Za větší volnost od trenérů jsem rád, říká Paulovič. Jak vzpomíná na ZOH?
Foto: Ladislav Adámek, hcdynamo.cz
Zahrál si na olympiádě, ve Švédsku i v Americe. A taky v obou východočeských klubech, mezi kterými je nesmiřitelná rivalita. V Pardubicích těží z důvěry trenéra i ze souhry s Poulíčkem s Blümelem. Co je jejich největší předností? A s kým se slovenský útočník potkal na kempu Dallasu Stars?
Letos v lednu „Paulo“ poprvé podepsal dlouhodobější extraligovou smlouvu – na dva roky s jednoletou opcí. Však také prožil svou nejúspěšnější sezonu, během které si ve 48 zápasech připsal 32 bodů. I z jeho působení na ledě ale poznáte, že slovenskému bojovníkovi nejde o osobní prospěch.
V Dynamu hrajete už třetím rokem. Cítíte se s přibývajícími zkušenostmi lépe?
Výhoda je v tom, že trenéři už ví, co ode mě můžou očekávat. A když to porovnám s loňskou sezonou, tak si myslím, že máme lepší a zkušenější mužstvo. Další věcí je konkurence, je tady hodně útočníků, nikdo nemá nic jistého a musíme o svá místa v sestavě bojovat.
Nejčastěji nastupujete v jedné formaci s Matějem Blümelem a Patrikem Poulíčkem. V loňské sezoně jste dokonce byli snad jediným útokem, který trenéři nechávali dlouhodobě pohromadě. Jak moc vám společná souhra pomáhá k herní pohodě?
Určitě je to znát. Když spolu hrajete déle, tak už víte, co od druhého čekat. Jsem rád, že máme důvěru trenérů, už jsme nějak sehraní a umíme si navzájem vyhovět. Jsou sice i zápasy, kdy se nám nedaří, ale celkově si myslím, že si na ledě rozumíme.
Co byste řekl, že vás tři zdobí nejvíce?
Snažíme se hrát útočný hokej, ale poctivě se vracíme i do obrany. Navzájem si pomůžeme a díky tomu se pak dostáváme do šancí.
„Výhoda je v tom, že trenéři už ví, co ode mě můžou očekávat."
Do Pardubic jste přišel z Hradce Králové výměnou za Oscara Eklunda, Jak vlastně teď vnímáte klub Mountfield?
Pár bývalých spoluhráčů tam mám, ale jinak se jejich sestava hodně proměnila. Derby prožívám hodně, vždycky jdu do něj naplno a chci vyhrát. Bohužel ne vždy se to podaří… Třeba ten listopadový zápas se mi nechce ani komentovat, měl jsem z něj nervy ještě celý další víkend.
A proč došlo k oné výměně a přesunu do Pardubic?
Od chvíle, kdy se v Hradci změnil trenér, jsem pomalu přestával hrát. Nedostával jsem dost prostoru, takže jsem si sám řekl o výměnu, která nakonec přišla až v lednu.
Paulovič vyzval Smoleňáka! Východočeské derby nabídlo bitku
V jednom z rozhovorů jste zmiňoval, že vám tolik neseděl tamní styl hokeje. Oproti tomu trenér Král prosazuje ofenzivnější hokej, především v útoku vás tolik nesvazuje taktikou.
Máte pravdu, že současní trenéři jsou takoví demokratičtější. Hlavně už všichni známe dospělý hokej, takže bychom měli znát základní taktické prvky. Měli bychom sami vědět, jak se v určitých chvílích rozhodovat. Mně osobně to takhle vyhovuje a jsem rád, že nám trenér Král nechává volnost.
V týmu navíc nejste jediný Slovák. Pomáhají vám i spoluhráči Hecl a Mikuš k tomu, abyste se v Dynamu cítil jako doma?
Jasně, je super, že je nás tady víc. Je fajn si s někým promluvit slovensky. Zároveň si ale nemyslím, že bychom tvořili nějakou skupinku, která se od zbytku týmu distancuje. Společně se zbytkem týmu často chodíme na oběd, s Dominikem Frodlem zase občas chodím chytat ryby.
„S Dominikem Frodlem občas chodím chytat ryby."
A co tenis, ten vás neláká? V kabině Pardubic je hodně vášnivých tenistů…
Máte pravdu, kluci hodně chodili hrát v létě. Já jsem s nimi bohužel zašel jen občas, protože jsem byl často pryč. Ale tenis mě baví, hraju ho rád a když bude zase nějaká příležitost, tak na něj rád zajdu.
Foto: Ladislav Adámek, hcdynamo.cz
Když ještě zůstaneme u vašich krajanů – do letošní extraligové sezony zasáhlo hned 42 slovenských hokejistů. To jsou v podstatě dva týmy…
Je to tak, v extralize hraje hodně Slováků, takže s těmi, které znám, se bavím hodně. Hrajeme proti sobě často a o hokeji spolu mluvíme neustále. Je fajn, že se můžeme potkávat, kolikrát má ten zápas pak i větší náboj.
Vy jste v roce 2018 reprezentoval Slovensko dokonce na olympijských hrách. Jak na ně vzpomínáte?
Ani jsem nečekal, že bych se tam mohl dostat. Nakonec se mi to podařilo a byl to neskutečný zážitek. Už jen samotná účast na olympiádě byla skvělá. Každý zápas jsem si pak moc užil, jedním slovem nádhera.
Kdo ze soupeřů vás nejvíce zaujal?
