Článek
Pojedete na olympiádu do Pekingu. Jak to vnímáte?
Nominace mě velmi potěšila. Jsem vděčný za tuhle šanci být součást slovenského mužstva. Věřím, že se už nic nestane a pocestuji. Zaklepu si na dřevo (ťuká si na hlavu). Je to čest. Věřím, že se odvděčím dobrými výkony a pomůžu k nějakému úspěchu.
Byl jste víc napnutý, jestli nominace klapne nebo budete teď, aby se do odjezdu nic nestalo?
Beru to tak, že se stane, co se má stát. Nemyslím na to, že by se mělo něco pokazit. Všemi virózami jsem si už prošel, věřím, že testy potřebné pro vycestování už budou negativní. Že pojedu a budu si moct užít olympiádu.
Marko Daňo střílí na bránu.
Váš otec Jozef byl na dvou olympiádách. Mluvili jste o nich?
Klobouk dolů, že se tatino dostal na dvě olympiády, tak věřím, že si účast taky užiju. Jdu v tatinových stopách a moc se těším na tu atmosféru. I když to nebude takové, jak by to mělo být s diváky. Budeme v bublinách, ale je to olympiáda. Jednou za čtyři roky a člověk se velmi těší.
Zleva Marko Daňo a Pavel Matěj.
Narodil jste se v roce 1994, kdy se konaly Hry v Lillehammeru. Máte vzpomínku alespoň na Nagano, které bylo o čtyři roky později?
Asi se to s mým narozením semlelo na olympiádě (v únoru), protože jsem se pak v listopadu narodil (smích). Jsem asi olympijské dítě. Koukal jsem se na videokazety, které měl tatino, na to si vzpomínám. Ale to už jsem byl větší. Jako dítě si nepamatuji nic, byly mi čtyři.
V extralize nepatříte k úplně oblíbeným protihráčům. Jak proti Zlínu, tak v posledním utkání s Olomoucí rozhodčí soupeře trestal po šarvátkách s vámi. Je vám tato hra blízká?
Snažím se jít do každého souboje naplno. V obou zápasech jsme v dohrávání soupeře nebyli úplně stoprocentní, tak jsem to chtěl trošku nakopnout. Trošku rozproudit ostatní kluky. To je můj styl. Proti Zlínu se to vyplatilo, dali jsme góly z přesilovek. Proti Olomouci z toho přesilovka nebyla, ale nakoplo nás to a pak už jsme hráli velmi dobře.
Zleva Miloš Roman a Marko Daňo.
Hrajete tak odmala, nebo jste se to naučil v Kanadě?
Vždy jsem byl takový konfliktní typ (smích), nepříjemný pro soupeře. V Kanadě to ani jinak nešlo. Když jsem bojoval o postup z farmy do NHL, jsem si na tento styl hry zvykl. Je mi od srdce blízký. Navíc věřím, že to platný styl. Takový jsem a budu v tom pokračovat.
Je znát, že to v Evropě není zvykem a protihráči to těžko nesou?
Když narazíte na podobný typ hráče, který se vám snaží dostat pod kůži, je to vždycky nepříjemné. Já se snažím soupeřům znepříjemnit pobyt na ledě co nejvíc. A co nejvíc tím pomoct svému týmu.
Extraliga prožívá nelehké období, spousta zápasů se kvůli karanténám odkládá, do toho přijde olympiáda. Jak to vnímáte v kabině?
Není to jednoduché, ale jsme profíci. Potýkáme se s tím druhou, třetí sezonu, zvykli jsme si, smířili se s tím. Věřím, že to v Třinci už máme všechno za sebou a budeme už v kompletní sestavě. Olympijská nominace nás některé zase vyřadí z klubového dění, ale věřím, že se s tím kluci popasují dobře, a i při naší nepřítomnosti budou sbírat body dál. A pokračovat v dobrých zápasech. A budeme stále na čele tabulky. Přijdou junioři nebo kluci z Frýdku-Místku, kteří do týmu vždy dobře zapadli. Věřím, že to spolu zvládnou.
