávka triová (Bláha, Večeřa, Záruba) se šesti vlastními tématy a se Song of Space z alba Jana Garbareka SART (ECM, 1971). Ve dvou skladbách hraje na perkuse Antonín Náplava, jehož šedesátinám jsou věnovány úvodní a závěrečný titul (Toníkovi k šedesátce Part I, Part II). Autorství je opět kolektivní, představuje témata Conjunction, Kousek pro budoucnost, Odpolední sen a Double Birthday. Hudba alba je freejazzově melancholická, naznačuje větší příklon k tonalitě a melodičnosti, nadále jsou strhující Bláhovy improvizace na saxofony, klarinet i elektrifikované housle. Kdo má zažitou hru Opravilova FJT, má pocit, že Bláhovi chybí divoké dialogy s jeho saxofony. Následuje Temperance (CD, 63:44, 24.-25. 1. 2004, studio Pařezová chaloupka, vyšlo 2005). Nahrávka vznikla v sestavě Bláha – Večeřa – Záruba – Náplava, zvuk významně ovlivňuje trubka hostujícího Lubomíra Bláhy z Telče. Album obsahuje 13 témat kolektivního autorství FJT (Šibalská skočná, Nebezpečný kříženec, Zdánlivě klidná pobožnost, Molybden, Z motanice nit, Volání pod Sv. Kopečkem, Vstávejte! a Relaxace I-VI). Petr Večeřa, který se snaží zapsat fakta o historii FJT a hledá zapomenuté záznamy, ještě připomíná existenci záznamu klubového vystoupení v Mariánském Údolí. Vítězslav Novák, duše tamního jazzklubu, vydal komplet 3CD živých záznamů Muzika z jídelen závodního stravování, na jednom z nich je zachycena skladba FJT Sleep Talk od Ornetta Colemana (1986). Dále existují tři skladby nahrané v olomouckém rozhlase (1977) a televizní záznamy v Brně a Ostravě (1982), snad celkem pět titulů. V někdejším vydavatelství Panton se uvažovalo o zařazení FJT do edice Mini Jazz Klub, k realizaci nedošlo.
Milan Opravil už dlouhá léta žije samotářským životem důchodce a jazzem se zabývá jen jako posluchač. Toliko výjimečně se nechá vytáhnout na některý koncert své bývalé kapely. V Praze se loni v květnu konal už třetí ročník Free Jazz festivalu. Pravidelně je na něm připomínána zásluha FJT v minulosti. Zatím je však nikdo k účasti nepřizval. Jako by neexistovali. V parafrázi na slova v prologu: Bylo by o čem diskutovat, ale není je slyšet.
Text původně vyšel v HIS Voice 2/2009. Jan Blüml skupině věnoval knižní monografii Free Jazz Trio. Kapitola z dějin českého jazzu (Olomouc: Univerzita Palackého, 2014). Milan Opravil zemřel v roce 2012.