Za Rusko hrál proti nám Dacjuk, k němu asi nemusím nic dodávat…
„Byl to neskutečný zážitek. Už jen samotná účast na olympiádě byla skvělá."
Šlo vlastně o poslední olympiádu, která se uskutečnila bez opatření proti koronaviru. Jak jste si tedy v Pchjongjangu užívali olympijskou atmosféru?
Byli jsme se projít po pláži, prohlédli jsme si centrum města a byli jsme i v českém nebo slovenském domě. Taky jsme se byli podívat na lyžování, které se konalo hodinu a půl od nás. Bylo to tam pěkné, Jižní Korea se mi líbila.
Jak moc se takový reprezentant-hokejista potkává s ostatními sportovci?
Olympijské vesnice tam byly dvě. V jedné bydleli sportovci, kteří soutěžili v halách. V té druhé, vzdálenější, pak byly sjezdové sporty. Potkávali jsme se dost, měli jsme společné snídaně, obědy a večeře a k dispozici jsme měli i takovou hernu: ping-pong, kulečník a podobně.
Kromě olympiády jste v reprezentaci zažil také bronzové mistrovství světa juniorů, mezi dospělými jste zase odehrál přes dvacet přátelských utkání. Start na velkém MS jste si ale ještě nepřipsal, je to vaše motivace do budoucna?
Přál bych si hlavně udělat dobrý výsledek v klubu. Soustředím se na každý další zápas a nepřemýšlím zbytečně moc dopředu. Hlavní cíl je týmový úspěch, myslím že v tomhle to máme nastavené všichni stejně. Když budeme hrát vysoko a budeme úspěšní, tak tím všechny zaujmeme nejvíc. Pak už je jen na lidech z reprezentace, jestli se jim budu líbit a hodit do týmu.
Foto: hcverva.cz
Nyní je vám 26 let, přesně před deseti lety jste kvůli hokeji odešel z rodných Topolčan do švédského Färjestadu. Jak se vám taková příležitost naskytla?
Agent mi zavolal, že mám šanci tam jít na try-out. Chtěl jsem to zkusit, vyšlo mi to a toho rozhodnutí jsem určitě nelitoval.
Co byl hlavní důvod pro odchod už v šestnácti letech?
V první řadě jsem si chtěl vyzkoušet severský hokej, protože vím, že jsou jedni z nejlepších na světě. Určitě mi to pomohlo i do osobního života, že jsem se dokázal osamostatnit v už tak mladém věku a naučil jsem se žít sám.
Naučil jste se za dvě sezony švédsky? Marek Hecl hrál na severu Evropy taky a prý zvládal jen nějaké švédské nadávky.
Když jsem tam přišel, tak jsem popravdě ani neuměl moc anglicky. Takže jsem měl trochu problémy, ale po zhruba dvou měsících už jsem se alespoň anglicky naučil. Švédsky jsem začal rozumět zhruba po roce, ale neuměl jsem jim odpovědět. (směje se) Ještě jsem na tom nebyl tak dobře, abych dokázal švédsky i mluvit.
„Chtěl jsem si vyzkoušet severský hokej, protože vím, že jsou jedni z nejlepších na světě."
Další tři roky jste pak hrál v americké juniorce USHL. Byl tam hokej na ještě vyšší úrovni?
Ani bych neřekl, že to byl jiný level. Byl to jen jiný styl hokeje. Zatímco ve Švédsku se hraje docela technický hokej, v USA to byl klasický kanadsko-americký styl.
Co z toho použijete v extralize více?
Myslím, že se hodí obojí. Využívám zkušenosti z Ameriky i Švédska, protože každý tým v extralize hraje trochu jinak. Všechny týmy mají svůj styl, zatímco jeden hraje hodně s pukem, druhý je zase bojovnější a jiný zas třeba tvrdší. Musíte se umět přizpůsobit rozdílným stylům hokeje, na každého soupeře je trochu jiná příprava.
Především dvě poslední sezony v zámoří se vám hodně povedly, sbíral jste bod na zápas. Díky čemu jste byl u tolika vstřelených branek?
Řekl bych, že mi to tak šlo především díky spoluhráčům, se kterými jsem hrál v podstatě celý rok. Dařilo se nám všem, výborně jsme si rozuměli a z toho pak pramenily ty získané body.
„Jsem o tři roky starší než Ondra Vála, takže jsme se minuli, na kempu Stars jsme se nepotkali."
Už po angažmá ve Švédsku vás v pátém kole draftovali Dallas Stars. Účastnil jste se i jejich kempů?
První rok jsem byl jen na turnaji v Traverse City, protože jsem měl předtím zranění. Druhý rok jsem byl potom nejenom na turnaji, ale i na nováčkovském kempu, který se konal ještě před sezonou.
Zkušenosti z Texasu má také pardubický obránce Ondřej Vála, který měl dokonce podepsanou dvoucestnou smlouvu. Věděli jste navzájem, že vás tenhle fakt spojuje?
Ani jsme se o tom moc nebavili. Jsem o tři roky starší než Ondra, takže jsme se minuli, na kempu Stars jsme se nepotkali. Pamatuju si ale na Radka Faksu a Matěje Stránského, které Dallas taky draftoval.
Viděl jste velký rozdíl mezi vámi a ostatními talenty, připravenými pro NHL? Přeci jen základní dovednosti už v dnešní době ovládá každý hokejista, ale rozhodují detaily.
Každý hráč má talent na trochu něco jiného, ale pak rozhoduje už jen tvrdá práce. A taky štěstí.
Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz
Share on Facebook
