Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Rozhovory

V Itálii nikdo neoznamuje, že kandiduje na prezidenta

S profesorem politologie Francescem Clementim o systému volby hlavy státu a složitém vyjednávání

Mario Draghi  • Autor: Profimedia
Mario Draghi • Autor: Profimedia

Příští pondělí začínají v Itálii prezidentské volby, ve kterých by měl tamní parlament společně se zástupci regionů vybrat nástupce současné hlavy státu Sergia Mattarelly. A nejde jen o ceremoniální figuru, naopak - na tamní, dlouhodobě křehké politické scéně hraje prezident, jehož mandát trvá dlouhých sedm let, mnohdy klíčovou roli. Na stabilitě Itálie přitom záleží i z pohledu Evropské unie. Jde o třetí největší ekonomiku eurozóny s dluhem 2,9 bilionu dolarů a na svoji druhou vládní příležitost tu čeká pravicově populistická a protievropská strana Liga Severu vedená Matteem Salvinim. Pokud by se volba prezidenta zkomplikovala, hrozí zemi i předčasné volby, jak vysvětluje profesor politologie na univerzitě v Perugii Francesco Clementi.

Kolem nadcházejících voleb panuje velká nejistota a je nejasné, kdo se může stát novým prezidentem. Jak k tomu přispívá komplikovaný italský volební systém?

Italská ústava klade podmínky, co s týče osobnosti kandidáta - musí to být italský občan starší padesáti let – i co se týče volebního procesu samotného. Prezidenta volí poslanci a senátoři plus několik desítek volitelů zastupující regiony a důležité je, že se hlasuje tajně. Všichni politici si tak mohou dělat, co chtějí. V prvních třech kolech musí vítěz získat dvě třetiny hlasů – a pokud nikdo není zvolen, dál už stačí prostá většina. Jsou to velké šachy a složitá vyjednávání, kdy k úspěchu musíte zvládnout tajný systém hlasování a různé většiny. Procedurální pravidla jsou navíc velmi volná.

Jak se vybírají kandidáti, z kterých poslanci volí?

V Itálii nikdo neoznamuje, že kandiduje na prezidenta. Vše se děje v úplné tajnosti a zcela neformálně, v zákulisí, na chodbách… V novinách si sice přečteme komentáře, kdo by mohli být možní kandidáti, ale oficiálně to žádný z nich neřekne. Nejčastěji se dnes mluví o současném premiérovi Mariovi Draghim, což je největší favorit, ale i to usuzujeme jen na základě jednoho jeho prosincového prohlášení, kdy řekl, že je připraven sloužit republice “ve všech funkcích”. Jen z toho hádáme, že by to možná chtěl.

Může se stát, že s prezidentem může být zvolen i někdo, kdo by to nechtěl dělat? V minulosti se na lístcích objevili i nepolitici jako herečka Sophia Loren nebo fotbalista Francesco Totti.

Stát se to může, ale samozřejmě každý má právo odmítnout být prezidentem. Strany se nicméně snaží domlouvat a navzájem nalézt kandidáta přijatelného pro většinu.

Způsob volby italského prezident bývá kvůli komplikovanosti a skrytosti někdy přirovnáván k volbě papeže - je to na místě?

Já jsem o volbě papeže napsal knihu a vidím spíš víc odlišností než podobností. Během konkláve nikdo z volících kardinálů nesmí opustit prostor ani nijak komunikovat s vnějším světem, naopak volba prezidenta - jakkoliv velmi neformální a zákulisní - je i tak mnohem otevřenější proces.

Draghi je zkušený úředník a politik, bývalý šéf Evropské centrální banky, dnes velmi populární italský premiér široké koalice, který se vlády ujal loni v únoru, kdy se tehdejší koalice rozpadla a prezident Mattarella ho jmenoval coby úřednického premiéra. Od té doby drží Draghi vládní koalici pohromadě. Chtějí vůbec strany, jejichž poslanci budou prezidenta volit, aby Draghi z úřadu premiéra odešel - vzhledem k tomu, jak se mu daří?

