První transplantace geneticky pozměněného prasečího srdce umírajícímu člověku na světě je skutečným mezníkem v lékařské vědě. Operace a přístup v širším měřítku však vyvolává značné bezpečnostní a etické obavy.
Vysoce experimentální operace byla provedena začátkem roku v americkém městě Baltimore ve státu Maryland a trvala osm hodin, přičemž několik dní po ní se pacient stále cítí, dle vyjádření lékařů, dobře.
Přesto je ale ještě brzy hovořit o tom, zda byl zákrok úspěšný, či nikoliv.
Od zvířat pro lidi
Xenotransplantace, jak se úkon, kdy je lidský orgán nahrazen orgánem jiného živočišného druhu, nazývá, je podle odborníků nadějí pro budoucí medicínu. Bez genetických úprav by to ale nebylo nikdy možné.
Přesto průlomový postup dává naději statisícům nemocným se selhávajícími orgány.
„Byl to výjimečný postup. Ošetřující lékaři byli přesvědčeni, že pacient, David Bennett, čelí téměř jisté smrti a považovali ho za příliš nemocného na to, aby se kvalifikoval pro rutinní transplantaci lidského srdce.
Jako poslední možnost tedy požádali Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) o nouzové povolení k transplantaci srdce z geneticky pozměněného prasete,“ uvedl David Klassen, hlavní lékař organizace UNOS, dohlížející na americký transplantační systém.
Přičemž se lékař odvolává na katastrofický nedostatek orgánů vhodných k transplantaci.
Naděje pro tisíce
„Pokud to bude fungovat, budou existovat nekonečné zásoby orgánů pro trpící pacienty,“ řekl vědecký ředitel univerzitního programu transplantací zvířecích orgánů na člověka Muhammad Mohiuddin.
Jedním z hlavních rizik u transplantací je imunitní odmítnutí, dokonce i u orgánů od lidských dárců potřebují příjemci neustálou imunosupresi, aby zabránili jejich tělu napadnout, a tím odmítnout, transplantáty.
Prasečí srdce je sice navrženo tak, aby bylo méně náchylné k imunitnímu odmítnutí než standardní zvířecí orgány, není však stále jasné, jak dobře je tělem tolerováno.
„Protože orgán pochází z jiného druhu, Bennett bude potřebovat silnější imunosupresi než obvykle, což přináší svá vlastní zdravotní rizika,“ udává Klassen.
Mnoho neznámých
Je známým faktem, že ačkoliv mají prasata odlišný imunitní systém než lidé, jejich orgány jsou velice podobné. Vyhlídka na odebírání orgánů zvířatům za účelem záchrany lidských životů má dlouhou a pestrou historii.
Zastánci vidí tento přístup jako způsob, jak zkrátit pořadníky pro zoufale nemocné pacienty, zatímco ochránci zvířat jej považují za nebezpečný a eticky nepřijatelný.
O tom, jak dobře fungují zvířecí orgány u lidí, budou rozhodovat spíše klinické studie než jednorázové operace.
Mnoho biotechnologických společností postupuje obezřetně a zavádí testy, aby ověřily, zda jsou orgány bezpečné a účinné, nejprve u jiných zvířat a poté u lidí.
„Uspěchat transplantace orgánů ze zvířete na člověka bez těchto informací by nebylo vhodné,“ dodala na závěr výzkumnice Karen Maschkeová, která pomáhá vyvíjet etická a politická doporučení pro první klinické studie.
