Foto David Sedlecký, Wikimedia Commons (CC BY-SA 3.0)
Jednou z tezí knihy Davida Graebera Bullshit Jobs je, že čím užitečnější práce, tím menší odměna a naopak: čím zbytečnější činnost, tím lépe za ni budete v kapitalismu odměněni. Živoucím důkazem pravdivosti této myšlenky je český miliardář Karel Janeček. Majitel finanční společnosti, která vydělává na algoritmickém obchodování s finančními deriváty (a v minulosti dávala před Českou republikou přednost placení daní na ostrově Mauricius), si jako svého koníčka vybral spásu. A k naší smůle chce spasit Českou republiku.
Z neznámých důvodů část mediální elity považuje miliardáře za přirozené protivníky zkorumpovaného systému a vždy, když se někdo z desetiny procenta nejbohatších rozhodne proti tomuto nešvaru bojovat, vítají ho všude s otevřenou náručí i vysílacím prostorem.
Škoda, že ho nebaví fotbal. Takhle si Janeček místo fotbalového klubu bohužel koupil televizní show Český slavík, během jejíhož přímého přenosu neváhal ohlásit svoje názory na covidovou totalitu. Byznysmen, který vydělává na zautomatizované finanční spekulaci, tak nepřímo ztížil práci zdravotnicím a zdravotníkům, kteří za svou péči o ostatní dostanou měsíčně zhruba tolik, kolik Karel Janeček za hodinu nicnedělání.
Hřejivé pozitivní nic
Spasitelství kombinující esoteriku a politiku nabízí Karel Janeček už od dob své iniciativy Pozitivní evoluce, kdy začal chodit do televize s – v Česku ojedinělým plánem, boje proti korupci. Z neznámých důvodů část mediální elity považuje miliardáře za přirozené protivníky zkorumpovaného systému a vždy, když se někdo z desetiny procenta nejbohatších rozhodne proti tomuto nešvaru bojovat, vítají ho všude s otevřenou náručí i vysílacím prostorem. Barvy teplých odstínů, neotřelé volební mechanismy a nicneříkající pozitivní myšlení by měly podle Janečka provést Českou republiku výzvami 21. století, zbavit ji zhoubné korupce a posunout dál. Nyní k tomu Janeček připojil ještě boj s obezitou a covidovou totalitou, a taky nechal nafotit reklamu na oblečení americké značky Ralph Lauren, které opatřil nápisem Tohle jsme my – a další kampaň byla na světě. Janeček chce nejspíš vstoupit do prezidentské kampaně. Nebo do kampaně na hubnutí. Nebo proti korupci. Nebo proti covidové totalitě. Nebo za lepší vzdělání.
Možná ale ani sám Janeček netuší, co má vyjadřovat stylizace kampaně Tohle jsme my, která připomíná reklamy na oblečení pro vyšší střední třídu, a která má nejspíš reprezentovat Čechy připravené na 21. století. Vizuálem s lepšolidmi a s poměrně vágním programem chce také bojovat proti elitám. Tímto tempem za chvíli nebude v Česku miliardář, který by se proradným elitám nepostavil. Obhajoba nerovnosti tak nakonec zůstane na chudých, kteří už toho teď mají na bedrech víc než dost.
Marketingová diktatura
Janeček se nikdy příliš netajil tím, že vedle povšechné esoteriky, nenabízí nic konkrétního kromě sama sebe. Nejspíš právě esoterika v kombinaci s individualismem mu nakonec přihrála téma, ve kterém je konečně zcela konkrétní – antivax. Král Karel, jak o Janečkovi něžně hovoří romantik Daniel Landa, se nehodlá smířit s hygienickými opatřeními proti covidu a rád by se postavil do čela všech naštvaných bojovníků za svobodu. Jeho prezidentská kampaň by tím konečně získala téma, které se navíc skvěle doplňuje s všeobecnými markeťáckými řečmi o potenciálu, osobní zodpovědnosti a růstu každého jedince. V Janečkově případě se tak i konspiracemi nabitý antivax podařilo překlopit do uhlazených marketingových frází.
Internet je plný různě bizarních spasitelů. Ne každý z nich má ale tolik peněz, že se jeho variantě spásy nejde ve virtuálním ani fyzickém prostoru vyhnout. Karel Janeček tolik peněz má. Pak už je celkem jedno, co přesně nabízí. V jeho případě jde o docela konkrétní nic skládající se z tolika PR frází, že by se s jejich pomocí dalo učit vyplňování prázdného prostoru čímkoliv. „Je nejvyšší čas, abychom v srdci Evropy vytvořili svobodné, spravedlivé a moderní prostředí. Zemi, z níž nebudou lidi odcházet jinam za lepším. Zemi, která bude přitahovat špičkové talenty. Zemi, na kterou budou naše děti hrdé,“ začíná například pasáž Země pro 21. století na webu tohlejsmemy.cz. Kdyby někdy markeťáci zavedli diktaturu, přesně takto by vypadala všechna jejich komuniké a nikdo by se už nikdy nic nedozvěděl o ničem. Snad jen to, že „abychom byli svobodní, musíme si navzájem důvěřovat“.
Autor je redaktor Alarmu.