Je to pro ně složitá situace, vědí, že jen tak někdo vládní koalici neudrží. Draghi má ohromnou reputaci a schopnosti, je známý tím, že umí vyvažovat mezi různými zájmy. Problém tak není shodnout se na tom, zda by Draghi mohl být prezidentem, ale shodnout se na tom, kdo by ho mohl nahradit ve funkci premiéra. Regulérní volby do parlamentu jsou v plánu až příští rok - a nikdo nechce předčasné volby ani to, aby se vláda rozpadla po Draghiho případném odchodu. Vláda přitom musí splnit podmínky navázané na příjem evropských covidových fondů, z kterých má Itálie získat téměř 200 miliard eur. Je otázka, zda je možné najít někoho tak schopného jako Draghi, kdo by měl takový respekt a důvěru nejen v Bruselu ale i u ostatních spojenců.

Sergio Mattarella je uváděn do úřadu, únor 2015 • Autor: Respekt
Sergio Mattarella je uváděn do úřadu, únor 2015 • Autor: Respekt

Jaké jsou tedy argumenty ve prospěch toho, aby se stal prezidentem? Nebylo by lepší, aby byl dál premiérem?

Je to jednoduché, Draghi je tak kompetentní, že se trochu stal obětí svého úspěchu, protože by byl dobrý všude. Jako prezident by byl zárukou stability v tomto úřadě, sedm let je dlouhá doba. Zároveň to s sebou nese zmíněná rizika, s jeho odchodem z funkce premiéra hrozí předčasně volby. Politici tak fakticky musí obsadit hned dvě místa, protože pokud by se stal Draghi prezidentem, musí najít i nového premiéra. Pokud toho nebudou schopní, pak samozřejmě existuje i druhá varianta - a tou je zvolit prezidentem někoho jiného.

Jaké jsou varianty?

Mluví se nejvíc o dvou lidech. Úplně stejné rozložení sil by šlo udržet, pokud by prezidentem podruhé zvolen Sergio Mattarella. Dál by pokračoval tandem Mattarella-Draghi. Druhým kandidátem, o kterém se mluví, je Giuliano Amato, někdejší premiér a dnešní místopředseda italského nejvyššího soudu. I ten má mezinárodní renomé, v letech 203 - 2004 spoluvedl jednání EU o evropské ústavě.

Amatovi je nicméně 84 let, současnému prezidentu Mattarellovi osmdesát a ve veřejných vystoupeních naznačoval, že už podruhé být hlavou státu nechce. Je možné je do úřadu “nutit”?

Ano, Mattarella řekl, že by již chtěl úřad opustit. Ale on a Amato se nyní zdají být těmi nejlepšími možnými řešeními.

A kdo by mohl nahradit Maria Draghiho, aby se mohl stát prezidentem? Objevují se nějací kandidáti?

Byl by to pravděpodobně opět někdo stojící trochu mimo nejvyšší stranickou politiku jako Draghi. Někdo, kdo je napůl politik a napůl technokrat. Mluví se například o dvou současných ministrech v Draghiho úřednické vládě, Vittoriu Coalovi, ministrovi pro inovace a technologie, nebo Martě Cartabia, ministryni spravedlnosti. Tato dvě jména mohou být alternativy, ale i tak by to byla složitá vyjednávání - a politické strany si nemohou dovolit v nich neuspět, protože by to nepůsobilo dobře na italskou veřejnost. Situace je křehká.

Matteo Salvini a Silvio Berlusconi, 2018 • Autor: REUTERS
Matteo Salvini a Silvio Berlusconi, 2018 • Autor: REUTERS

Jak dlouho může hledání prezidenta trvat?

Očekávám, že se to stihne do konce Mattarellova mandátu, tedy do 3. února. Jak už jsem říkal, strany to nemohou příliš natahovat: čím déle se to povleče, tím víc bude klesat důvěra, kterou v ně voliči mají. Nemělo by to trvat příliš dlouho ani kvůli pandemii a složité ekonomické situaci. Navíc celý proces volby probíhá v zákulisí, takže v realitě již výběr dávno běží. Nezačne v pondělí, reálně se vyjednává už týdny, možná měsíce.

Na italské poměry velmi otevřeně se o místo hlásí bývalý premiér Silvio Berlusconi. Má šanci stát se prezidentem?

Ne. Berlusconi chce všem připomenout, že je relevantní postavou a takovým tatíčkem zakladatelem moderní italské politiky. Berlusconiho éra je ale u konce, dnes už jeho návrat není možný a on to ví. Jde mu jen o to, aby získal víc vlivu. Navíc kdyby se stal prezidentem, pochybuji že by Draghi byl dál premiérem. Nejde mít obojí.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].